• Ondřej Nykl

C’MON C’MON

VELKÝ FILM DROBNÉHO DĚJE


Režisér a scénárista Mike Mills předkládá příběh strýčka Johnyho, který se musí znenadání postarat o svého devítiletého synovce Jesseho, aniž by pořádně věděl, jak. Ze sporé dějové linie se tvůrcům daří vytesat spletitou a vyvíjející se komunikační tříšť s množstvím úhlů pohledů a tematických rovin.


Slouží jim k tomu několik důležitých nástrojů, které ve filmu C’mon C’mon uplatňují. Prvním z nich je postupný způsob skládání a odkrývání událostí tak, aby akcentovaly podstatné. Krom dialogů, které zaujímají výsadní místo, k tomu používají například soustavu flashbacků, které provádějí časové skoky rozmanitých velikostí, prostupují napříč snímkem a netvoří pouze plochý obrazový doprovod ke zmíněným dialogům. 

Joaquin Phoenix a Woody Norman ve filmu C'mon C'mon (2021), foto: Aerofilms
Joaquin Phoenix a Woody Norman ve filmu C’mon C’mon (2021), foto: Aerofilms

Při prvním telefonátu mezi sourozenci Johnym a Viv probleskne pod narážkami na původ jejich roztržky několik sekund záběru osudné hádky, která se odehrála o rok dříve. Ani se tam nepřesouváme zvukem, takže na obraz omezené prásknutí dveřmi působí, jako by si od nás zatím udržovalo přiměřenou vzdálenost. Neuvědomujeme si přesně, co se tehdy stalo, jako si to nechtějí uvědomit opatrně vzpomínající postavy. Když se na ten samý spor o něco později zeptá stárnoucího strýce malý Jesse, je už nucen tváří v tvář nepokryté synovcově upřímnosti vybavit si bolavou historii do větší hloubky. Navazující flashback spolu s tokem jeho myšlenek již poodkryje více a přímočařeji. Je nám tak předkládáno svědectví o vývoji Johnyho perspektivy. Skromnost děje přináší omezenou paletu motivů. Tvůrci ve snaze postihnout pochody a vývoj svých postav v kýžené hloubce využívají této palety velmi efektivně. Princip hry na sirotka tak sám o sobě leccos vypovídá o Jessem, zatímco změny v jejích jednotlivých provedeních zase zrcadlí Johnyho posun ve způsobu komunikace.

Woody Norman a Gaby Hoffmann ve filmu C'mon C'mon (2021), foto: Aerofilms
Woody Norman a Gaby Hoffmann ve filmu C’mon C’mon (2021), foto: Aerofilms

Jednotlivé postupy a motivy spolu při vytváření rozličných významů úzce spolupracují a přizpůsobují se aktuálním potřebám. Zvukový nahrávací set tak v některých scénách zmnohonásobuje možnosti střetávání postav, třeba i napříč časem, v dalších se stane mostem pro názory a myšlenky mladých lidí, v jiné spolu s flashbackem Johnymu umožní v přímém přenosu kriticky komentovat svou vlastní odpověď, kterou dříve adresoval Jessemu. A tak ve stejném duchu natolik všední rekvizita, jako je mobil, hned několika způsoby dopomáhá vystavět komplikované komunikační schéma, které mezi ústředním triem vládne.


Zároveň přináší jednu z mnoha tematických narážek, konkrétně na propadávání technologicky orientovanému využití volného času. Navíc v obou těchto rovinách generuje úsměvné momenty. Ty jsou součástí brzdného mechanismu, který filmu brání v upadávání do patosu a přílišné emocionální lázně. Tato hrozba je přitom vzhledem k charakteru zvolené zápletky nasnadě. Mike Mills, jeho štáb i herci ovšem pouze v několika momentech zabrušují na její hranu, celkově vzato se jí dokáží vyhnout. A to je velké plus, které umožňuje divákům z jejich kousku čerpat vše, co do něj s citem vložili.