- Iveta Laštovicová
YNGVILD SVE FLIKKE
Jméno první režisérky, kterou vám v novém roce chceme představit je zároveň spjaté i s jedním z prvních letošních českých filmových festivalů. Autorčin druhý celovečerní snímek Ninjababy bude totiž uveden v druhé polovině ledna na festivalu Scandi, který se zaměřuje na současnou kinematografii skandinávských zemí. Do klasické distribuce zamíří 20. ledna.
Yngvild Sve Flikke vyrostla v norském Trondheimu. Otec byl šéfredaktorem regionálního deníku Adresseavisen, matka výtvarnicí a učitelkou řemesel. Yngvild strávila během školních let rok v Texasu v rámci výměnného pobytu. Domů do Norska se vrátila s ambicemi stát se umělkyní, konkrétně herečkou. Její cesta však nakonec vedla na Norskou univerzitu vědy a technologie, kde vystudovala sociální antropologii, mediální studia a politologii.
První zkušenosti s filmem začala získávat až díky práci v televizní a rozhlasové stanici NRK, kam byla přijata po dlouhém působení ve studentském rádiu. Nejprve zde pracovala v programu pro mládež, poté přesídlila do oddělení dokumentárního, pro které psala a točila dlouhých 17 let.
Na svůj celovečerní debut čekala až do roku 2015 a vybrala si pro něj adaptaci feministické novely Wait, Blink spisovatelky Gunnhild Øyehaug, která se nakonec stala i spoluscenáristkou. Ženy v příliš velkých pánských košilích (Kvinner i for store herreskjorter, 2015) jsou humorný portrét tří žen bojujících s patriarchátem, ale i životem samotným včetně problémů, které s sebou přináší. Jednou z nich je studentka Sigrid (Inga Inbsdotter Lilleaas), která hledá vlastní hlas a způsob jak žít podle svých ideálů zatímco se zamiluje do o 20 let staršího spisovatele. Druhou je umělkyně Trine (Henriette Steenstrup), již nadějný start v kariéře zkomplikovalo neplánované těhotenství. Trojici uzavírá starší Agnes (Anne Krigsvoll), která víc než na svůj spisovatelským blok myslí na syna, kterého kdysi dala k adopci, a s nímž by se po letech ráda setkala.
Ženské hrdince a jejím specifickým problémům zůstala věrná i ve svém druhém celovečerním snímku Ninjababy (2021), který začala připravovat ještě v době dokončování svého debutu. Chtěla především rozvinout téma těhotenství a mateřství do samostatného filmu. Stejně tak se pokusit víc propojit hraný film s animací, s čímž koketovala v debutu i v dřívější práci pro NRK. V té souvislosti se jí vybavil pár let starý komiks The Art of Falling Ingy Sætre o dívce, která ve svých šestnácti nechtěně otěhotní. A právě zkušenou komiksovou autorku Ingy Sætre se jí podařilo dostat i na palubu vznikajícího filmu. Obě fanynky díla Michela Gondryho a Jana Švankmajera daly dohromady příběh vyprávějící o třiadvacetiletá Rakel (Kristine Kujath Thorp) se svérázným pohledem na svět. Svůj život si umí užívat a nemá potřebu se za něj nikomu zodpovídat. Nehoní se za žádným cílem a čím chce být zjišťuje za chodu. Momentálně váhá mezi astronautem, lesníkem a autorkou komiksů. Cestu jí ale zkříží zásadní problém, který bude mít dopad na celý zbytek jejího života. Zjistí, že je v 6 měsíci těhotenství, kdy potrat už není východiskem a musí tak čelit důležitému rozhodnutí.
Autorkám se skvěle povedlo skloubit to, co bylo jejich hlavním cílem – kombinace hraného a animovaného filmu (Rakel se její svědomí zhmotňuje v podobě kresleného dítěte – ninjababy). Do filmů se často animace dodává až naposledy, ale pro obě bylo důležité s ní počítat už během psaní scénáře a natáčení.
Yngvild Sve Flikke se při přípravách filmu spojila s islandskou animátorkou Sara Gunnardottir. Ta jí poskytla cenné rady a zkušenosti z natáčení filmu Deník puberťačky (The Diary of Teenage Girl, 2015) americké režisérky Marielle Heller. Protože financí nebylo nazbyt, animace automaticky chystaný snímek prodražila a natáčecí plán ukazoval pouhých 23 dní nebylo při natáčení místo pro chyby. Budoucí kreslené ninjababy tak během točených scén zastupoval herec, který byl schovaný ve vedlejší místnosti a pomáhal tak hlavní herečce při dialozích, aby ve filmu působily přirozeně a plynule. Yngvild Sve Flikke se v příběhu Rakel vyhnula moralizování a udržela balanc mezi vážností a humorem, což byla podle ní asi největší výzva, vzhledem k tématu pro které se rozhodla. Díky tomu a charakteru Rakel, ve kterém se pozná mnoho diváků, získal film pozornost na filmových festivalech od Berlinale po SXSW. Dalším, už osobním úskalím bylo pro režisérku překonat svůj obvyklý styl práce, protože není zastánkyní puntičkářského dodržování scénáře a režimu, ale řízeného chaosu.
Na závěr zmiňme ještě jeden zajímavý projekt, na kterém se před natáčením Ninjababy Yngvild Sve Flikke podílela. Byl jím norský seriál Domácí hřiště (Heimebane, 2018), v jehož centru stojí opět silná ženská postava. Helen (Ane Dahl Torp) dostává, po odstoupení původního kandidáta, jedinečnou příležitost trénovat fotbalový tým na vzestupu. Mimo hlavní přípravy se ale musí vypořádat s prostředím, ve kterém dominují především muži a jako žena vynaložit dvojnásobné úsilí, aby vzbudila požadovaný respekt.
