MILENIÁLNÍ TÍSEŇ VE DVANÁCTI KAPITOLÁCH
Filmy norského režiséra Joachima Triera objevili čeští distributoři teprve nedávno (v prosinci 2017 Aerofilms uvedlo mysteriózní drama Thelma), byť má na svém kontě za patnáctiletou kariéru už pět celovečerních snímků, které neušly pozornosti světových filmových festivalů. Ten zatím poslední, Nejhorší člověk na světě (2021), byl zařazen do hlavní soutěže o Zlatou palmu 74. ročníku festivalu v Cannes, odkud si odnesl Cenu za nejlepší ženský herecký výkon pro Renate Reinsve a získal dvě nominace na Oscara. Za Nejlepší cizojazyčný film a Nejlepší původní scénář. Jestli své šance promění se dozvíme 27. března, kdy bude vyhlašování probíhat, a jestli poslední snímek Joachima Triera okouzlil i nás zjistíte v následujícím textu.
U filmů Joachima Triera má divák vždy pocit, že se ocitl spíš na sezení u psychologa než ve filmovém sále. Svým postavám (které bez výjimky tvoří se scenáristou Eskilem Vogtem) vidí skrz na skrz do duše a dokáže jejich rozpoložení a emoce dokonale skrze plátno přenést k divákům. A to nejen v dialozích, ale i v nenápadných pohledech, gestech a mimice. Ve svých dvou prvních filmech Repríza (Reprise, 2006) a Oslo, 31. srpna (Oslo, 31. august, 2011) se mu podařilo dokonale zachytil nepolapitelnou a těžko slovy popsatelnou tíseň svých mladých hrdinů, která současné generaci může připadat až nepříjemně povědomá.
Stejně tak dokonale zachycuje tápání hlavní hrdinky Julie (Renate Reinsve) ve své novince Nejhorší člověk na světě. S částí jejího života mezi dvacátým a třicátým rokem nás seznamuje postupně ve dvanácti kapitolách. Sledujeme ji během etapy hledání sebe sama (během kterého vystřídá několik oborů studia od medicíny až po fotografii), měnících se vztazích a touze po nalezení životního poslání, které tak trochu závidí svému staršímu příteli Akselovi (Anders Danielsen Lie), který žije pro své komiksy. On má už svá hledání za sebou a rád by se usadil právě s Julií. Ta se však vždy v momentu jistoty a spokojenosti začne rozhlížet a řešit v sobě dilema, jestli to, co zrovna zažívá, je to pravé a definitivní a jde na své cestě správným směrem.
Joachim Trier v rámci příběhu Julie trefně komentuje společenské stereotypy. Postavení ženy v moderní společnosti, pohled starší generace na generaci mileniálů. Nebojí se ani tématu feminismu (i když by ho mohl zpracovat obratněji), nejen když nechá Julii ve stylu Carrie Bradshaw ze Sexu ve městě napsat úspěšnou glosu o stavu orálního sexu v #metoo éře. A tím se dostáváme k tomu, co je kamenem úrazu v jinak dobře vystavěném dynamickém filmu.
Joachim Trier se pod tíhou škatulky romantické komedie odklání od hlavní devizy svého stylu a snižuje se k použití nadlehčujících a komických momentů, které působí sice na první pohled velmi originálně, ale v kontextu sdíleného příběhu víc než rušivě, byť by samy o sobě fungovaly jistě dobře jako samostatné etudy. Ať už si vezmeme zmíněnou scénu ve stylu Sexu ve městě, woodyallenovský rozverný úvod, zastavení času vystřiženého jak z filmu La La Land (2016), Alekse bubnujícího o život jako Riz Ahmed ve Zvuku metalu (2019), nebo halucinogenní scénu, za kterou by se nestyděl ani Gaspar Noé. Chaotickou třešničkou na dortu je pak hlas vypravěče (opakujícího co nám hlavní hrdinka už stihla sama říct nebo jsme si jako diváci dávno odvodili), jehož nahodilost zjevení ve filmu by rozhodila i zdatného matematika.
Divák se po těchto vpádech jen těžko vrací zpět k předešlému tónu filmu, který rozhodně nenese vážnost a těžkost filmů Bergmanových, ve kterých postavy nesou celou tíhu světa. Jakoby Joachim Trier nevěřil, že příběh, který má zasáhnout především mladé diváky udrží jejich pozornost pouze svou vážnou, zamyšlenou notou. Přitom postava Julie je natolik živoucí (a Renate Reinsve jí slouží dokonale), že se v ní i se všemi jejími rozhodnutími, která z ní můžou dělat v názvu zmíněného nejhoršího člověka na světě, spousta (nejen ženských) diváků najde. V rámci zalíbení se širšímu okruhu obecenstva už od svého předešlého snímku Thelma (2017) Joachim Trier posouvá své hranice víc k mainstreamu a nedělá si tím zatím příliš velkou službu. V záplavě tuctových romantických komedií, jejichž laťka je poslední dobou krutě nízko, je ale Nejhorší člověk na světě i přes všechny výtky stále jednorožcem a pozornost si tak zasluhuje.
Comments