- Iveta Laštovicová
NIA DACOSTA
Po ročním odkladu kvůli pandemii se za dva týdny Nia DaCosta konečně dočká uvedení svého druhého celovečerního filmu, očekávaného pokračování hororové legendy z 90. let o Candymanovi. Už teď se ale do historie filmu zapsala jako nejmladší režisérka a první černoška, která dostala možnost točit film pro Marvel Studios. V současné době totiž pracuje na pokračování příběhu hrdinky Captain Marvel s názvem The Marvels.
Jak se talentovaná a žádaná mladá režisérka, jejíž první vzpomínka na setkání se světem filmu v přítmí kinosálu není úplně pozitivní (ve 4 letech ji rodiče šokovanou a brečící museli rodiče odvést z projekce Jurského parku, z filmu, který se později stane jedním z jejích oblíbených) vůbec dostala k režii? Rodilá Newyorčanka, která vyrůstala v Harlemu, přenese zkušenosti z života v jeho ulicích a ne příliš bohaté rodině do obou svých filmů: Little Woods (2018) a Candyman (2021), o jehož legendě slýchala už na školních chodbách. V dospívání měla poměrně jasnou představou, jakou cestou se chce v životě ubírat a film v její vysněné budoucnosti vůbec nefiguroval. Chtěla se stát spisovatelkou a psát hlavně básně. Brzy si uvědomila i praktickou stránku svého rozhodnutí a začala se soustředit na prózu, která ji postupně dovedla až k psaní divadelních her. To ji pak s narůstající láskou filmu plynule dovedlo k psaní scénářů.
Se svým strýcem společně koukali na westerny (žánr, který se odrazí v jejím debutovém filmu) na zapůjčených videokazetách. Projekce, která změnila v 16 letech její život a nasměrovala ji k režii se ale odehrála během školní výuky, kdy studentům v hodině angličtiny učitel pustil slavnou adaptaci románu Josepha Conrada Srdce temnoty, kterou všichni známe pod názvem Apokalypsa (Apocalypse Now, 1979). To nastartovalo její zájem o filmy ze 70. let a režisérská jména jako Sidney Lumet, Steven Spielberg a Martin Scorsese (kterého se jí podařilo později potkat při práci asistentky producenta). Nakonec se rozhodla vystudovat New York University Tisch School of the Arts. Vyšší vzdělání si pak dodělala na londýnské Royal Central School of Speech and Drama. Její kariéru odstartovala příležitost programu Sundance Institute pro začínající scenáristy a režiséry, díky kterému mohla dokončit svůj debutový scénář a potom podle něj natočit film Little Woods (2018).
Inspiraci pro něj našla v už zmíněných westernech a v článcích o nedostupnosti lékařské péče pro ženy v některých oblastech USA. Konkrétně jejich komplikovaný přístup k volbě potratu. Začínající režisérka si uvědomila, jaké má sama štěstí, že v New Yorku má v podstatě vše na dosah a chtěla na tento problém upozornit. Díky podrobnému průzkumu se nakonec děj filmu odehrává v městečku v Severní Dakotě, kde je život ovlivněný těžebním průmyslem a počet mužů tady značně převyšuje počet žen. Během psaní scénáře ale postupně hrdinku Deb (Lily James), řešící problém nechtěného těhotenství a nedostatku peněz na zákrok, vystřídala na pozici ústřední postavy její filmová sestra Ollie (Tessa Thompson). Ta se snaží z šikmé plochy a podmínky za pašování drog přes nedalekou hranici s Kanadou dostat zpátky do normálního života. Souhra nepříznivých okolností ji ale postaví před těžké rozhodnutí. Jediným možným východiskem, jak pomoct své sestře a zachránit rodný dům před konfiskací bankou, se jeví návrat k nelegální činnosti.
Po úspěšném uvedení svého debutu na festivalech přilákat talent mladé režisérky zkušenějšího kolegu Jordana Peelea, který Nie DaCosta nabídl oživit dnes už kultovní snímek Candyman z roku 1992 a natočit jeho pokračování odehrávající se v současném Chicagu. Oba fanoušci hororového žánru si ve vzájemné představě budoucího snímku zanotovali a Nia DaCosta nabídku přijala.
Co režisérka slibuje v pokračování vyzdvihnout je zakořenělý systémový rasismus a v cyklech se opakující vlny násilí proti černošské komunitě, jejímž příkladem je i zrození postavy Candymana. To dala jasně najevo ve stejnojmenném animovaném krátkometrážním filmu, který vydala v červnu minulého roku jako úvod před samotnou premiérou. Ta byla ale nakonec o rok odložena.
Pro režisérku bylo největší výzvou pokračování správně napojit, aby fungovalo i v současné době. Vymyslet dostatečně kreativní obdoby klíčového přivolávání vyslovením jména Candyman, které musí zaznít pětkrát, nahlas a před zrcadlem. A právě zrcadla se podle režisérky stala dalším úskalím. Už při přípravách natáčení se muselo detailně přemýšlet o jejích umístění a hlavně odrazech, které budou vrhat (např. ve výtahu).
Pokračování nás zavede za malířem Anthonym McCoyem (Yahya Abdul-Mateen II) bojujícím s tvůrčím blokem. Právě se stěhuje se svou přítelkyní do nového bytu v chicagské čtvrti, kterou proměnila probíhající gentrifikace k nepoznání a která byla před 28 roky dějištěm událostí původního snímku. Anthony sám byl jejich součástí, když byl jako nemluvně ze spárů Candymana zachráněn. Setkání se starousedlíkem a následné pátrání po minulosti znovu vyvolá přízrak s hákem místo ruky. Nia DaCosta je zvyklá nad svými hrdiny důkladně přemýšlet. Proto například pro zdůraznění vývoje hlavního hrdiny použila obrazy od dvou různých autorů, aby byl rozdíl mezi jeho mladším a starším já markantní. Ona sama se často nechává obrazy inspirovat. Když ji nějaký zaujme napíše k němu vlastní příběh, který se podle jejích představ odehrává za plátnem. Stejně důležitá je pro ni při psaní postav i hudba, která jí pomáhá udávat náladu a dotvořit charakter. Jak nakonec navázání na 28 let starý kultovní snímek dopadlo zjistíme v českých kinech už 26. srpna.
