- Vojtěch Kozlíček
DUEL (1971)
SNÍMEK, KTERÝ DAL SPIELBERGOVI ZÁSADNÍ PRŮPRAVU PRO ČELISTI
Když se spisovatel Richard Matheson 22.listopadu 1964 vracel se svým kamarádem z golfového hřiště domů, oba otřeseni zavražděním Johna Kennedyho, vznikl námět na Spielbergův film Duel (1971). Mathesona však neinspiroval atentát, ale nepříjemný zážitek z cesty. Během jízdy je začal pronásledovat náklaďák, který neustále zrychloval a tlačil je tak před sebou. Nakonec museli vozem sjet ze silnice a náklaďák proletěl kolem nich. V ten moment blikla Mathesonovi v hlavě myšlenka na scénář, kterou si zapsal na poštovní obálku.
“Ah, man gets chased, by a truck.”
Spisovatel se marně snažil protlačit svůj příběh do televize, ale všem připadal příliš jednoduchý. Duel tak na sebe vzal formu novely a skončil otištěný v Playboyi. Díky bohu! V pánském časopise si ho všimla paradoxně asistentka mladého Spielberga Nona Tyson a doporučila jej režisérovi k přečtení.
Steven Spielberg tehdy nebyl úplně nadšený, že natáčí televizní filmy, ale na druhou stranu, kdo dostane možnost režírovat ve dvaceti letech hereckou kapacitu jakou byla Joan Crawford (Mildred Pierce, What Ever Happened to Baby Jane?). Film nesl název Night Gallery (1969) a naučil Spielberga pracovat pod tlakem, jelikož Crawfordová usilovala o jeho nahrazení zkušenějším režisérem. Film s herečkou úspěšně dokončil, potřebné zkušenosti tak již měl a doporučení na novelu v Playboii mu přišlo právě vhod. V příběhu spatřil potenciál pro film plný napětí, který by si rád zrežíroval i Alfred Hitchcock.
V jeho životopisném dokumentu, který si můžete pustit na HBO: GO, vzpomíná na film Duel jako na koncept, který figuroval u většiny jeho prvních filmů. Hlavní hrdina konfrontován s neznámou silou, ať už přírodní či lidskou, jehož úkolem je se vzchopit, aby přežil. Prý to celé odráželo jeho nedostatečnou sebedůvěru, kterou trpěl jako malý kluk a Duel je parabolou jeho života ve škole, kde byl často šikanován. Náklaďák byl školní agresor a Spielberg řidič.
Televizní studia se tou dobou už pravděpodobně umoudřila, protože Richard Matheson najednou pracoval na scénáři a z Duelu se měl stát “Movie of the Week” stanice ABC. Spielberg tedy kontaktoval producenta George Ecksteina a na vyžádání mu předal svou nejčerstvější práci, což byl hrubý střih „Námět na detektivku“ (Murder by the Book), první díl seriálu Columbo. Následně proběhlo ještě jedno setkání, kde Spielberg podal své návrhy na uchopení filmu. Po třech dlouhých dnech čekání, zažil Steven Spielberg druhý nejlepší telefonát svého života. První byl, když ho Sidney Sheinberg, ředitel studia Universal vytáhnul ze školy kvůli režírování…
“I’d like you to direct Duel.”
Netradiční „casting s náklaďáky“ proběhl rychle. Spielberg si okamžitě vybral ten nejstarší Peterbilt s cisternou, jehož korba mu připomínala obličej. Od začátku pracoval s vizí, že chce z vozu udělat postavu, živý nenávistný objekt, ‘murder, incorporated’ na kolech. Tvůrci jej museli celý přestříkat olejem nebo spíš zašpinit… Na skla použili vazelínu, na přední mřížku nainstalovali mrtvý hmyz, na korbu připevnili různé poznávací značky, které odpovídaly státům, kde tahle mašina zla likvidovala. O špinavou fasádu se každý den staralo i sedm lidí.
Se Spielbergovou vizí náklaďáku jako postavy, souvisí alfa a omega celého scénáře – za žádnou cenu neodhalit řidiče. Na tento fakt dbal Matheson již od začátku, což se Spielbergovou vidinou absolutně rezonovalo.
Ukryté a neviděné zlo je totiž mnohem strašidelnější. Je to důvtipný způsob, jak pracovat se zobrazením netvora či nějaké formy zla. Tím se dostáváme k hlavní korelaci s filmem Čelisti (1975), kde Spielberg pracoval identickým způsobem. Žraloka vidíme ve filmu minimálně. V případě Čelistí to bylo navíc způsobeno ne příliš dobře fungujícím modelem žraloka, ale to si necháme na nějaký budoucí Ohled.
