Uplynulý rok 2020 byl plný nečekaných událostí a změn, které ve světě filmu vyústily v uzavření kin a přenesení festivalů do bezprecedentních podob. Často se polemizuje nad smyslem tzv. „best of“ žebříčků, které přiřazují pořadová čísla nesrovnatelně odlišným filmům. Proto lze tento žebříček označit spíše jako výčet toho nejzajímavějšího, co rok 2020 přinesl. V seznamu naleznete příběhy vyprávěné z ženské perspektivy, meditativní zážitky, ale i spouštěče neuróz. Jiné se zaměřují na kreativní procesy, učí nás empatii a vzájemnému porozumění.
DAYS (Rizi), režie: Ming-liang Tsai
Další hypnotická, meditativní procházka ustálené tchajwanské režisérsko-herecké dvojice Tsai Ming-liang a Lee Knag-sheng, která má jedinečný dar v dlouhých statických záběrech říct o životě víc, než dokážou jiné filmy obsáhnout ve stovkách dialogů a odhalit emoce, které jste ani nevěděli, že v sobě máte. Ve správném rozpoložení vás čeká až transcendentní zážitek.
BERLIN ALEXANDERPLATZ, režie: Burhan Qurbani
Jak název napovídá jde o aktualizovanou adaptaci stejnojmenného románu Alfreda Döblina, který byl zfilmován hned několikrát, jednou dokonce samotným Rainerem Wernerem Fassbinderem v podobě veleúspěšné minisérie. Verze Burhana Qurbaniho je originální reinterpretací klasického příběhu, v jejímž středu je tentokrát Franz ilegálním imigrantem ze západní Afriky. Odvážné téma a koncept, který mohl snadno působit lacině a nepatřičně, funguje naprosto organicky. Špičkové herecké výkony i prvotřídní estetika, která potěší především fanoušky neonového fanatika Nicolase Windinga Refna, vytváří nevšední filmový zážitek.
JABLKA (Mila), režie: Christos Nikou
Učíme se žít nebo žijeme od začátku jen podle cizích pravidel? Jaké by to bylo všechno zapomenout a začít znovu? Nad tím vším, ztrátou blízkého a samotou můžete rozjímat s hlavním hrdinou během filmu debutujícího režiséra Christose Nikou, který obkoukal to nejlepší na natáčení filmu Humr (2015) Yorgose Lanthimose, aniž by sklouznul k vykrádání. Chladnost a absurdní situace, typické pro Greek New Wave, dostane divák víc než dost. Stejně jako jednu povedenou taneční scénu (naše oblíbená součást jakéhokoliv filmu), podivnou maškarní party, opravdu velkou chuť na jablka a k životu.
ASI TO UKONČÍM (I’m Thinking of Ending Things), režie: Charlie Kaufman
Charlie Kaufman nás letos opět nechal nahlédnout do zákoutí labyrintu svého mozku, který je každým filmem víc a víc fascinující. A to i přesto, že si pro svůj film vybral adaptaci kanadské novely, jíž sám není autorem. Hlava se vám u něj bude točit a Nolanův Tenet připadat jako pouhá rozcvička. Užijete si tísnivou atmosféru, skládání střípků, nespočet odkazů nejen na literaturu, filmy a fyziku, ale i dávku humoru a beznaděje. Charlie Kaufman dokáže ve svých filmech obsáhnout celý život (Synekdocha, New York z roku 2008 je toho důkazem) a tentokrát se v jistém momentu otře o duši každého diváka.
BLACK BEAR, režie: Lawrence Michael Levine
Na první pohled nenápadné komorní drama Black Bear stojí na hereckých výkonech Sary Gadon, Christophera Abbotta a především Aubrey Plazy, která podává nejobdivuhodnější výkon své kariéry. Film plný intrik a ostrých dialogů se v prvním dějství nevědomky dostává divákům pod kůži a postupně přechází do transcendentního zážitku. Fascinující pohled na tvůrčí proces filmařů, který si v průběhu pohrává se svým vlastním publikem.
