• Vojtěch Kozlíček

HOTEL RWANDA (2004)

ZOBRAZENÍ UDÁLOSTÍ, KTERÉ NĚKTEŘÍ ODMÍTAJÍ


Stane se vám občas, že si jen tak sedíte, rozjímáte nad životem a položíte si otázku: Co teď třeba dělají lidi na tomhle a tomhle místě? Nebo… Co se stalo v tenhle den před dvaceti lety? Totiž… za tři dny bude výročí události, která se navždy zapíše do temné části dějin dvacátého století.  Událost, která odstartovala krveprolití milionu lidí. 6.dubna 1994 bylo nad hlavním městem afrického státu Rwanda sestřeleno letadlo s jejím prezidentem Juvénalem Habyarimanem, příslušníkem etnické skupiny Hutu (Abahutu).

hotel-rwanda
Don Cheadle

Atentátu předcházela občanská válka ve Rwandě pramenící ze sporu o rovnoprávnosti mezi Hutu a druhou etnickou skupinou Tutsi (Abatutsi), které obývají region Velkých jezer (Rwanda, Burundi, Uganda). Výdaje na válku značně oslabily celý stát, který se stal finančně závislý na vnější pomoci, což umožnilo mezinárodnímu společenství v čele s USA dotlačit prezidenta Habyarimana k podepsání mírové dohody mezi vládou Rwandské republiky a Rwandskou vlasteneckou frontou (RPF). Tento mírový pakt, známý jako Mírová dohoda z tanzanské Arushy, však v konečném důsledku ještě více umocnil napětí ve společnosti. Úspěšný atentát byl poslední kapkou v poháru dlouho trvající rivality mezi Hutu a Tutsi. Následující čtyři měsíce zemi zachvátila genocida Tutsiů a bylo vyvražděno na jeden milion rwanďanů.


Z dalšího temného kousku historie 20.století se však zachovalo i pár obdivuhodných historek a činů. Jedna z nich byla o manažerovi jistého hotelu, který během Rwandské genocidy zachránil kolem tisíce lidských životů. Tuhle historku slyšel spisovatel Keir Pearson od svého kamaráda, který strávil v Africe sedm let. Pearson jí byl naprosto okouzlen, a tak začal pátrat po faktech.

Jeho první kroky nebo spíš telefonát, byl na Rwandskou ambasádu ve Washingtonu, D.C., kde na jeho volání odpověděla jedna z přeživších genocidy. A co víc. Její život zachránil právě Paul Rusesabagina, manažer hotelu Mille Collines, po jehož příběhu se Pearson pídil. Zároveň přišel Pearson do kontaktu s někým, kdo onu hrůzu skutečně prožil a po konfrontaci s dotyčnou ženou věděl, že se jedná o příběh, který je třeba říct světu. Dalším zpovídaným byl samotný Rusesabagina, kterého Pearson vypátral v Belgii.

MilleCollines
A Message of Peace: Making ‘Hotel Rwanda‘ (2005)

Spisovatel zmiňuje v dokumentárním kraťasu k filmu s názvem A Message of Peace: Making ‘Hotel Rwanda‘ (2005), který režíroval Greg Carson, že během jednotlivých zpovědí s přeživšími pochopil, že navzdory tomu, jak drastické, bolestivé a nepříjemné byly jejich zážitky, tihle lidé touží být slyšet. Psaní scénáře se věnoval ve volném čase, přičemž první koncept dokončil za rok a obrátil se s ním na režiséra Terryho George, který v tu dobu hledal podle jeho agenta příběh odehrávající se v Africe. Předchozí snímek irského režiséra, televizní film Jasná lež (1998), mapoval válku ve Vietnamu a jeho debut Ve jménu IRA (1996) bylo drama založené na skutečných událostech a politických souvislostech. Není tedy divu, že slovo dalo slovo a Georgeovi se námět na film zalíbil.

MV5BMTU5OTcyNzk4MF5BMl5BanBnXkFtZTcwNDYxNjMyNA@@._V1_
Terry George

Pearsonův scénář pracoval s několika dalšími hlavními postavami, což se Georgeovi příliš nezamlouvalo. Režisér se rozhodl čistě zaměřit na osud Paula Rusesabagina, který díky svému postavení v hotelu může zachránit svou rodinu a stovky dalších lidí. Jen tímto způsobem bylo podle režiséra možné vytvořit příběh, který měl potenciál zasáhnout široké publikum. Příběh o hrozivé skutečnosti, který však lidi v kinech neodradí nýbrž přiláká, dotyční se o téhle události dozví a svým způsobem ji tak trochu prožijí. Pearson souhlasil, že takový přístup dával smysl mimo jiné i proto, že na téma Rwandské genocidy najdeme X materiálů, ale povědomí mezi lidmy je pořád nízké.


