• Iveta Laštovicová

MILOVAL JSEM SVOU ŽENU

PRÁZDNÉ SCÉNY Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA


Od posledního, pro některé kritiky i diváky šokujícího, filmu O těle a duši, který získal v roce 2017 na Berlinale Zlatého medvěda za nejlepší film uplynuly pouhé 4 roky. Adaptaci knihy maďarského romanopisce Milána Fusta Miloval jsem svou ženu (která vyšla i v češtině) z roku 1942 plánovala ale maďarská režisérka Ildikó Enyedi natočit už dlouhých 10 let. Jak se podařilo přenést atmosféru předlohy a sžíravý vnitřní boj hlavního hrdiny s žárlivostí vůči své ženě na filmové plátno měli nejdříve možnost posoudit kritici a diváci v rámci hlavní soutěže letošního ročníku festivalu v Cannes. K nám se snímek dostal nejprve v rámci přehlídky Be2Can, aby současně 7. října zamířil do českých kin.

Léa Seydoux a Gijs Naber ve filmu Miloval jsem svou ženu (2021), foto: Film Europe
Léa Seydoux a Gijs Naber ve filmu Miloval jsem svou ženu (2021), foto: Film Europe

Zkušený kapitán Jacob Störr (Gijs Naber) žije svou každodenní rutinu na palubě nákladní lodi společně se svou sehranou posádkou. Požitek z nekonečnosti oceánu a klidu, který jeho práce přináší kazí jen pravidelně se ozývající bolest žaludku. Tu se rozhodne zahnat radou lodního kuchaře – oženit se. Když tento nápad tlumočí svému známému v jedné lepší kavárně na pevnině padne nápad, že si vezme klidně ženu, která od toho okamžiku vejde jako první do místnosti. Tak Jacob potkává svou budoucí manželku, oslňující a krásnou Lizzy (Léa Seydoux). Že jejich soužití nebude úplně jednoduché je jasné od samého počátku z jejich rozdílných povah. Lizzy má ráda život a společnost, kterou si dopřává i během manželovy dlouhé pracovní absence na moři, což v něm samozřejmě probouzí představivost, která jde ruku v ruce s narůstající žárlivostí. Tou nemučí postupně jen sám sebe a svou ženu, ale i diváky, kteří se s ním během tříhodinové stopáže postupně začnou motat v začarovaném kruhu a přešlapovat na místě.

Stejně jako kapitán snící při dlouhém pobytu na pevnině o otevřeném oceánu a dřívější prosté rutině, sní i diváci o dynamice a estetice první hodiny filmu, která se jak mávnutím kouzelného proutku mění po přestěhování manželského páru z Paříže do Hamburk. A současně přichází i o rozptýlení postavou hlavního soka v lásce Dedina v podání (i bez typických kudrn) charismatického Louise Garrela, který zmizí z plátna ještě dřív než stihne více rozehrát svůj šarm, sarkasmus a intriky.

Léa Seydoux, Gijs Naber a Louis Garrel ve filmu Miloval jsem svou ženu (2021), foto: Film Europe
Léa Seydoux, Gijs Naber a Louis Garrel ve filmu Miloval jsem svou ženu (2021), foto: Film Europe

Režisérce se postupně přestává dařit divákovi přiblížit pohnutky a chování hlavního hrdiny. Dějové odbočky nás od něj ještě víc odcizují. Snímek tak nefunguje ani jako prostý záznam několikaletého manželství, ani jako zachycení rozkladu duše jednoho z aktérů. I přes velkorysost stopáže se nedostaneme žádné z postav pod kůži a film nám nedokáže předat žádné emoce, kromě frustrace a tápání kam se vlastně snímek bude zbytek času ubírat. Něco co se režisérce s přehledem povedlo v daleko komplikovanějším snímku O těle a duši, kde se postavy setkávají ve vlastních snech i v realitě, kde jedna z nich trpí handicapem fyzických a druhá psychickým. Bohužel stejně tak chybí lepší práce s prostředím a kostýmy, kterých by se mohl divák v nevýrazných monotónních pasážích příběhu chytnout.   Když tak v průběhu filmu zazní věta „Nevím proč s tebou stále jsem“ cítí se divák přistižen, protože jeho zájem o film už od víc jak poloviny zachraňuje pouze Léa Seydoux, která dokonale ovládla roli koketní a tajemné (více se o její postavě totiž nedozvíme) Lizzy, ze které nemůžeme spustit oči stejně jako její manžel Jacob. Závěrečný zvrat pak už víc než překvapení věstí úlevu nad blížícím se koncem.