- Iveta Laštovicová
TAMARA JENKINS
Americká režisérka, scenáristka a příležitostná herečka, která svoji filmovou kariéru zahájila v už roce 1991 krátkometrážním filmem Fugitive Love, který byl uveden na filmovém festivalu v Sundance, natočila za svou kariéru zatím “pouhé” tři celovečerní snímky.
Její veskrze malickovské desetileté pauzy mezi jednotlivými filmy však nejsou dány žádnou uměleckou manýrou nebo tvůrčí krizí, ale jak se někdy stane v životě, investicí času a úsilí do projektu, který nakonec nespatří světlo světa. Zvláště u talentované Tamary Jenkins, která nám ve svých filmech přináší detailní pohled a studii vnitřních emocí svých postav, se kterými je tak snadné se v jejich životních lapáliích ztotožnit, je to velká škoda. Například její neuskutečněný film podle vlastního scénáře o fotografce Diane Arbus bychom byli bývali velmi rádi viděli.
Její následující krátkometrážní snímek Family Remains (1993) byl uveden také na festivalu Sundace a tentokrát získal Speciální cenu poroty v kategorii krátkometrážních snímků. Svoji vlastní životní zkušenost, kdy po rozvodu rodičů zůstala s otcem a svými bratry, přetavila ve svůj komediální debut Brloh v Beverly Hills (Slums of Beverly Hills, 1998), kde si hlavní roli náctileté Vivian zahrála v začátcích své herecké kariéry Natasha Lyonne. Skvěle vystihla odrzlou puberťačku, která v ryze mužské domácnosti zápasí s prvními známkami ženství. V roli sestřenice bojující se závislostí, která je do rodiny přijata především kvůli finanční podpoře od svého otce, která může konečně celou rodinu Vivian vytrhnout z nekonečného stěhování (po v názvu zmíněných brlozích), se objevila Marisa Tomei. Film měl ve své době poměrně kultovní status, byl promítán v Cannes a získal několik nominací na Independent Spirit Awards.
V téměř desetileté pauze mezi dalším filmem Tamara Jenkins nezahálela. Zaprvé se snažila vdechnout život již zmíněnému filmu o Diane Arbus a zadruhé se úspěšně etablovala jako divadelní režisérka. Zkušenost s nemocí své babičky a otce se odrazila v jejím následujícím tragikomického filmu Divoši (The Savages, 2007). Jon a Wendy jsou sourozenci, kteří nemají moc blízko k sobě navzájem, ale ani ke svému otci, který se o ně oba nikdy příliš nezajímal. Jsou nuceni spolu začít komunikovat právě kvůli otci, který je vážně nemocný. Film byl uveden opět na festivalu Sundance a stojí na výjimečných hereckých výkonech Philipa Seymour Hoffmana a Laury Linney, která byla za svůj výkon nominovaná na Oscara v kategorii Hlavní herečka. Společně s ní byla nominována za Původní scénář i Tamara Jenkins, které se zde podařilo vystihnout komplikované mezilidské a především rodinné vztahy. Jizvy z minulosti, které vás dohoní vždy v tu nepravou chvíli. Problémy a vnitřní boj hrdinů ohromí svým civilním pojetím, díky kterému vám tento film přijde až příliš blízký.
I u svého posledního filmu Private Life (2018) čerpala Tamara Jenkins ze své vlastní životní zkušenosti, kdy se po filmu Divoši s manželem rozhodli mít dítě a cesta k jeho početí nebyla úplně snadná. Ve filmu se na tuto myšlenku až nezdravě upne umělecký založený pár spisovatelů ve středních letech v podání Kathryn Hahn a Paula Giamattiho. Nekonečné návštěvy u lékařů, vyšetření, přípravy na umělé oplodnění, zvažování adopce jejich vztah scvrknou na jedno jediné téma. Když pak v jejich bytu na chvíli najde útočiště pětadvacetiletá příbuzná, která si s párem padne do oka a navíc jsou její vzhled a životopis jako by vypadli z nabídky dárkyň vajíček k oplodnění, zrodí se v hlavách všech tří bláznivý nápad na hraně morálky.
Film Privite Life si můžete pustit na Netflixu
