DOSPÍVÁNÍ S ČASEM O ZÁVOD
Mladá herečka Eliza Scanlen jako nováček ve filmové branži uhranula diváky i kritiky přede dvěma lety v seriálu HBO Ostré předměty (Sharp Objects), kde zdatně sekundovala zkušeným herečkám, jakými jsou Amy Adams a Patricia Clarkson. S očekáváním všichni vyhlíželi, kdy a v jakém filmu dostane Eliza Scanlen hlavní roli a tím pádem příležitost ukázat naplno svůj talent. V adaptaci Malých žen (Little Women, 2019) následující rok sice hrála jednu ze sester, ale šlo ve výsledku o nevýraznou roli, ve které neměla příliš prostoru se prosadit. Všechnu pozornost na sebe strhly Saorsie Ronan, Florence Pugh a Emma Watson. O Meryl Streep a Lauře Dern nemluvě. Proto ohlášení filmu Než skončí léto (v originále Babyteeth) vypadalo jako přesně ten typ filmu, na který čekáme a který kariéru Elizy Scanlen posune o kus dál.
Synopse filmu o šestnáctileté Mille, která trpí nevyléčitelnou nemocí a zamiluje se do problémového, na drogách závislého Mosese, i první vizuálně působivé fotky slibovaly zase jednou nevšední inteligentní romanci, která nezapadne. Režisérka Shannon Murphy si jako debut vzala velké sousto. Nejen zadaptovat divadelní hru australské dramatičky a herečky Rity Kalnejais, která jemně balancuje na hraně humoru a vážnosti, aniž by spadla do patosu, ale hlavně se odlišit od jiných podobných romantických teen příběhů, kterých je záplava. Což se povedlo atmosférou i vizuálním zpracováním filmu (scéna odehrávající se na party jistě zůstane divákům dlouho v paměti), který ruší jen občasný necitlivý střih a dovysvětlující titulky, který empatický divák nepotřebuje. A pak samozřejmě Smetanova Vltava, jejíž použití zmate a rozhodí především českého filmového diváka.
Že je Milla osamělá a introvertní tušíme od prvního záběru filmu na nástupišti, kde se poprvé seznamuje s Mosesem (Toby Wallace). Její život je svázaný pravidly, která diktuje jak její nemoc, tak i její rodina. Rodina, kterou postupně rozkládá právě Millina vážná nemoc (jak se postupem času dozvíme nejen ona). Otec profesí psychiatr nedokáže svoje emoce ventilovat a se stávající situaci se vyrovnává po svém. Jeho manželka a matka Milly je naopak emocí plná, ale její manžel ji utlumuje léky, aby se chovala normálně před jejich dcerou i okolím a situaci ještě víc pro všechny neztěžovala. Jenže toto utlumení způsobuje citovou propast právě mezi matkou a dcerou.
Propast, kterou Milla potřebuje zaplnit, stejně jako myšlenky na samotu, bolest a možný blížící konec. A proto je tu Moses. Člověk, který nectí vůbec žádná pravidla, je svůj za každé situace, a především neřeší Millinu nemoc. Tím Mille imponuje a odvádí její myšlenky. Jeho společnost ji vrací do světa, který by za normálních okolností měla žít. Milla už ale nevidí to, že i on má spoustu svých problémů a mohl by mít i postranní úmysly. Což samozřejmě neujde zrakům rodičů, kteří bezradní přivírají oči před vším a dovolí Mosesovi na přání Milly u nich bydlet, jen aby si užili pár chvil štěstí svojí dcery.
Všichni čtyři hlavní aktéři příběhu dostávají dostatečný prostor, abychom mohli pochopit jejich jednání. Prostor až takový, že do příběhu zvláštním způsobem vtahují další postavy, které působí jako vetřelci (např. těhotná sousedka). Pro diváka můžou být tyto “odběhnutí” připomínkou, že film se snaží o zachycení toho, jak se s danou situací vypořádá celá rodina. Nicméně film i tak stojí na dvojici Eliza Scanlen a Toby Wallace, kteří ve společných scénách i mimo ně fungují naprosto perfektně. Nejsilnější scény přichází, když se pohled kamery zastaví na obličeji Milly, v jejíž kůži Eliza Scanlen předvádí tu správnou vyváženost křehkosti, odvážnosti a odhodlání. A kdy divák z výrazu tváře může konečně zachytit pravé pocity hlavní hrdinky, které kryjí její činy stejně jako paruka kryje důsledky její nemoci. Moses Tobyho Wallace zůstává ve svých pohnutkách zahalen tajemstvím, nechť si divák domyslí sám. Jeho charismatu ale podlehne snad naprosto každý.
