- Vojtěch Kozlíček
PREDÁTOR (1987)
DLOUHÁN, KTERÝ VDECHL ŽIVOT PREDÁTOROVI
Usoudili jsme, že film Predátor je klasikou, kterou viděl snad každý, a proto se nebudeme v dnešním Ohledu příliš zabývat snímkem obecně, ale zaměříme se na něco konkrétního, v tomhle případě dost zásadního – oblek a herce v něm. Ano, Predátora sice natočil režisér John McTiernan (Smrtonosná past 1 a 3, Hon na ponorku) ke konci osmdesátých let, kdy už počítače začínaly promlouvat do filmového řemesla, ale pořád jsme byli v dobách, kdy se pár frajerů pořádně zapotilo v obleku. Ne proto, aby udělali na pár minut nějaké křoví, ale aby zvárnili hlavní roli! Ikdyž zrovna Kevin Peter Hall se jako Predátor „tím křovím“ stal hned několikrát. Avšak nepředbíhej me. Před Hallem tu byl totiž Jean-Claude Van Damme v opravdu nepovedeném výstřelku mimozemské módy.
Originální vzezření Predátora si vzalo na starost Boss Film Studios, o kterém rozhodně nelze říct, že by v oblasti filmových efektů nemělo žádné zkušenosti. Přeci jen pracovali na Poltergeistovi II (1982) či Krotitelé duchů (1984). Zároveň ale asi trochu tušili, že tenhle design schválený jak režisérem McTiernanem, tak producentem Joel Silverem, nebude úplně realizovatelný. Přesto se o to pokusili a kostým na krátkou chvíli stanul před filmovými kamerami. Těch pár natočených záběrů, ale McTiernana jen utvrdilo v tom, že tohle fungovat nebude. Ostatně režisér reagoval slovy “Ohhh… are we in trouble” již při finálním odhalení kostýmu.
Design téhle kreatůry by třeba nakonec i slavil úspěch, jeden nikdy neví, objevil se ale stěžejní problém – pohyb. McTiernan i Silver totiž trvali na tom, aby měl oblek prodloužené nohy, což naprosto znemožnilo se v něm pohybovat.
Navíc se film začal natáčet 14.dubna 1986 v džungli v Mexiku poblíž města Puerto Vallarta, kde produkční tým zkrátka neměl prostor postavit nějaký extra jeřáb nebo náhradní stage. Celá věc zaskočila i samotného Van Damma, který doufal v to, jak předvede svůj talent a zkušenosti z bojových umění. Místo toho se z něj stal v podstatě kaskadér v červeném kostýmu, po kterém chtěli, aby skákal jako žába. S červeným kostýmem se samozřejmě pracovalo kvůli postprodukční realizaci Predátorovi kamufláže. Jean-Claude Van Damme si však nějakou chvíli myslel, že takhle bude vypadat ve finální verzi filmu. V momentě, kdy mu tvůrci vysvětlili, že bude po většinu filmu neviditelný, ztratil nervy, a nakonec od projektu upustil.
Problému s kostýmem se postavil čelem Arnold Schwarzenegger a doporučil profesionála a legendu v oboru filmových efektů a masek Stana Winstona, o kterém se v našich Ohledech dočtete ještě několikrát. Schwarzenegger se znal s Winstonem z natáčení Terminátora (1984) a dobře věděl, že je ve svém oboru špičkou.
Winston po přečtení scénáře usoudil, že Predátor není bezduchá mimozemská potvora, ale postava, která musí mít charakter, což se jednoznačně otisklo i do jeho vizuální podoby. Návrh nového Predátora podstatně ovlivnily dva impulsy. Do siluety kostýmu se promítnul obraz rastafariánského bojovníka, který Winston uviděl v kanceláři producenta Joel Silvera, takže pokud vám Predátor vždycky připomínal mimozemšťana s dredama, byli jste na správné cestě. Druhým impulsem pak byl let do Japonska na konferenci ohledně Vetřelců (1986), kdy Winston črtal další návrhy a přes rameno mu nahlédl spolucestující James Cameron, který utrousil poznámku:
‘You know, I’ve always wanted to see something with mandibles.’
