• Iveta Laštovicová

REBECCA MILLER

Naše dnešní žena svojí kariérou obsahuje celou škálu uměleckých odvětví. Je malířkou, sochařkou, scenáristkou, režisérkou hraných i dokumentárních filmů, autorkou několika knih a v neposlední řadě je i zkušenou herečkou. 

Život Rebeccy Miller byl od dětství obklopený umělci a uměním. Má ho totiž doslova v krvi. Její otec je slavný americký dramatik Arthur Miller a její matka neméně známá fotografka Inge Morath. Nebylo tedy divu, že od malička obklopená známými umělci vedla její cesta ke studiu malby a literatury. Dvěma jejím vášním. A to rovnou na prestižní univerzitu Yale. Malováním naplnila svůj život i po studiích. Až ke konci 80. let se rozhodla vystudovat i film a začala pracovat na svých prvních krátkometrážních filmech, zprvu velmi ovlivněných právě malířstvím. Film si zvolila proto, že pro ni představoval dokonalý nástroj vyjádření, spojení obrazu a příběhu. Než se ale dostala plně k režírování, přijala několik nabídek na herecké role. Její první kroky ve filmovém prostředí tedy vedly před kameru, nikoliv za ni. Všechny ale do filmů velmi zajímavých režisérů jako: Alan Pakula, Paul Mazursky nebo Mike Nichols. Její zatím poslední rolí byla Loretta ve filmu Noaha Baumbacha Meyerowitz historky (nový výběr) (The Meyerowitz Stories, 2017), který si můžete pustit na Netflix

Formát-Ženy-Rebecca-Miller-on-set-1-1024x576-600x337

V roce 1991 sama poprvé píše a režíruje krátkometrážní film Florence s Marciou Gay Harden v hlavní roli. Její hrdinka v něm je natolik empatická, že přebírá symptomy nemocí a emoce ostatních lidí. Což se stane i u její sousedky. Ta ale trpí amnézií a Florence tak zcela zapomene kým je. Film zaujal divadelní společnost v Cincinnati natolik, že Rebecce Miller nabídli pro ně režírovat hru. Shodou okolností hru, kterou napsal její otec. Na nabídku navázala další a tak si svět musel na první celovečerní debut počkat až do roku 1995.


Je časté, že debutové filmy mnoha režisérů a režisérek staví na osobních zkušenostech jejich autorů. A není tomu jinak ani u prvotiny Rebeccy Miller Angela. Odráží se v něm část jejího dětství, kdy se rozhodla nezávisle na rodičích (každý jiného vyznání) stát praktikující křesťankou. Ve filmu se totiž dvě malé sestry Angela a Ellie řídí vlastními pravidly a znameními, které mají jejich nefunkční rodině pomoct znovu nastolit harmonické vztahy. Odříkáním, sledováním znamení a dodržování pravidel chtějí sestry vyléčit svou matku, která trpí depresemi. 

Angela (1995)
Angela (1995)

Rebecca Miller na scénáři ke svému debutu pracovala už od roku 1986. Psát scénáře se podle ní učila jejich neustálým přepisováním. Často se v nich objevovaly dětské postavy, ze kterých nakonec vykrystalizovaly sestry Angela a Ellie. Režisérku fascinoval svět viděný dětskýma očima, kdy v určitém věku nevidí jasnou hranici mezi realitou a fantazií. 


Dalším filmem, který přišel po několikaleté pauze byl snímek Životní rychlost (Personal Velocity: Three Portraits, 2002). Bylo to přerušení režijní kariéry kreativní, ale i období, ve kterém Rebecca Miller zvažovala, že s točením filmů skončí nadobro. Dlouhých osm let totiž nemohla sehnat finance na svůj vytoužený film, který nakonec vznikl až v roce 2005 a i další její připravované filmové projekty nedošly v přípravách příliš daleko.  V tomto mezidobí nicméně Rebbeca Miller napsala úspěšnou knihu. A právě její adaptaci si zvolila jako námět pro svůj další film. Z deseti příběhů vybrala tři. Od dětských hrdinů se její zájem obrací k životům na první pohled tří naprosto rozdílných žen: Delii (Kyra Sedgwick), Grety (Parker Posey) a Pauly (Fairuza Balk). Žen, které se vypořádávají ve svých životech s rozdílnými problémy, ale všechny tři propojuje jedna tragická událost. Film na festivalu Sundance zaujal natolik, že vyhrál Velká cena poroty za nejlepší hraný film. 