BRATRSTVO PĚTI (Da 5 Bloods), režie: Spike Lee
Válečné drama z produkce Netflix v režii Spikea Leeho je dalším přírůstkem k filmům jako Roma (2018) nebo Irčan (2019), které přesahují pomyslné mantinely streamovacího giganta. Se čtveřicí veteránů z vietnamské války se vydáváme zpět místo činu ve snaze najít jimi zakopané zlato. Cesta vyvolá mnoho vzpomínek, které jsou interpretovány formou flashbacků, v nichž se seznamujeme i s pátým členem bratrstva. Lee odkazuje klasické válečné filmy jako Apokalypsa (1979) nebo Četa (1986), je jimi inspirován a občasně kritizuje jejich pokřivenou interpretaci válečného konfliktu a ukazuje jakou roli sehrály čety Afroameričanů často v předních liniích. Bratrstvo pěti je velkolepá podívaná o vyšumělém přátelství, které odkrývá dlouho nekonfrontované trauma. Premisa hledání pokladu se rychle mění na cestu za odpuštěním a vyrovnání se se svými činy.
DRAHOKAM (Uncut Gems), režie: Benny Safdie, Josh Safdie
Dokonale řízený chaos, tak lze popsat režijní styl bratrů Safdieových a jejich poslední počin Drahokam ho přivádí k dokonalosti. Adam Sandler, přezdívaný Sandman, po nespočtu rolí v podprůměrných komediích světu připomíná, že kdysi býval i respektovaný herec. Po Dobrých časech (2017), kde vzpružili kariéru Roberta Pattinsona, se jim podařilo to samé udělat pro Sandlera, který je v roli majitele klenotnictví elektrizující. Tento netypický „heist movie“ je náhledem do temného života zadlužených sázkařů a newyorské židovské kultury. Celý film působí jako adrenalinová jízda, která je v perfektní symbióze s experimentálním elektrickým soundtrackem, který složil Daniel Lopatin.
MARTIN EDEN, režie: Pietro Marcello
Italské drama, za které si Luca Marinelli z 76. MFF v Benátkách odnesl ocenění Coppa Vopli za svůj herecký výkon, připomíná klasiky italské kinematografie. Režisér Pietro Marcello své předchůdce evokuje působivými vizuály, zasazením do nespecifikovaného období italské historie i samotnou premisou. Filmová adaptace románu Jacka Londona vypráví o životním osudu Martina Edena, který se snaží vymanit ze svých bídných poměrů dělnické třídy. Svou sebekázní a intenzivním samostudiem se nakonec dostává mezi literární elitu. Lehce experimentální výpravný styl vytváří pozoruhodný snímek, který působí jako vzpomínka na zašlou velkolepost italské kultury i kinematografie.
PRVNÍ KRÁVA (First Cow), režie: Kelly Reichardt
Film propojující náš letošní žebříček s tím loňským, protože je dalším z hřejivých a lehce melancholických filmů oslavujících mužské přátelství oprostěné od siláckých řečí a macho poměřování. Přátelství zrozené z odcizení vůči okolní společnosti, které pojí něco víc, než jen zvláštní podnikatelský záměr a malý zločin. Kelly Reichard utáhne s naprostým přehledem dvouhodinovou stopáž s příběhem, který by jiným vystačil na polovinu filmu.
KAJILLIONAIRE, režie: Miranda July
Film patřící pravém do našeho výběru nejzajímavějších filmů roku 2020. Fantazie a kreativita, typická pro práci multitalentované Mirandy July, čiší z každé minuty. Nenechte se však zmást hravostí a divnostmi, jichž jsou postavy Mirandy July sběratelé. Za fasádou se skrývá silný příběh o rodičovství, ukradeném dětství a mezilidských vztazích obecně, který vás dojme.
