Další rok ve světě filmu je za námi a po krátké odmlce je i letos naší nepsanou povinností sestavit každoroční žebříček snímků, které upoutaly naši pozornost. Byl to rok pozorování velkých změn, kdy covidová opatření již nekomplikují návštěvy kin, ale o to víc je patrné, jak období restrikcí a karantén poznamenalo filmový průmysl. Velké kvantum filmů (včetně většiny z našeho výběru) bylo krátce po uvedení na plátna kin, uvedeno rovnou online na VOD. Ačkoliv většina filmových nadšenců v našich končinách, kde je distribuce filmů omezená, spíše jásá, že uvidí dlouho očekávané snímky společně se zbytkem světa, okrádáme se tím o společenský zážitek, kterým návštěva kina bezpochyby je.
V českých kinech se v nadcházejícím roce chystají premiéry letošních filmů Tár Todda Fielda, Osm hor režisérského dua Felixe van Groeningena a Charlotte Vandermeersch a snímku Navždy mladí Valerie Bruni Tedeschi.
Letošní rok nabídl opravdu pestrou škálu žánrů, pozoruhodné debuty, i očekávané snímky uznávaných autorů. Tématem zacelující loňský výběr bylo konfrontování vlastní minulosti, pro rok letošní by se sjednocující téma hledalo stěží. Pokud bychom se přesto chtěli pokusit, bylo by jím nejspíše hledání vlastní identity a role v širším společenském kontextu. Vnímání sebe sama a náš vztah k okolnímu světu, ve kterém se všichni nacházíme.
10. NAVŽDY MLADÍ (Les Amandiers, 2022), režie: Valeria Bruni Tedeschi
Skupina mladých studentů se připravuje na přijímací zkoušky na prestižní francouzskou divadelní školu. Ocitají se ve zlomovém období svého života, kdy zjišťují kým chtějí být. Prožívají první lásky, zlomená srdce a do svých hereckých výkonů vkládají svou duši. Příběh o mladistvém vzplanutí emocí, který se omílá stále dokola, vymezují hlavně energetické herecké výkony členů divadelního sboru a jak u Valerie Bruni Tedeschi bývá zvykem nechybí ani Louis Garrel, tentokrát v roli náročného učitele, který se studenti nacvičuje inscenaci Čechova.
9. PĚT ĎÁBLŮ (Les Cinq Diables, 2022), režie: Léa Mysius
Léa Mysius ve svém druhém celovečerním filmu ukazuje schopnost s lehkostí mísit několik žánrů a do skromné 96 minutové stopáže vkládá příběh o odpuštění, identitě a komunitě alpského maloměsta. Hlavní roli ztvárnila Adèle Exarchopoulos, která po filmech Život Adèle (2013) nebo Moucha v kufru (2020) zhmotní rozpolcenou instruktorku aqua aerobiku s naprostou lehkostí a přirozeností. Navzdory několika nadpřirozeným fantasy elementům zůstává film zakotven v realitě lidských emocí. Pět ďáblů bylo právem vybráno jako vítězný snímek soutěže celovečerních filmů na letošních Mezipatrech.
8. BLONDE (2022), režie: Andrew Dominik
Polarizující portrét Marilyn Monroe v hlavní roli s Anou de Armas nebyl možná hitem, jaký Netflix (distributor filmu) nebo zvídaví fanoušci ikony hollywoodských filmů 50. let čekali. O to víc fascinujícím dílem snímek je. Paralyzující scény mnohdy za hranicí vkusu a neustále střídající se montáže působí spíše jako schizofrenní záblesky tragického života nežli charakterová studie. Mozaika těchto střípků tajemstvím zahalené osoby, jejíž persona přesahuje i ta největší filmová plátna je komplikovaná, neúplná a manipulativní. Vzbuzuje zájem, úžas, soucit i odpor současně.
7. AFTERSUN (2022), režie: Charlotte Wells
U většiny ostatních filmů z výběru najdeme prolínání různých žánrů, komplexní vyprávění nebo politicky pobuřující témata. Aftersun debitující Charlotte Wells nám naopak připomíná, že méně může být více. Sledujeme charismatického mladého otce (Paul Mescal) jak tráví dovolenou se svou dcerou kdesi v tureckém přímořském resortu. Přihlížíme zábleskům štěstí, které v těchto chvílích prožívají s tušením, že jednou pominou a z radostných chvil zůstane pouhá vzpomínka vyvolávající intenzivní smutek.