Spoiler alert
Náklaďák nakonec ve filmu zemřel se stejnou vizí, s jakou byl stvořen, ikdyž to bylo právě trnem v oku stanice ABC. S filmem jako takovým byli nadmíru spokojeni, ale nelíbilo se jim, že náklaďák po zhroucení se ze svahu nevybouchne. Dokonce požadovali, aby Spielberg natočil scénu znovu. Ten je však razantně odmítl. Tenhle pomalý a tichý konec, kdy vidíme, jak se zničenému náklaďáku dotáčí kola, po volantu stéká olej jako krev, dokonale představoval způsob smrti, jaký si antagonista dle Spielberga zasloužil. Mimochodem zvuk ze scény, kdy náklaďák padá ze svahu, použil režisér i u smrti žraloka v Čelistech.
Do hlavní role obchodníka Davida Manna, příjmení byla Mathesonova slovní hříčka na “humankind”, navrhlo studio Dennise Weavera (Gun Smoke, McCloud) a jelikož byl z jeho výkonu ve vedlejší roli, coby nočního manažera hotelu v Doteku Zla (1958), Spielberg u vytržení, nebylo o čem dál diskutovat. Vlastně postava panického manažera znázorňovala archetyp, k jakému se měla postava Manna propracovat na konci filmu.
Duel se měl natočit za 10 dní, což šlo naprosto proti Spielbergově strategii natáčet vše v terénu. Režisérovi se studiové techniky nejevily, protože by film působil falešně. Produkční manažer Wallace Worsley nakonec přišel s alternativou. Za předpokladu, že Spielberg dodrží natáčecí plán první tři dny, bude mu umožněno natočit celý film venku. Mladý filmař požadavky splnil. Když se potom ke konci natáčení stejně zpozdil, Wallace za ním přišel se slovy, že absolutně nikdo by nedokázal tenhle film natočit za deset dní. Ve finále zabralo natáčení 12 – 13 dní.
Proces natáčení
Celý film se odehrává na jednom dlouhém silničním úseku, kde se nachází i restaurace a benzínová pumpa. Spielberg si proto nakreslil mapu, jenž obepínala kolem dokola celý jeho motelový pokoj, který obýval během natáčení. Z ptačí perspektivy pak byl schopen velmi efektivně určit umístění kamer, orientovat se v natočeném materiálu a dělat si poznámky. V bonusových materiálech k filmu zmiňuje, že individuálních storyboardů začal využívat ve své kariéře až později.
Na mílovém úseku rozmisťoval režisér až pět kamer, přičemž záběry z nich spojovala kamera na sníženém vozu, který navrhnul Pat Hustis pro film Bullittův případ (1968). Když bylo natočeno, přemístil kamery na druhou stranu silnice a jelo se znovu. Tímto se materiál množil a Spielberg byl schopný s filmem rychle postupovat. Aby docílil větší dramatičnosti a předal divákovi pocit rychlé jízdy, používal snížený záběr kamery nebo natáčel náklaďák proti skalním stěnám u silnice.
Za volant se pak posadili kaskadéři Cary Loftin a Dale VanSickle. Odvahu na kaskadérský kousek sebral i Dennis Weaver, když se ho náklaďák pokusí přejet v telefonní budce a zvládl to perfektně na první pokus!
Spielbergovy přešlapy
Jak už to u filmařiny bývá zvykem, snímek se neobešel bez přešlapů a chyb. Tím řekněme zanedbatelným bylo zpomalení kamery z natáčecí frekvence 24 snímků za sekundu na 12 během jedné scény. Záběr se musel uměle zrychlit během postprodukce. Horší je pak Steven Spielberg jako herec. Kdo by to byl řekl, že někdy napíšeme takovou větu… Pro některé scény musel být Spielberg spolu s Weaverem v autě, a tak když film vyšel mimo Spojené státy v jiném rozlišením, než byla americká televize, mohli jsme na obrazovce najít krčícího se režiséra na zadní sedačce. Druhé neplánované cameo si Steven střihnul v telefonní budce.
Navzdory těmto drobným chybám je Duel filmový skvost, který dal Spielbergovi zásadní průpravu pro natočení Čelistí. A přesvědčil dokonce i George Lucase. Totiž, Lucas viděl Spielbergův kraťas Amblin’ (1986), který vnímal pozitivně, ale provedení na něj bylo až příliš profesionální, hollywoodské… Rozhodl se však dát Spielbergovi ještě jednu šanci, když byl v kinech Duel. Lucas se vytratil z party Francise Coppoly s tím, že dá snímku třicet minut. Nakonec jej napětí po Spielbergovsku pohltilo a dokoukal film do konce. Na party se vrátil se slovy:
“This guy’s amazing. You really got to look at this film.”
