- Vojtěch Kozlíček
MOUCHA (1986)
Kanadský režisér David Cronenberg nám během osmdesátých let doručil pět velmi solidních hororových podívaných. Jeho filmy byly protnuté sci-fi tématikou, typickou pro osmdesátky. Po snímcích Scanners (1981) a Videodrom (1983) převedl na filmová plátna pátý román Stephena Kinga s názvem Mrtvá zóna (1983) a o tři roky později se vrhnul na remake filmu Moucha (1958).
Před svým prvním filmovým zpracováním existovala Moucha jako povídka George Langelaana v červnovém vydání Playboy z roku 1957. Tenhle filmový koncept má tedy podobnou historii jako Spielbergův Duel. O filmové zpracování se o rok později postaral německý režisér Kurt Neumann. Příběh se točí kolem vědce a vynálezce zařízení umožňujícího teleportaci. Dojde však k tragické chybě a vědec se promění ve stvoření s hlavou a rukou mouchy, zatímco malá moucha má zase jeho části těla. Producent Stuart Cornfeld vyhodnotil o necelých třicet let později tenhle sci-fi horor jako vhodného kandidáta na remake. Cornfeld se sešel s představiteli filmového studia 20th Century Fox, kteří vlastnili práva k filmu. Producent sice dostal zelenou, ale studiu se nakonec nezamlouval scénář, se kterým přišel. Nakonec dospěli ke kompromisu, kdy studio zaštítí distribuci, ale Cornfeld sežene finance. V tom mu pomohl scénárista, režisér a herec Mel Brooks. Na první dobrou se producentovi sice vysmál a označil scénář za pitomost, Cornfeld byl ale neústupný a dotlačil Brookse, aby příběh dočetl dokonce, což zabralo.
Do režisérké židličky se rozhodl producent posadit Davida Cronenberga, ten byl ale zaneprázdněný s přípravou Total Recall (1990), které nakonec režíroval Paul Verhoeven. Alternativou byl anglický režisér Robert Bierman. Bierman dorazil do Los Angeles a pomalu začínal celý projekt připravovat, zatímco jeho rodina byla na cestách v Jižní Africe, kde přišla o život jeho dcera. Okamžitě tak odletěl za zbytkem rodiny do Afriky. Když se za měsíc otřesený vrátil, oznámil, že není schopen film natočit. Studio mu dalo sice další dva měsíce volna, ale ani potom nepřišel Bierman s jiným stanoviskem. Během této doby Cronenberg opustil projekt Total Recall a mohl přebrat Mouchu od Biermana.
Cronenberg rád pracuje ve svém domácím prostředí, tedy v Kanadě. Dalším specifikem je práce se stejnou filmařskou bandou. V dokumentu “Fear of the Flesh: The Making of ‘The Fly’” (2005) se nám představili kameraman Mark Irwin, produkční designérka Carol Spier a střihač Ronald Sanders. Všichni tři se potkali s Cronenbergem u snímku Fast Company (1979) a jeho tvorbu provázejí do dnes. Vyjímkou je jen kameraman Irwin, který se od režiséra oddělil právě po projektu Moucha.
Velmi důležitou postavou v přípravě celého filmu byl v té době již ostřílený borec na speciální efekty Chris Walas. Walas je ikonickou postavou osmdesátých let díky postavičkám Gremlins, které měly premiéru ve stejnojmenném snímku Joea Danteho v roce 1984. Tehdy nebyl Cronenberg jediný, kdo Walase chtěl. Steven Spielberg produkoval pokračování Gremlins a opět potřeboval Walasovu pomoc. Nelehké a vlastně i docela nečekané rozhodnutí. Walas totiž v dokumentu zavzpomínal, že nebyl fanouškem remaků, poněvadž rád přivádí k životu nové věci. Producent Cornfeld ale na Walase apeloval, podobně jako na Mela Brookse, aby si prostě přečetl celý scénář. Taktika, která opět zafungovala a scénárista Charles Edward Pogue si mohl říct, že se mu povedl vystřihnout opravdu mistrný kousek.
Walas tři měsíce před hlavním natáčením čili v září 1985, začal se svým týmem okolo třiceti lidí, připravovat v Kalifornii podobu mouchy, respektive několik podob. Ve finále vytvořili něco přes dvacet kostýmů. Cronenberg věděl, že na přípravu potřebuje tým půl roku, ale pokud jste již četli pár našich Ohledů, tak víte, že ve filmovém businessu se tak nějak všechno hrotí v časových tísních.
Koncem září visela ve vzduchu stále otázka, kdo si zahraje hlavní roli vědce s nešťastným osudem. Cronenberg diskutoval výběr herců s Walasem, přičemž ho ujistil, že rozumí, jak složité bude maskování, takže hodlá vybrat někoho s menším nosem, a ne příliš odstátýma ušima. Opravdu pane Cronenbergu?
Režisér nakonec kontaktoval Walase s tím, že uvažuje o Jeffovi Goldblumovi. Byl tehdy v Hollywoodu ušatější a nosatější herec? Pochybujeme. Dnes bychom řekli Adam Driver, nicméně tenkrát to byla snad nejvíc nevhodná volba vzhledem ke komplikované masce. Walas přes to řekl, že souhlasí, protože obdivoval Goldblumovu práci. Poslední překážkou byl Larry Gordon, prezident 20th Century Fox od roku 1984 do roku 1986, jenž označil výběr Goldbluma jako strašnou chybu.
“(…) but… it’s your mistake to make.”
V říjnu tak bylo konečně jasno. Goldblum začal pozorovat mouchy, jedl hodně sladkých dezertů, pil hodně kafe a začal posilovat. Prý zvedal činky i těsně před tím, než šel na plac. Posilování na scéně pravděpodobně skončilo, když začal Walasův tým nanášet make-up. Vydání magazínu Fangoria z roku 1986 detailně popisuje metamorfózu Jeffa Goldbluma v obludnou sci-fi mouchu v 7.fázích. (lze dohledat v internetových archivech)
V prvních třech fázích se jednalo o standardní techniky a míra aplikovaného make-upu byla snesitelná. Čtvrtá a pátá fáze ale fungovala podle Walase jenom díky Goldblumovi a jeho neuvěřitelnému odhodlání a výdrži. Herec dokázal setrvat hodiny v židly, kdy na něj maskéři nanášeli hromadu make-upu, která vytvořila v podstatě oblek a zakrývala celé Goldblumovo tělo. V momentě, kdy bylo hotovo, se začaly první vrstvy pomalu sloupávat a Goldblumovu vizáž museli upravovat během natáčení. Pro poslední fáze pak použili mechanické loutky. Walas skončil po natáčení se zápalem plic, ale opět se mu povedlo vytvořit naprosto legendární stvoření, na které nikdo jen tak nezapomene. Za svůj obdivuhodný výtvor získal Oscara.