6. PODEZŘELÁ (헤어질 결심, 2022), režie: Park Chan-wook
Jméno Park Chan-wook netřeba představovat, z jeho žánrově pestré tvorby téměř nelze sáhnout vedle. Podezřelá je jakousi žánrovou akumulací jeho dosavadních filmů, ve které se mísí romantické drama s detektivním thrillerem. Bravurně rozehraná zápletka plná nečekaných zvratů, nejasné motivace postav a smysl pro detail připomínají Hitchcockovo Vertigo. Korejský autor tentokrát do komplikovaného děje vkládá humor, který společně s precizní režií utváří nezapomenutelný audiovizuální zážitek.
5. ARMAGEDDON TIME (2022), režie: James Gray
Armageddon Time je pochmurným vhledem do 80. let v newyorské čtvrti Queens. Snímek je inspirován hežisérovým dětstvím a hlavní postavou je syn židovské rodiny s průměrným příjmem, který touží naplnit své umělecké ambice. Oporu nachází u svého praotce (Anthony Hopkins) a jejich vzájemný vztah a pochopení je také srdcem samotného filmu, který je především o ztrátě dětské nevinnosti, vzdávání se svých snů a ideálů ve prospěch lidí v našem okolí.
4. PROSTŘEDNÍK (브로커, 2022), režie: Hirokazu Koreeda
Hirokazu Koreeda po dramatu Pravda (2019) přichází s dalším filmem natočeným mimo rodnou zem. Japonský mistr rodinných dramat tentokrát zavítal do Koreji a obsazuje zdejší herecká esa jako je Song Kang-ho (Parazit) nebo Du-na Bae (Atlas mraků). Tématicky velmi úzce navazuje na Zloděje (2018). Ocitáme se v propletené dějové smyčce, v jejímž středu je opět rodina a ocitáme se v melancholické básni plné existenciálního humoru.
3. OSM HOR (Le otto montagne, 2022), režie: Felix van Groeningen, Charlotte Vandermeersch
Přátelství dvou mužů nenarušené vzájemnou křivdou, společnou milenkou nebo neopětovanými hlubšími city je často opomíjeným tématem. Pietra a Bruna spojuje láska k vrcholkům italských alp a komplikované vztahy s vlastními otci. V alpské vesničce, kde oba vyrůstali, jakoby se zastavil čas. Každoroční silnou vrstvu sněhu střídá obleva, rostliny kvetou a následně umírají. Z chlapců se stávají muži a jejich přátelství se postupně transformuje. Snímek režisérského dua Felixe van Groeningena a Charlotte Vandermeersch je adaptací stejnojmenné knihy pojednávající o smyslu bytí, našemu vztahu k přírodě a sobě samým.
2. JOYLAND (2022), režie: Saim Sadiq
Joyland Saima Sadiqa konfrontuje silně patriarchální pákistánskou společnosnost milostným příběhem muže, který se zamiluje do charismatické trans umělkyně. Snímek byl právem oceněn Queer palmou v Cannes a divácké přízně si získal posléze i na letošním karlovarském festivalu. Oproti jiným filmům zasazených do společnosti, kde jsou sexuální minority stále marginalizované, vyniká Joyland především humorem, explozí barev a charaktery postav, které nejsou vykreslené jako tragické. Jsou plné života, expresivní a energetické, s jasným místem v pákistánské společnosti.
1. TÁR (2022), režie: Todd Field
Cate Blanchet v mistrovské režii Todda Fielda vdechla život maestru Lydii Tár s takovou důvěryhodností, že lze jen těžko uvěřit, že žádná dirigentka s tímto jménem ve skutečnosti neexistuje. Tár působí jako přízrak z dob filmu, kdy vyprávění nebylo zasazeno do jasně vymezených společenských pravidel, kde je dialog pouhým politickým vyjádřením. Morální odpovědnost předává publiku a komplikovanou a manipulativní postavu staví do ultimátní pozice moci. Současná témata genderu a ženských práv nebalí pouze do prázdných hesel, nýbrž prezentuje s nadhledem a náležitou hloubkou.
Yorumlar