- Marek Vašina
SLUŽEBNÍCI
HRA PODOBNOSTÍ A KONTRASTŮ
Rok 1980, kdy komunisté ještě sedí na Hradě a dole pod ním se dva slovenští mladící Jura a Michal chystají vstoupit do kněžského semináře. Nebyla to příznivá doba pro téměř žádného kněze a střet světů církve a režimu je tak očekávatelnou zápletkou. Přesto ji nemůžeme vidět, jako konflikt, kde rozeznáme oběti a ukážeme si na viníky. Nevidí ji tak ani nádherná černobílá kamera, řekněme film noir, který se do minulosti vrací i formátem 4:3 natočeným na filmový materiál. Netradiční historický film, který se nepodobá klasickým dílům svého žánrů.
„Konečně pochop, že tady nejsme proto, abychom byli šťastní!“ křičí kněz na svého žáka. Proč tedy žít, když ne proto, abychom byli šťastní? Pro štěstí, jak přirozená a logická odpověď, přesto nedostačující pro složitost světa, a která připomíná spíše politické heslo.
Na stejně banální jednoduchosti staví i základní struktura filmu. Útlak jednotlivce nebo skupiny totalitním režimem. Příběh, co nás dopředu dojímá a člověk už aby si chystal kapesník na Kunderovu druhou slzu. Ostrochovský se však zříká této tradice historických filmů, které nemohou být ničím jiným než ryze politickým filmem; morálním apelem vyzívajícím, abychom se přidali na vítěznou stranu dávno vyhraných válek. Ostrochovský přistupuje k námětu mnohem jemněji. Střet dobrých a zlých nečekejte. Staví na běžné situaci, ale nezbavuje ji její složitosti, jejich rozporů. A sám rozehrává hru podobností a kontrastů. Zříká se politických hesel a začíná tam, kde slova politických programů ztrácí smysl. Vypráví obrazem.
Pro příklad. Jak odlišní je představený semináře od vedoucího Stb? Oba nejsou spojeni jen charakterem ale i vzhledem. Drobná střihová hra, která ukazuje, jak upřednostňuje obraz před zvukem, čin před replikou. Využívá přirozenosti obrazu podržet si vnitřní dualismy a rozpory jednoduše nepřevoditelné do jazyka.
A pozdržme si to zmatení skladební triku, ať se můžeme ptát nakolik jsou jejich motivace a touhy odlišné. Přesto nutno říct, že jejich životní volba už není přitažlivá, jelikož je věcí minulosti, dávno rozhodnutá a skoro neměnná. Nás přitahuje naděje, mladý Michal. Co ho činní tak zajímavým? Je to nevinnost, která předchází velké rozhodnutí a která s sebou nese naději. Ačkoliv se jeho volba může zdát jako falešná, je v užším kontextu vždycky politická. Otázku, v čí prospěch budeš sloužit, lze vidět jako jednoduše politickou, ale obohacení Služebníků leží výše, v širším otázce Bytí. Proto i film, má-li byt politický, tíhne k jednoduché bezrozpornosti, která je pro náš svět nedostačující. A tu překonává úchvatný Obraz Služebníků.
