• Iveta Laštovicová

MONA FASTVOLD

Životní příběh režisérky, scenáristky, herečky a producentky Mony Fastvold, jenž oslavila přede dvěma dny narozeniny, je určitým kontrastem k příběhu Cathy Yan (které jsme věnovali minulý článek), jejíž cestu k režii zpomalily pochybnosti o uplatnění žen ve filmovém světě. Moně Fastvold se v rodném Norsku dostalo takové výchovy a podpory, že si prý nikdy neuvědomovala, že by jako žena měla menší šanci uspět v jakémkoliv oboru, pro který se rozhodne. I tak si ale uvědomuje, že filmový svět stále nerozdává příležitosti rovným dílem jen podle talentu a píle. 

Její cesta k režii začala před filmovou kamerou, kde se jako dětská herečka objevovala v epizodních televizních rolích. Vždy ji ale bavilo vymýšlení a psaní příběhů. Postupem času tak začala zjišťovat, že by raději stála na druhé straně a své příběhy vyprávěla skrze kameru divákům sama. Ve dvaceti letech učinila rázný krok a přestěhovala se do New Yorku, aby zde vystudovala filmovou školu. Čas od času se ale ještě vrací k herectví. V roce 2009 se objevuje v menší roli ve snímku Láska a jiné kratochvíle (Love and Other Impossible Pursuits) po boku Natalie Portman.


V roce 2011 začíná natáčet hudební videoklipy, které následují první krátkometrážní filmy. Rok na to už získává grant Norského filmového fondu na natočení svého celovečerního debutu Sleepwalker (Søvngjengeren, 2014). Vyhne se tak hlavnímu velkému problému, který musí podstoupit většina začínajících režisérů – sehnat finance. Může se zcela soustředit na psaní a samotné natáčení. Snímek má premiéru na festivalu Sundance, kde je uveden v hlavní soutěžní sekci. Mona Fastvold sklidí nejedno uznání za vyzrálý režijní start. 

Gitte Witt a Brady Corbet ve snímku Sleepwalker (Søvngjengeren, 2014), foto: Nordisk Filmdistribusjon
Gitte Witt a Brady Corbet ve snímku Sleepwalker (Søvngjengeren, 2014), foto: Nordisk Filmdistribusjon

Mysteriózní psychodrama Sleepwalker se odehrává v odlehlých lesích kdesi v Massachusetts, kam přijíždí mladý pár Kaia (Gitte Witt) a Andrew (Christopher Abbott) renovovat rodinné sídlo. Poklidný pobyt a práce na rekonstrukci naruší náhlý příjezd neurotické Kainy sestry Christine (Stephanie Ellis) a jejího snoubence (Brady Corbet). Společné strávené chvíle začnou postupně odhalovat trauma z minulosti, která byla dosud skryta za zdmi impozantní vily. 

Režisérku při psaní scénáře inspirovala specifická dynamika sourozeneckých vztahů (sama je jednou z pěti sester), vlastní zkušenost s náměsíčností, jenž ve filmu odstartuje sled událostí, který vyvolá napětí mezi zúčastněnými a řadu odhalení. Stejně tak tanec, ke kterému má autorka velmi blízko a který se promítá především v choreografii pohybu čtyř postav po rozlehlém domě.

Právě dům je symbolickou pátou a důležitou postavou celého filmu. Impozantní vilu měla režisérka v hlavě už během psaní scénáře a jednotlivé scény upravovala tak, aby seděly konkrétně do jejího prostředí a okolí. To vše napomáhá budování plíživé atmosféry skrytého traumatu, které postupně začíná vyplývat na povrch. Mona Fastvold se ale nezaměřuje ve svém filmu jen na ústřední dvojici sester, ale dává prostor všem postavám, jejich pohledům a reakcím na vznikající situaci. Dalším tématem, které tím ve filmu přibližuje je existence absolutní pravdy, pokud jde o vnímání události očima několika osob. Každý člověk totiž společnou vzpomínku vnímá z vlastní perspektivy. Na čí straně je však v tom případě pravda? 