LOVERS ROCK, režie: Steve McQueen
Antologie Sekyrka (Small Axe) čítá 5 filmů od oscarového režiséra Steva McQueena, v níž nám představuje opomíjenou historii britské afrokaribské komunity. Jde o jeho zatím nejosobnější dílo inspirované vlastními kořeny a všech 5 filmů této série by ve výčtu nejlepších filmů roku 2020 zasluhovalo zmínit. Lovers Rock se přesto vymyká v kontrastu se zbytkem antologie a ukazuje, co se děje za zavřenými dveřmi, kde členové těchto komunit mohou být sami sebou. McQueen nás zve na nejlepší letošní house party, kde se tančí v rytmu reggae a blues až do propocení šatů. Péče a osobitost, s kterou je schopen vykreslit prostředí z něj dělá skoro až posvátné místo a plíživá kamera v kombinaci s energetickou hudbou vytváří jeden z nejpoutavějších letošních filmových zážitků.
NEVER RARELY SOMETIMES ALWAYS, režie: Eliza Hittman
Jestli některý z režisérů a režisérek umí zachytit a oživit u diváka pocity dospívání, tak je to Eliza Hittman s neuvěřitelným citem pro výběr a práci s neherci. Vyplatilo se jí to i v posledním snímku a obsazením Sidney Flanigan jako sedmnáctileté Autumn nucené během několika dní dospět a vyřešit problém nechtěného těhotenství. Hittman její příběh podává nestranně, bez příkras, ale s pořádnou dávkou empatie a autenticity, která vás bude bolet.
POSSESSOR, režie: Brandon Cronenberg
Brandon Cronenberg potvrzuje přísloví „Jablko nepadá daleko od stromu“. Possessor je originální sci-fi thriller s prvky hororu, za který by se nemusel stydět ani jeho otec. Přenášení vědomí do cizích těl možná v rámci žánru tak nevídané není, ale Cronenberg tento filmový „trope“ doslova vyzbrojil k obrazu svému. Film si užijí především fanoušci krvavých scén a gore hororu. Herecké výkony Andrey Riseborough a Christophera Abbotta povznáší film nad většinu béčkových zástupců zmíněného žánru a výsledkem je traumatizující snímek, který má potenciál stát se nedoceněným kultovním hitem.
SHIRLEY, režie: Josephine Decker
Po loňské dvojici Robert Pattinson a William Dafoe podstoupila letos výlet na hranu příčetnosti Elizabeth Moss v nevšedním životopisném filmu o spisovatelce Shirley Jackson. Po raných snímcích a poslednímu Madeline‘s Madeline (2018), kterému se dostalo víc pozornosti, Josephine Decker trochu upustila od svého experimentálního stylu a vyšla víc naproti klasickému vyprávění. Nic tomu však neubírá na jejím citu pro postavy, atmosféře a tajemnosti, které umí ve svých filmech vystavět.
ZEMĚ NOMÁDŮ (Nomadland), režie: Chloé Zhao
V Zemi nomádů se vydáváme na cestu napříč zapomenutou společností žijící kočovným stylem. Můžeme spatřit podobnosti s filmy Terrence Malicka či Wima Wenderse, ale srovnávání těchto umělců není na místě. Osobitý režijní styl Chloé Zhao si zaslouží vlastní kategorii. Lehkost, s jakou je schopna kombinovat fikci a realitu, je skutečně nevídaná. Způsob, jakým Frances McDormand ztvárnila Fern, je v dokonalé symbióze se skutečnými lidmi, se kterými se střetává. Výsledkem je unikátní road movie, který revitalizuje pohled na americký sen. Provází nás strastiplnými životy, ale přesto naplňuje optimismem. Jednoznačně jde o film, který zasluhuje pozornost, které se mu vzhledem k jeho dosavadním úspěchům na filmových festivalech po celém světě jistě dostane. Oscarová kampaň pro Chloé Zhao je v plném proudu, kterým se s radostí necháme strhnout.