Mimochodem administrativa tehdejšího prezidenta Billa Clintona dlouho odmítala používat výraz genocida, přičemž jej poprvé užila až 25. května a to pouze ve tvaru “acts of genocide” (najdeme na to i narážku ve filmu). Podle americké historičky Alison Des Forges se jednalo o pragmatické rozhodnutí, protože v případě použití slova genocida by byl daleko větší tlak na USA a vojenskou intervenci. Situaci tehdy reálně řešilo pouze minimální množství chabě vybavených vojáků OSN. Clinton se v roce 1998 při návštěvě Kigali veřejně omluvil a zmínil, že USA mělo jednat rychleji.

Rwanda-1
“It was very under-reported and very… sort of ignored by a… definitely American press, so yes I was really very surprised when I started getting into the research.”

– Don Cheadle


V dokumentárních materiálech promluvil na tohle téma také Paul Rusesabagina. Podle něj byl jeden z důvodů americké neangažovanosti jejich neúspěchy v Somálsku a také fakt, že Rwanda není bohatá na drahé suroviny. Je to jen země, která prostě žije a přežívá. Nebo ne? Po zbytek článku si prosím pusťte skladbu od haitsko-amerického hudebníka, bývalého člena skupiny Fugees, Wyclefa Jeana, protože:

“There’s no money, no diamonds, no fortunesOn this planet that can replace Rwanda…”

V únoru 2003 navštívil režisér Rwandu spolu s Paulem Rusesabaginou a jeho rodinou. Rusesabagina se vrátil do rodné Rwandy po šesti letech a na letišti ho čekalo velké překvapení. Místní obyvatelé pro něj na letišti v Kigali uspořádali uvítací oslavu.  


Součástí jejich cesty byla návštěva Murambi Genocide Memorial Centre, muzeum v bývalé škole, kde bylo zmasakrováno kolem 45 tisíc Tutsiů, kteří na místo dorazili pod falešnou záminkou ochrany. Terry George zde v slzách napsal do návštěvní knihy:

“I promise to tell the story.“
MV5BMTM0MzMxMjY3NV5BMl5BanBnXkFtZTcwODUxNjMyNA@@._V1_
Terry George během natáčení

Čímž učinil pomyslnou přísahu. Také v sobě vzbudil strach, že film nedokončí. Napříč svým obavám vytvořil hodnotný snímek, bohužel podle skutečné události, který nám přípomíná další tragickou genocidu 20.století. George pochopitelně musel učinit několik škrtů v příběhu pana Rusesabagina. Například postava generála Bizumungu představuje několik policejních a vojenských příslušníků se kterými musel Rusesabagina jednat a vycházet. Pro více postav nebyl prostor, nebo prostě nezapadaly do Georgeovi vize, kterou jsme popisovali výše. Ve filmu můžeme dále vidět, že Rusesabagina několikrát zachrání situaci díky penězům nebo nějaké majetnické výměně. Skutečný Paul Rusesabagina však řekl, že to všechno spíš opravdu záleželo na kontaktech jako takových.

Together
Paul Rusesabagina, Sophia Okonedo a Don Cheadle

Don Cheadle (Crash, The Guard, Traitor), představitel Paula Rusesabagina, prostřednictvím natáčení poznal Afriku, jeho děti zde v době práce na filmu chodily do školy a později se i připojil k celosvětovému hnutí Amnesty International. Díky Hotelu Rwanda začal využívat svůj status celebrity ke konání dobra. Současně si prošel neuvěřitelnou hereckou zkušeností – zvárnění žijící postavy se kterou byl během práce na filmu v úzkém kontaktu. Cheadle dle svých slov neusiloval o kopírování mimiky, gest a chování pana Rusesabagina, spíš se snažil pochopit jeho osobu a vcítit se do jeho kůže. Za svůj výkon byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Stejně tak jeho kolegyně, britská herečka Sophie Okonedo v kategorii Nejlepší herečky ve vedlejší roli. Spisovatel Keir Pearson a režisér Terry George byli nominováni za scénář a hlavní hrdina celého příběhu – Paul Rusesabagina byl oceněn Prezidentskou medailí svobody.