- Lukáš Bejček
MOGUL MAUGLÍ
RAPUJÍCÍ RIZ AHMED V OBDIVUHODNÉM DEBUTU
Riz Ahmed (Slídil, Jedna noc) hraje v Mogul Mauglí nadějného britsko-pákistánského rapera, jehož snem je prorazit a stát se slavným. Pro Ahmeda, který se kromě ztvárnění hlavní role podílel na psaní scénáře, jde o částečně autobiografický snímek, ostatně samotný název Mogul Mauglí je převzat ze singlu jeho hip-hopové skupiny Swet Shop Boys. „Half moghul, half Mowgli“ rapuje Riz Ahmed na debutovém albu Cashmere, tento vnitřní boj mezi západním kapitalismem a východními tradicemi je centrálním konfliktem filmu. Režie se ujal Bassam Tariq, pro kterého jde o narativní debut, společně s Ahmedem se snaží bořit zašlá tabu.
Ahmed v energetické a agresivní roli využívá své zkušenosti, jak herecké, tak hudební, a postava Zeda působí autenticky a skutečně, je to ale přímočarý a prvoplánový dialog, který odpírá postavě kompletní realizaci. Zed dostane nabídku předskakovat slavnému raperovi na evropské tour a rozhodne se před jejím začátkem navštívit svou rodinu v Londýně. Doma nebyl více jak 2 roky a je tak nucen konfrontovat svou minulost, od které doposud utíkal. Zvrat nastává, když se probouzí v nemocnici s poruchou imunitního systému, která mu brání v pohybu. Jeho sen tak rozplyne a Zed začíná propadat depresím. V těchto chvílích přechází film do částečně surrealistické podoby, kdy jsme svědky halucinací a přeludů. Jedním z nich je rap battle mezi Zedem a britsko-africkým rapperem odehrávající se v jeho hlavě, v těchto chvílích dosahuje Mogul Mauglí vrcholu své tematické komplexnosti, o kterou se do té doby film spíše jen pokoušel.
Zedův vnitřní konflikt je pochopitelný a jasný, ale jeho postava nedostává dostatečný prostor ukázat svou motivaci, navíc se chová sobecky a odtažitě a není lehké s ním soucítit. To je patrné především v druhé části filmu, kdy jsme svědky jeho utrpení. Mogul Mauglí předkládá spoustu zajímavých subplotů, bohužel každý z nich se jeví jako zajímavější než ten, kterým trávíme nejvíce času. Energie prvních minut filmu, kdy se ocitáme na jevišti s rapujícím Rizem Ahmedem, je rychle vystřídána pomalým a ubíjejícím pobytem na nemocničním lůžku a tematicky bohatý začátek postupně střídá klasické klišé. Pomocnou ruku nepodává ani hudba a vizuál, který po přesunu z pódia do nemocnice ztrácí svou poutavost.