Mona Fastvold během natáčení snímku The World to Come (2020), foto: BLEECKER STREET MEDIA
Mona Fastvold během natáčení snímku The World to Come (2020), foto: BLEECKER STREET MEDIA

Natáčení debutu probíhalo 19 dní a režisérka byla během něj obklopena týmem a herci, které dobře znala. Například herec Christopher Abbott ji 6 let předtím seznámil s Brady Corbetem, se kterým se stali nerozlučnou a perfektně fungující tvůrčí dvojicí. Napsali spolu jak scénář ke zmíněnému filmu Sleepwalker (2009), tak ke dvěma Corbetovým celovečerním snímkům Mládí vůdce (The Childhood of Leader, 2015) a Vox Lux (2018). Aktuálně společně dokončili scénář k velmi očekávanému snímku s názvem The Brutalist, jehož natáčení začne letos v létě. Režie se opět chopí Brady Corbet a po Robertu Pattinsonovi a Natalie Portman se v jeho třetím snímku objeví hvězdy jako Joel Edgerton, Marion Cotillard, Sebastian Stan a Vanessa Kirby

Mona Fastvold si zatím z osvědčeného dua odskočila pouze jednou, když s jiným týmem napsala scénář pro snímek The Mustang (2019) francouzské režisérky Laure de Clermont-Tonnerre.

Katherine Waterston a Vanessa Kirby ve snímku The World to Come (2020), foto: VLAD CIOPLEA/BLEECKER STREET MEDIA
Katherine Waterston a Vanessa Kirby ve snímku The World to Come (2020), foto: VLAD CIOPLEA/BLEECKER STREET MEDIA

Především zkušenosti získané z natáčení historického Mládí vůdce ((The Childhood of Leader, 2015) se podle režisérky zúročily v jejím druhém celovečerním snímku The World to Come (2020), který měl premiéru loni na podzim během filmového festivalu v Benátkách.

Děj se odehrává kolem roku 1850 a zavádí nás na farmu kdesi na Severozápadě Ameriky za manželským párem Abigail (Katherine Waterston) a Dyerem (Casey Affleck) zkoušených osudem a rozmary tamního nehostinného počasí. Když se do sousedství přistěhují Tallie (Vanessa Kirby) se svým manželem Finneym (Christopher Abbott) mezi oběma ženami se začne rodit silné pouto. Stejně jako v režisérčině debutu sledujeme mikrokosmos čtyř postavy a jejich vzájemných vztahů. Podobnost je ale čistě náhodná. Mona Fastvold totiž tentokrát netočila podle vlastního scénáře. Během práce na jiném projektu jí byla nabídnuta režie adaptace novely amerického spisovatele Jima Sheparda, který na ní pracoval sám společně s Ronem Hansenem.


Toho k projektu přivedl herec Casey Affleck, se kterým se znali od natáčení filmu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford, 2007). Mona Fastvold přečtený scénář okamžitě vzala za svůj a souhlasila s natáčením. To probíhalo s poměrně malým rozpočtem během 24 dní v rumunských horách a od začátku bylo ovlivněno nehodou z prvního dne, kdy si Vanessa Kirby zlomila kotník. Štáb tak musel improvizovat a režisérka dokonce upravit charakter její hrdinky Tallie na daleko klidnější, protože se Vanessa Kirby nemohla pohybovat příliš rychle. 

Christopher Abbott a Vanessa Kirby ve filmu The World to Come (2020), foto: VLAD CIOPLEA
Christopher Abbott a Vanessa Kirby ve filmu The World to Come (2020), foto: VLAD CIOPLEA

Jiných věcí se ale Mona Fastvold nevzdala a během natáčení dbala na to, aby snímek působil autenticky. Proto bylo například zvoleno natáčení na 16 mm kameru. Stejně tak lpěla, aby děj korespondoval se střídáním ročních období a symbolicky tak doplňoval postupné rozkvétání vztahu obou protagonistek. U hlavní hrdinky Abigail se stal opět důležitý prostor, který ji obklopuje. Dům se mění od úvodního temného chladného na útulný a plný zalitým sluncem, čím častější jsou návštěvy její nové přítelkyně. Kromě dokonalého zachycení rodící se náklonnosti, režisérka ve filmu připomíná i tehdejší úděl žen zjednodušený na roli matky, manželky a pracovní síly, která nemá právo rozhodovat nejen o svém volné čase. Je uvězněna ve vztahu, bez nějž by ve společnosti nepřežila. Úděl, který si řada žen bolestně uvědomovala a věřila, že příští generace na tom budou lépe.