• Iveta Laštovicová

SARAH POLLEY

Třetí společné úterý věnujeme kanadské herečce, scenáristce, producentce a režisérce Sarah Polley, která jako jedna z mála ustála na výbornou přechod z dětských rolí do těch dospělých a ke své kariéře navíc přidala i úspěchy za kamerou. Její na první pohled křehké vzezření napovídá víc než dost o jejích filmových postavách, stejně jako o filmech, které sama točí. 


Její cesta k filmu byla poměrně jasná už od samého narození, protože se narodila do herecké rodiny. Otec sice kvůli rodině kariéru herce vyměnil za lukrativnější obor pojišťovnictví, matka se ale herectví věnovala až do své předčasné smrti, která mladou Sarah zastihla v 11 letech. V té době už za sebou měla slušnou řadu rolí. Tu vůbec první získala už ve 4 letech, kdy se objevila jako Molly ve filmu Kouzelné Vánoce (One Magic Christmas, 1985). V 7 letech si zahrála větší roli ve filmu slavného režiséra Terryho Gilliama Dobrodružství Barona Prášila (The Adventures of Baron Munchausen, 1988). Postupně ale začala přecházet na dospělejší role a soustředit se na nezávislé snímky, díky kterým se jí povedlo plynule překlenout zlomové období, jenž často dětským hercům předčasně ukončí jejich kariéry. Z výrazných rolí bychom rádi vyzdvihly především dvě ve filmech kanadského režiséra Atoma Egoyana – Exotica (1994) a Sladké zítřky (The Sweet Hereafter, 1997). A pokud jste ještě tento týden/podzim nebrečeli, tak další dvě vynikající role ve filmech od španělské režisérky Isabele Coixet – Můj život beze mne (My Life Without Me, 2003) a Tajemství slov (The Secret Life of Words, 2005).

Formát - Ženy - Sarah Polley

Už na konci 90. let začala Sarah Polley koketovat s krátkometrážními filmy. Ve 20 letech natočila svůj vůbec první, desetiminutový, s názvem Don’t Think Twice (1999). Černou komedii o muži, který je nucen se rozhodnout mezi svou rodinou a milenkou. Hned v pořadí druhý snímek I Shout Love (2001) sklidil úspěch na torontských Genie Awards, když získal cenu za Nejlepší hraný krátkometrážní snímek. Pomalu ale jistě si tak Sarah Polley začala vyšlapávat cestu ke svému debutu. Tím se nakonec stala adaptace povídky spisovatelky Alice Munro o strastech dlouholetého vztahu těžce zasaženého Alzheimerovou chorobou jednoho z partnerů Daleko od ní (Away from Her, 2006). Manželský pár vypořádávající se s nelehkým osudem si zahráli Julie Christie a Gordon Pinsent. Za své citlivé podání získal snímek nejedno filmové ocenění a pozornost filmového světa. Sarah Polley dostala nabídky zasedat v porotě filmového festivalu v Cannes a Sundance a časopis Variety ji v roce 2007 jmenoval jako jednu z 10 režisérů, které je třeba sledovat.

Můj život beze mne (My Life Without Me, 2003)
Můj život beze mne (My Life Without Me, 2003)

Už na konci 90. let začala Sarah Polley koketovat s krátkometrážními filmy. Ve 20 letech natočila svůj vůbec první, desetiminutový, s názvem Don’t Think Twice (1999). Černou komedii o muži, který je nucen se rozhodnout mezi svou rodinou a milenkou. Hned v pořadí druhý snímek I Shout Love (2001) sklidil úspěch na torontských Genie Awards, když získal cenu za Nejlepší hraný krátkometrážní snímek.


Pomalu ale jistě si tak Sarah Polley začala vyšlapávat cestu ke svému debutu. Tím se nakonec stala adaptace povídky spisovatelky Alice Munro o strastech dlouholetého vztahu těžce zasaženého Alzheimerovou chorobou jednoho z partnerů Daleko od ní (Away from Her, 2006). Manželský pár vypořádávající se s nelehkým osudem si zahráli Julie Christie a Gordon Pinsent. Za své citlivé podání získal snímek nejedno filmové ocenění a pozornost filmového světa. Sarah Polley dostala nabídky zasedat v porotě filmového festivalu v Cannes a Sundance a časopis Variety ji v roce 2007 jmenoval jako jednu z 10 režisérů, které je třeba sledovat.

Take This Waltz (2011)
Take This Waltz (2011)

I druhý film Take This Waltz (2011) se točí kolem tématu vztahů. S vyhořením a rutinou v něm bojuje velmi zajímavě složená dvojice Michelle Williams a Seth Rogen. Hned následující rok představuje Sarah Polley dokument Příběhy, které vyprávíme (Stories We Tell, 2012) který vzbudil velký ohlas nejen na festivalech a který je velmi specificky natočenou, úžasnou intimní výpovědí o její vlastní rodině, vztazích a vzpomínkách. Zaměřuje se v něm především na ty sdílené, které však každý člen rodiny s odstupem času může vnímat úplně jinak. Nebudeme prozrazovat víc než to, že v něm režisérka téměř detektivní prací a zpovědí rodinných příslušníků odhalí jedno osobní tajemství, o kterém do té doby neměla tušení. 

Stories We Tell (2012)
Stories We Tell (2012)

Po tomto dokumentu, ještě v roce 2012, se Sarah Polley vrhla na přípravu scénáře vytoužené adaptace knihy Margaret Atwood Alias Grace. Po dvou letech, kdy se usadil i na místo producentky, se z něho začal rodit stejnojmenný šestidílný seriál, jenž byl uveden v roce 2017.  Mezitím se na jaře roku 2015 dostává k psaní scénáře nové adaptace klasického literárního díla Louisy May Alcott z roku 1868 Little Women a počítá se s ní i na křeslo režisérky. V roce 2016 je ale k jeho přepsání přizvána Greta Gerwig. Po úspěchu Lady Bird (2017) už asi všichni tušíte, jak to s filmem Little Women (premiéra v českých kinech až 30. 1. 2020) nakonec celé dopadlo.