Životní rychlost (Personal Velocity: Three Portraits, 2002)
Životní rychlost (Personal Velocity: Three Portraits, 2002)

Ostrov samoty (The Ballad of Jack and Rose, 2005) vypráví příběh (zasazený do 80. let) těsného pouta mezi otcem Jackem (Daniel Day-Lewis) a jeho dcerou Rose (Camilla Belle). Na Jackův popud společně žijí jen sami dva (matka od nich odešla) na ostrově a Jack se snaží uchránit svoji dceru před okolními vlivy. Když mu už ale přijde, že v domě i v jejich životech chybí přeci jen ženská ruka, pozve do jejich izolovaného domova svoji přítelkyni Kathleen (Catherine Keener) a její dva syny (Paul Dano a Ryan McDonald). K velkému šoku dospívající Rose, která o vztahu svého otce neměla nejmenší tušení a najednou se o něj i svůj domov musí dělit se třemi vetřelci. To samozřejmě vyvolá v domě dusnou atmosféru a Rose začne rozehrávat hru o pozornost. 

Ostrov samoty (The Ballad of Jack and Rose, 2005)
Ostrov samoty (The Ballad of Jack and Rose, 2005)

Hvězdné obsazení měl i další, pro diváky a kritiky však ne příliš výrazný, film Rebeccy Miller Soukromé životy Pippy Lee (The Private Lives of Pippa Lee, 2009). Vedle Alana Aldy, Robin Wright a Keanu Reevese, se v něm objevila i Wynona Rider a Julianne Moore nebo Zoe Kazan. Pippa Lee zatím žila jen pro svoji rodinu a svého o 30 let staršího manžela. Děti ale vylétly z hnízda a kvůli manželově nemoci si místo užívání zaslouženého klidu stěhuje společně s ním do domu kdesi v Connecticutu. Daleko od svých obvyklých činností a přátel má až příliš času na to, rozjímat nad svým dosavadním životem a nad tím, jestli si nenechala život protéct příliš snadno skrz prsty. Do toho se v sousedství objeví pohledný a čerstvě rozvedený Chris (Keanu Reeves).

Maggie má plán (Maggie´s Plan, 2015)
Maggie má plán (Maggie´s Plan, 2015)

Zatím posledním příspěvkem do vlastní filmografie Rebeccy Miller je komedie Maggie má plán (Maggie´s Plan, 2015) s Gretou Gerwig v hlavní roli. V době uvedení byl přirovnáván k filmům Woody Allena nebo Noaha Baumbacha. V současnosti bychom klidně podobný očekávali třeba od Grety Gerwig, která mu dodává svoje výjimečné charisma. Hlavní hrdinka Maggie je nezávislá Newyorčanka, která ráda drží vlastní život pevně ve svých rukou. Jde si pevně za svým rozhodnutím mít dítě, i přesto, že je právě singl. Neváhá přemluvit svého kamaráda, aby se stal jejím dárcem. Jenže osud si s Maggie zahraje, aby jí ukázal, že vše v životě nejde nalinkovat. Neplánovaně se zamiluje do staršího ženatého profesora (Ethan Hawke).


A tak by mohl jít příběh dál nebo v této fázi skončit. Ne tak u Rebeccy Miller. Ta vztah dvojice probádává dál i po letech. Nenásilně přeskakuje v ději k prohlédnutí Maggie, že její vztah není úplně ideální. Aby vše dostala opět pod kontrolu přijde s nápadem dát opět dohromady svého manžela s jeho bývalou ženu. A právě tento motiv byl hlavním při zrodu celého scénáře. Rebecca Miller tak prý poprvé pracovala zcela jiným způsobem, než je zvyklá. Nikoli od charakterů k příběhu, ale od zápletky/otázky k charakterům. O tom zda se jí to povedlo a jak nakonec Maggie se svým plánem dopadne se dozvíte, když si film pustíte na iTunes


O dva roky později se Rebecca Miller pouští do projektu, který je pro ni novou zkušeností. Ukáže v něm světu svého slavného otce ve zcela jiném světle a tak, jak jej může citlivě přiblížit jedině člen jeho rodiny. Je to pohled na hony vzdálený od propírání jeho soukromého života za dob soužití s Marilyn Monroe. Dokumentární záběry střídají útržky divadelních her i improvizované rozhovory se samotným Arthurem Millerem, jeho přáteli a spolupracovníky.  Vyčerpávající dokument, jenže je poctou jednomu literárnímu velikánovi, a především otci Arthur Miller: Spisovatel (Arthur Miller: Writer, 2017) si můžete pustit na HBO.