- Vojtěch Kozlíček
WESTWORLD (1973)
PŘEDLOHA PRO 21. STOLETÍ
Michael Crichton utekl na konci šedesátých let ze studií medicíny, aby usiloval o kariéru spisovatele. V současnosti si budou fanoušci filmu toto jméno vybavovat především ve spojitosti se Spielbergovým Jurským parkem (1993) a čtenáři si jej zajisté spojí se sci-fi románem Kmen Andromeda či detektivkou Velká vlaková loupež. Před tím vším se však Crichton pokusil napsat novelu pod názvem Westworld.
Příběh se odehrává v zábavním parku pro dospělé jménem Delos. Hlavní atrakcí jsou zde dokonale rozvinutí androidi, tedy roboti, kteří vypadají jako člověk. Zábavní park je rozdělen do tří historický období: Western world – Divoký západ či starý americký západ, 1880, USA, Medieval world – středověký svět, 15.století, Evropa a Roman world – starověký Řím, 310 př. n. l., Pompeje
Crichton došel během psaní novely k závěru, že tenhle koncept zkrátka nemůže na papíře fungovat a rozhodl se připravit scénář, podle kterého zrežíruje svůj vlastní film. Ostatně zkušenosti jako režisér již měl, například z televizního snímku Pursuit (1972), který byl uveden jako ABC movie of the week.
“Most of the fantasies about the Wild West or about Medieval Europe or about Imperial Rome are movie fantasies. I mean they’re not what people got from reading history books they’re what they got from looking at Douglas Fairbanks and John Wayne etc. So in some strange way, it doesn’t work on paper it only works as images.”
Inspiraci pro ideu Westworld našel spisovatel u astronautů. V rozhovoru pro American Cinematographer uvedl, že si při jedné návštěvě Kennedyho vesmírného střediska uvědomil, že astronauti jsou v podstatě vycvičení jako stroje. “Those guys were working very hard to make their responses, and even their heartbeats, as machine-like and predictable as possible.” Následovala otázka, co by se stalo, kdyby se onen rozdíl mezi člověkem a strojem úplně vytratil…základní koncept byl na světě.
Většina filmu se odehrává v rámci prvního historického období, světa Divokého západu v čele s hlavními protagonisty Peterem Martinem (Richard Benjamin) a Johnem Blanem (James Brolin), které pronásleduje nemilosrdný android pistolník, kterého nemohl ztvárnit nikdo lepší než Yul Brynner (Sedm statečných, Desatero přikázání). Středověk zde slouží jakási doplňující příběhová linka, kde se odehrává vedlejší příběh jedné z postav a do starověkého Říma se podíváme minimálně.
Charaktery postav jsou ve filmu velmi dobře čitelné, což byl jeden z režisérových záměrů. Spíš než na dlouhé promyšlené dialogy či monolog, kde nám postava řekne vše o své minulosti, se Crichton soustředil na chování jednotlivých postav, na jejich rozhodnutí a grimasy. Nechává tak diváka, aby sám postupně odhalil postavy.
V přístupu k vizualizaci se Crichton rozhodl používat kamerové techniky odpovídající jednotlivým obdobím. Ve snímku je několikrát patrné využití kamery na jeřábu, čímž vzniká tzv. crane shot, který byl typický pro staré westernové filmy. Hlavní úlohu zde sehrál cinematographer Gene Polito, který si dokázal poradit s časovým tlakem třiceti natáčecích dnů a překážkami v podobě různorodých lokacích, stříbrných kontaktních čoček herců androidů a speciálních efektů. Zároveň museli tvůrci používat několik kamer, bylo to především z důvodu nízkého rozpočtu. Ve filmu najdeme mnoho komplikovaných akčních scén, které si tvůrci nemohli dovolit přetáčet. Vše muselo vycházet na poprvé. Více kamer také umožnilo natáčet z různých uhlů, čímž vznikal další alternativní materiál. Další věcí jsou zdemolované filmové kulisy, které jsou pro efektivní akční scénu nezbytné, jsou ale drahé, tudíž to opět muselo vyjít na první klapku. Studiu Metro Goldwyn Mayer se využití více kamer původně příliš nezamlouvalo, ale nakonec je Crichton přesvědčil, že se jedná o efektivní způsob, jak ušetřit peníze.
Nebyl by to pravý Ohled, kdybychom trochu nezabředli do speciálních efektů. Konkrétně ve Westworld můžeme mluvit o androidím vidění Yula Brynnera. Tyto sekvence byly natočeny tak, aby je dokázal zpracovat počítač. Vytvoření „pixelovaného obrazu“ byl čistě počítačový efekt, což je na rok 1973 úctyhodný výkon. Poměrně nedávno jsme v naší rubrice rozebírali Predátora, jehož neviditelnost mu na filmových plátnech umožňoval červený oblek. Podobně tomu bylo i v tomto případě. Po aplikaci „pixelového efektu“ nebyl herec Dick Benjamin nebo jeho záskok příliš vidět, a tak přišel na řadu kompletně bílý či červený make up celého těla.
70.léta byla na sci-fi filmy opravdu plodná, filmový režiséři nás uvedli k neskutečným zážitkům a představili nám fantastické nápady a vize. Tato doba vytvořila ikony mezi kterými Westworld rozhodně nezaostává. Osobně bychom ho zařadili na pomyslném žebříčku kvalitních sci-fi filmů vysoko. Film jsme díky dnešnímu Ohledu viděli poprvé, byla to skvělá podíváná a nechováme tak v sobě nic než pochopení pro autory Jonathana Nolana a Lisu Joy, kteří tenhle snímek, a především geniální nápad Michaela Crichtona, použili jako předlohu pro dnešní Westworld televizní sérii, která momentálně odstartovala svou třetí řadu na HBO.
