BLOCKBUSTER JAKO UMĚLECKÁ FORMA
Tenet, dlouho očekávaný autorský film Christophera Nolana, byl zahalen tajemstvím od samého prvopočátku a nyní odhalil svou pravou tvář. Mohl tento film vůbec naplnit veškerá očekávání po tolika odkladech? Na Tenet se spousta kin po celém světě dívá jako na spasitele, který drží jejich osud v hrsti, pravdou ale je, že jejich osud mají v rukou především diváci a jejich ochota do kin zavítat navzdory omezením spojených se stále trvající koronavirovou krizí. Sám Christopher Nolan často apeluje na důležitost sledování filmů na velkých plátnech kin, nejde však jen o prázdná slova.
Jeho filmy jako Dunkerk (2017) nebo Interstellar (2014), natočené primárně IMAX kamerami, jsou důkazem této potřeby. Tenet je jeho zatím nejambicióznějším projektem a těžko by se hledal film, který vyžaduje velké plátno více. Jméno Christophera Nolana se v posledních letech stalo synonymem pro velkofilmy, které diváka nejen pohltí, ale na rozdíl od své konkurence nutí také k zamyšlení.
Nolanova schopnost vytvořit napětí a propracovaný děj je v Tenetu dotažena k dokonalosti. Jeho dnes už notorické hrátky s časem v předchozí tvorbě retrospektivně působí jako příprava na tento film. Jenže čím více zdokonaluje svůj režijní styl, tím více jsou viditelné i jeho nedostatky. Hlavní bezejmenný Protagonista filmu John David Washington (BlacKkKlansman) postrádá jakoukoliv motivaci ke svým činům a je spíše jakousi figurkou, která nás provádí precizně zkonstruovaným dějovým labyrintem. Robert Pattinson (Maják) ve vedlejší roli přináší nezbytné odlehčení, zatímco Elizabeth Debicki (Vdovy) se (jak už to u ženských postav v Nolanových filmech bývá) stává obětí své role ve skládačce příběhu. Obsazené ústřední trio naštěstí vyzařuje takové charisma, které povznáší i dialog tvořený převážně expozicí. Hodinky tikají v obou směrech a na rozvíjení postav nezbývá čas, jejich činy, stejně jako charakterizace, jsou podřízeny něčemu vyššímu. Tenet své nedostatky štědře oplácí nevídanou podívanou, ve které kombinuje popcornovou zábavu s hodinou kvantové fyziky.
Preciznost, s kterou je film natočen, připomíná tvorbu filmařů z dob, kdy byl film dílem režiséra a jeho týmu, nikoliv pouze prostředkem studií k vydělávání peněz. Natáčení probíhalo po celém světě s minimálním využitím CGI. Výsledkem je hmatatelné prostředí, které působí skutečně a autenticky. Pomocnou rukou jsou také poutavé kompozice kameramana Hoyte van Hoytema (Ona) doplněné hlasitými tóny skladatele Ludwiga Göranssona (The Mandalorian). Jak už napovídal palindromický název i samotné ukázky, mnoho scén se odehrává navzájem inverzně a při jejich sledování jde člověku hlava kolem. O to obdivuhodnější je způsob jejich realizace, ke kterému přispěla svým střihem Jennifer Lame (Frances Ha). Výsledkem spolupráce mistrů svého oboru je velkolepá podívaná, jejíž unikátnost předčí nedostatky. Nezáleží na tom, zda divák pochopí fungování zákonu entropie, jde o adrenalin jím vyvolaný. Při sledování Tenetu se budete cítit jako na horské dráze a to hlavní, co ve vás zanechá je vzpomínka na tento pocit.