Predátor tak na sebe vzal podobu humanoida s kusadly. Nicméně aby se příliš nevzdaloval vizi mimozemšťana, vybavilo ho studio Stana Winstona mimozemskými technologiemi – vzduchové trubice pro vyvážení tlaku připojené k jeho hrudi, počítač s detonátorem na zápěstí, plasmový kanón nebo helma s termokamerou. Tomu všemu přecházela práce pod obrovským tlakem.
Studio mělo oblek zrealizovat za šest měsíců, přičemž jiná studia měla na podobnou práci i rok. Takový přístup je ale podle Winstona nefér vůči filmařům. Zásadou číslo jedna tohohle odvětví je být schopen doručit kvalitně zpracovaný a fungující model v co nejzažším termínu.
Winston věděl, že Boss Films Studios zklamalo, celé natáčení tak viselo na jejich pomoci, dále nechtěl zklamat parťáka Schwarzeneggera a zároveň tušil, že Predátor bude hit. Jeho spolupracovník Alec Gillis zpětně popisuje toto Winstonovo rozhodnutí přijmout zakázku na Predátora jako ukázku jeho vynikajcího úsudku, ikdyž to v té době mnozí vnímali jinak. Během práce na Predátorovi studio zajišťovalo také masky pro film Záhrobní komando (1987), což byl v očích některých pracovníků ten hit, zatímco Predátor brak. Winstonova parta dokončila oblek v únoru 1987 a na rozdíl od své předchozí verze fungoval a vypadal fantasticky. Jednou z velmi užitečných vlastností obleku byla možnost rychle odebrat masku, aby si herec mohl odpočinout, ale zároveň nemusel svlékat celý kostým.
S původním Predátorem měli společné pouze provedení maskování pomocí červeného obleku, které měl na starost Joel Hynek ze studia R/Greenberg Associates. Jejich dalším úkolem bylo Predátorovo vidění, tedy efekt termokamery.
Predátor podle Winstonovy bandy byl ve výsledku kombinací vyspělé technologie (dálkově ovládáná – animatronická – kusadla) a zároveň obyčejných technik. Samotná Akademie byla při výběru na nominace zmatená, protože nevěděla, zda Predátora zařadit do kategorie vizuálních efektů nebo nejlepšího make-upu. Do role Predátora byl obsazen již zmíněný Kevin Peter Hall. Tenhle dva metry dvacet vysoký afroameričan, který ztvárnil Predátora i o tři roky později, byl skvělou volbou, jelikož vedle něj vypadal i Arnold Schwarzenegger jako hubený prcek.
V dokumentárním filmu Men in Suits (2012) na něj vzpomíná představitel Berserker Predátora z filmu Predátoři (2012) Brian Steele, jako na chlapíka, který si vždy rád udělal na ostatní lidi čas.
"He said he loves to see people smile. How great is that?”
Podle Steelea bylo Hallovo ztvárnění tak autentické, pohyby tak důvěryhodné a živé, že všichni diváci téhle postavě naprosto uvěřili. Hall přivedl Predátora jako takového k životu a stanovil kritéria, jak se má tenhle mimozemský tvor chovat a pohybovat, jaké má dělat výpady, jak bojovat. Vytvořil mantinely, mezi kterými se představitelé Predátorů pohybují do dnes.
Hall měl s hraním v obleku zkušenosti ze snímku Harry a Hendersonovi (1987), kde se představil jako Yeti a podle něj mu tato role byla daleko bližší.
“I think Harry is definitely more me. The loveable visitor in the home. It’s a good part, there was a lot to do, there was a lot of things to play. And the other (Predator) you know… you kill people and you kill more people (laughing) and then you die.” – Kevin Peter Hall pro Entertainment Television.
O to víc je úctyhodné, že se dokázal vžít do postavy jakou je Predátor. Winston popisuje v dokumentárním filmu If It Bleeds We Can Kill It: The Making of Predator (2001) Halla jako naprosto profesionálního herce, který si nikdy nestěžoval na pobyt v obleku a nevybavil si jediný okamžik, kdy by museli zastavit kameru, aby si Hall oddechnul.
Tohohle vysokého sympaťáka ale naneštěstí potkal velmi smutný osud. Ve svých teprve 35 letech byl účastníkem dopravní nehody kvůli které musel podstoupit transfuzi krve, která však byla infikovaná virem HIV. Jedinečný představitel Predátora zemřel na AIDS 10.dubna 1991. Zanechal však po sobě odkaz, který bude žít navždy. Odpočívej v pokoji Kevine.
