- Iveta Laštovicová
URSZULA ANTONIAK
Minulý týden jsme si představili francouzsko-švýcarskou režisérku Ursulu Meier. Tento týden vás seznámíme se jmenovkyní, polsko-nizozemskou režisérkou a scenáristkou Urszulou Antoniak. Vystudovala filmovou akademii, Fakultu rozhlasu a televize Krzysztofa Kieślowského Slezské univerzity v Katovicích a posléze i v Nizozemsku, kam se vydala bez toho, aniž by uměla jediné slovo holandsky.
Po studiu byla její první práce v televizi, pro kterou natočila několik dokumentů a filmů. Její snímek Bijlmer Odyssey zaznamenal nemalý úspěch, když byl jako jeden z mála z mála nizozemských televizních filmů, které byly zakoupeny do mnoha zemí v Evropě i mimo ni. V roce 2009 natočila krátkometrážní film Dutch for Beginners, kde se snažila zprostředkovat svoji zkušenost s tím, jaké je to být cizincem hledajícím svojí identitu v nové zemi přes kořeny, kterými je pevně spjat s rodnou zemí. Toto téma se line celou její filmografií, stejně jako téma lidské osamělosti. Její filmy jsou specifické chladným, sterilním obrazem a jsou často výzvou pro diváka, který je nucený číst mezi řádky.
Hrdinkou debutu Urszuly Antoniak Nothing Personal (2009) je mladá dívka, ne nepodobná Moně z filmu Bez střechy a bez zákona (Vagabond, 1985). Svéhlavá, drzá, prahnoucí po absolutní svobodě od všeho co nechala za sebou, putuje z Amsterdamu do Irska. Na své cestě naráží na staršího samotářského starousedlíka Martina. Stejně jako on můžeme jen hádat, co z dívčiny minulosti odstartovalo její cestu a stejně jako on se za celý film nedozvíme ani dívčino jméno. I tak tihle dva na první pohled odlišní lidé najdou mezi sebou zvláštní pouto, které dívku donutí se na chvíli na své cestě zastavit a užívat si společnosti. Pocit osamělosti a izolace (ať už dobrovolné či nedobrovolné) prozkoumává Urszula Antoniak i ve svých dalších filmech.
V Modrém světle (Code Blue, 2011) se Urszula Antoniak vydává směrem, který je pak cítit i v jejích následujících filmech. Lidská chladnost, která je umocněná odtažitou kamerou a minimalismem. Zaměření se na lidské tělo, potlačování emocí. Dalším tématem je v tomto snímku smrt a sebedestrukce. Introvertní zdravotní sestra Marina, žena ve středním věku, je pohlcena svou prací, ve které se denně setkává se smrtí. Ve svém osobním životě pak žije velmi izolovaně, dokud náhodně nepotká cizího muže. Setkání s ním odstartuje řadu zvláštních situací. Ani v tomto filmu nedává Urszula Antoniak svým postavám ani divákovi nic zadarmo.
I v dalším snímku Zóna nahoty (Nude Area, 2014) víc skrze obraz než skrze slova Urszula Antoniak představuje příběh, jehož ústředním tématem je tělo, tentokráte okořeněné multikulturalismem v příběhu dvou zamilovaných dívek z různých kultur, Naomi a Famy. Hlavním tématem filmu Beyond Words (2017) je pak již zmíněná imigrace a hledání identity vlastní identity. Mladý nadějný právník Michael, původem Polák, se velmi dobře asimiloval v Německu mezi smetánku své profese. Za vším je ale tvrdá dřina (perfektní němčina, kterou denně piluje) a naprosté přijetí nové identity (nemá kolem sebe nic co by mu připomínalo minulost, kromě fotek své matky). Vše se změní v momentu, když má jako právník na starost případ uprchlíka, který se brání podobné asimilaci jakou prošel Michael. Navíc se z ničeho nic u jeho dveří objeví jeho otec, kterého dlouhá léta neviděl a připomene mu tak (nejen jazykem a vzpomínkami) svou rodnou zem.
Posledním filmem, který Urszula Antoniak dokončila v loňském roce, a který snad uvidíme na některém z našich filmových festivalů je snímek s názvem Magic Mountains. Lex je spisovatel, který se vydává se svojí ex-přítelkyní Hannah na symbolický výstup do hor, který má mezi nimi pročistit ovzduší a udělat finální tečku za jejich dřívějším vztahem. Opravdu zná Hannah Lexe tak dobře, aby věděla co od něho může čekat až se ocitnou jen sami dva uprostřed hor?
