- Vojtěch Kozlíček
BARBARELLA (1968)
CESTA ROGERA VADIMA KE SCI-FI SYMBOLU SEXUÁLNÍ REVOLUCE
Jednou z nepřehlédnutelných ikon 20.století je bezpochyby Jane Fonda, dcera americké hvězdy Henryho Fondy.
“Jane Fonda. What in the world is the matter with Jane Fonda? I feel so sorry for Henry Fonda, who’s a nice man. She’s a great actress. She looks pretty. But boy, she’s… often on the wrong track.“
– komentář prezidenta Nixona z 19.září 1971 k hereččině protestům ve Vietnamu
Tento citát také otevírá dokumentární film Jane Fonda v pěti dějstvích (2018) od producentky a režisérky Susan Lacy (American Masters, Spielberg, Velmi Ralph), který můžete zhlédnout na HBO:GO a ponořit se tak do akčního života ženy, jež se stala sexsymbolem i nenáviděnou aktivistkou označovanou za vlastizrádkyni. V začátku dokumentu padne také otázka, zda se Fonda stydí za to, kým byla a v ten moment je prostřih na náš dnešní film. V roce 1968 se Jane Fonda stala Barbarellou a svět sci-fi filmu již nikdy nebyl stejný.
V šedesátých letech se během natáčení snímku Reného Clémenta Kočky (1964), seznámila ve Francii s režisérem Rogerem Vadimem (…a Bůh stvořil ženu, Nebezpečné známosti, Láska na polštáři). Vadim byl pověstný tím, že do svých filmů obsazoval sexsymboly tehdejší doby a pomohl prosadit například Brigitte Bardot, která si zahrála hlavní roli v jeho debutovém filmu …a Bůh stvořil ženu (1956). Snímek slavil úspěch v USA a hédonistický režisér měl ve svých třiceti letech našlápnuto na solidní kariéru. Doručil totiž tehdejším divákům nový typ hrdinky. Nespoutanou ženu, která není pouze objektem sexuální touhy.
Kritici tehdy režiséra napadali, že nahotou a sexuálně laděnými scénami opovrhuje veřejným míněním a působí negativně na morálku společnosti. Řada scén musela být z Vadimových filmů vystřižena, ani to jej však neušetřilo soudního procesu. Vadim na kritiku reaguje v životopisném snímku Roger Vadim, Mister Cool (2016) slovy, že se odjakživa cílevědomě snaží rozbít tenhle mýtus coby poučku křesťanské morálky, kdy je sex svázán s pocitem viny.
Bardot s Vadimem spolu tvořili manželský pár do roku 1958 a natočili společně pět filmů. Následuje několik dalších románků až se dostává k Jane Fonda. Společně natočili drama La Curée (1966) podle stejnojmenného románu naturalistického autora Émila Zoly. Po projektu Spirits of the Dead (1968), kde si zahrály jak Bardot, tak Fonda, se Vadim rozhodl natočit Barbarellu.
Jedná se o velkou produkci, kterou má pod sebou velikán italské kinematografie Dino de Laurentiis, který poslal přímo Fondové slavný francouzský černobílý komiks Barbarella od Jeana-Clauda Foresta. Tuto roli před Fondovou odmítla Bardot i Sophia Loren a Fondová by ji pravděpodobně odmítla také. Jenže jí za zády stál velký fanoušek sci-fi Vadim. Když přihlédneme k faktu, že v komiksu byl výrazný erotický podtext, tak bylo jasné, jak to celé dopadne…
Hlavní hrdinka Barbarella v příběhu cestuje po různých planetách, potkává všelijaké mimozemšťany, roboty či zařízení jako je orgasmatron neboli excessive machine čili stroj pro sexuální stimulaci, který má uživatele zničit. Nicméně Barbarella disponuje tak silným sex-appealem, že jí ani takový stroj nepřemůže. Do příběhu zkrátka velmi výrazně prosákla atmosféra šedesátých let, sexuální revoluce a tehdejší nálada a vize hippies. Zajímavostí je, že Forest paradoxně kreslil postavu Barbarelly podle Brigitte Bardot. Když se tenkrát tihle tři potkali v jedné místnosti, tak tam muselo být asi pěkné dusno.
Vadim se toho tentorát opravdu nebál a Fondovou odhalil hned v úvodních titulkách. Nutno však podotknout, že se nejedná o prvoplánový jednoduchý záběr, ale velmi dobře promyšlenou a vyšperkovanou sekvenci, kterou natočil kameraman Claude Renoir. Barbarella se vznáší v místnosti bez gravitace a postupně svléká futuristický skafandr, přičemž hraje psychedelický rock v podání skupiny The Glitterhouse. Skafandr je jeden z mnoha fascinujících kostýmů, co se ve filmu objevily. Jejich autorem byl módní návrhář Paco Rabanne, který vešel do povědomí především díky projektu “Twelve Unwearable Dresses in Contemporary Materials” (1966). Celou scénu doplňují poletující titulky s nádherným fontem, který navrhnul designér Maurice Binder, známý především pro jeho práci na titulkách u 16 bondovek, včetně té první Dr. No (1962).
Úvodní titulky ve filmu Barbarella
Tenhle vesmírný striptýz uskutečnil Vadim tak, že celou scénu položil, takže ji kamera snímala shora. Přes scénu pak tvůrce umístil tenké sklo, po kterém se Fondová válela. Pro herečku šlo o velmi nepříjemnou záležitost, proto se rozhodla vypít spoustu vodky. Druhý den ráno se však dozvěděla, že záběr zkazil netopýr, který v jednu chvíli prolétl mezi jí a kamerou. Fondová se tedy znovu chopila flašky vodky a opilá, navíc v kocovině, se znovu pustila do vesmírného striptýzu. Ikdyž to celé zní docela šíleně, tak musíme uznat, že se nakonec jedná o geniální úvodní titulky, kterými Vadim bravůrně stanovil tón celého filmu. A ani herečka je zpětně nevnímá jako něco nevkusného či sexistického.
Na závěr tu máme spojitosti s jinými díly kinematografie, respektive jak Barbarella inspirovala. Vzpomínáte na akční sci-fi snímek Demolition Man (1993)? Wesley Snipes si zde zahrál psychopata jménem Simon Phoenix, který získá stejně jako Barbarella své zbraně z muzea. Druhou spojitostí je potom „nový druh pohlavního styku“. Ve světě Barbarelly sice používají k vzájemnému propojení pilulky a v Demolition Manovi sofistikovaný přístroj připomínající virtuální realitu. Nicméně jak Jane Fonda, tak Sandra Bullock nakonec vyhodnotí obyčejný sex jako tu lepší alternativu.
No a teď něco z našich končin… Barbarella inspirovala Miloše Macourka při tvorbě seriálu Arabela (1980), psaní scénáře k filmu Kdo chce zabít Jessii? (1966) a komiksové sérii Muriel na níž spolupracoval i Kája Saudek, který vytvořil i plakát k originálnímu snímku. Pokud si chcete film připomenout nebo jste ho snad ještě neviděli, tak vyražte v neděli, 22.6. 2020 do kina Aero, kde se bude Barbarella prodírat vesmírnými nesnázemi od 20:30.
