• Iveta Laštovicová

MIA HANSEN-LØVE

Francouzská režisérka, scenáristka a herečka, která sklízí ocenění z různých filmových festivalů už od svého debutu v roce 2007. Toho nejvyššího se jí zatím dostalo v roce 2016, kdy za film Začít znovu (L'avenir) s Isabelle Huppert v hlavní roli získala Stříbrného medvěda za nejlepší režii. 

Oba rodiče jsou profesoři filozofie, což zásadně ovlivnilo její život a pohled na něj. V dospívání tak cenila oproti svým vrstevníkům víc vášeň a lásku než materiální věci a peníze. Sama pak filozofii na univerzitě vystudovala společně s německým jazykem. K filmu se dostala v 18 letech nejprve jako herečka. Známý režisér Oliver Assayas ji obsadil do svého filmu Fin août, début septembre (1998) a o dva roky později i do filmu Semtimentální osudy (Les destinées sentimentales, 2001). Ve stejném roce začala studovat hereckou konzervatoř v Paříži, kterou ukončila předčasně v roce 2003, aby začala psát filmové recenze pro Cahiers du Cinéma. V redakci vydržela dva roky a tato zkušenost, společně se vztahem s režisérem Oliverem Assayasem, odstartovali její touhu točit vlastní filmy. Ve tříletém období mezi rokem 2003 a 2005 natočila celkem šest krátkometrážních snímků. Mezi nimi například Contre-coup (2005) s Louisem Garrelem a Lolitou Chammah.

Mia Hansen-Løve na 66. ročníku filmového festivalu Berlinale
Mia Hansen-Løve na 66. ročníku filmového festivalu Berlinale

Filmoví autoři, kteří točí podle vlastních scénářů často vychází ze svých vlastních životních zkušeností. Naše dnešní režisérka se ale ve svých filmech většinou zaměřuje na zkušenosti lidi, které má kolem sebe. Film Začít znovu (L´Avenir, 2016) je například založen na komplikovaném období její matky. Předcházející film Eden z roku 2014 je zase inspirovaným režisérčiným bratrem, který byl v 90. letech úspěšným DJem. 


Všechny její filmy spojují hrdinové, ať už dospívající, čerstvě dospělí nebo už ošlehaní životem, kteří se ocitli ve svém životě před velkou změnou. Jsou to veskrze postavy uzavřené, které by o sobě ve skutečnosti odhalili jen velmi málo. Mia Hansen-Løve svoje postavy miluje a jejich život a myšlenky nám zprostředkovává pomocí nejmenších detailů a scén, během nichž někdy není potřeba žádných dialogů (což je obzvláště výrazným prvkem ve filmu Maya). Nerada natáčí ve studiu, na místech které v realitě neexistují. Tato uměle vytvořená místa pro ni nemají žádný vlastní příběh a duši. Své filmy spojuje s lokacemi, ke kterým má osobní vztah. 

První láska (Un amour de jeunesse, 2011)
První láska (Un amour de jeunesse, 2011)

Hned její první celovečerní film Vše je odpuštěno (Tout est pardonné, 2007) se dostal do výběru Quinzaine des Réalisateurs filmového festivalu Cannes a získal Césara ze nejlepší filmový debut. Třicátníci Victor (Paul Blain) a Anette (Marie-Christine Friedrich) bydlí společně se svou malou dcerkou Pamelou ve Vídni. Mladá rodina bojuje s Victorovou drogovou závislostí a Anette bláhově věří, že se vše obrátí k lepšímu až rodina přesídlí zpět do Paříže. Ve Francii ale Victor naopak zabředne ještě víc do svého problému a rodina se rozpadá. Film se k pak hrdinům vrací až po 11 letech, kdy se Pamela (Constance Rousseau) rozhodne se svým ztraceným otcem setkat. 

Eden (2014)
Eden (2014)

Následující film Otec mých dětí (Le père de mes enfants, 2009) získal Zvláštní cenu poroty Un Certain Regard v Cannes. A je jediným filmem, ve které se mihne postava, která je inspirovaná samotnou režisérkou. Ona sebe nevnímá skrze své pohlaví, ale pouze skrze svou profesi. Proto jí prý nepřišlo nijak zvláštní, že postavu založenou na vlastním životě obsadila mužem. A rovnou svým bratrancem Igorem Hansenem Løvem. Děj filmu se jinak točí kolem filmového producenta, jeho práce a jeho rodiny. Mia Hansen-Løve se rozhodla ve scénáři vyzdvihnout profesi a pohled na filmový svět, který se ve filmech podle ní nezobrazuje tak často.


V pořadí třetí film První láska (Un amour de jeunesse, 2011) prozkoumává proměny jedné osudové lásky během osmi let. S Camille (Lola Créton) a Sullivanem (Sebastian Urzendowsky) se seznamujeme v období jejich největší zamilovanosti. Sullivan se cítí vztahem až moc svázaný a touží po dobrodružství. Rozhodne se na téměř rok odjet do Jižní Ameriky. Camille jen těžce nese jejich odloučení a vztah na dálku ztroskotává. Čas plyne, každý žije po svém (od rozchodu sledujeme příběh více méně ze strany Camille), ale bývalý pár na sebe naráží i v průběhu let. 

Začít znovu (L´Avenir, 2016)
Začít znovu (L´Avenir, 2016)

Jak už jsme zmínili v úvodu, pro film Eden (2014) byla inspirací kariéra režisérčina bratra, který jí pomáhal i se psaním scénáře. Ten nás přenese do Paříže 90. let, kde se mladý začínající DJ Paul (Félix de Givry) snaží prosadit na tehdejší elektronické hudební scéně, ze které se zrodí hvězdy jako Daft Punk (film obsahuje scénu jejich prvního obývákového vystoupení s pozdějším světovým hitem Da Funk), Justice, Cassius nebo Etienne de Crécy. Po rychlém úspěchu, ale následuje rychlý pád. Paul brzy ztrácí krok s proměňujícími se trendy a zůstává sám na místě. Co začalo jako zábava s přáteli má pro něj náhle pachuť nejistoty a neustálé rivality. Podle režisérky je jen málo filmů, které by braly klubovou scénu vážně, a proto se rozhodla natočit film jako Eden. Jejím původním záměrem bylo rozdělit film na dvě samostatné části, které se i budou lišit atmosférou. Zabrzdily ji však finance. Zajímavostí určitě je, že se ve filmu mihnou v malých rolích Greta Gerwig a Brady Corbet


Mia Hansen-Løve by prý vůbec nezačala pracovat na scénáři k následujícímu filmu Začít znovu (L´avenir, 2016), kdyby nevěděla, že Isabelle Huppert přikývne na hlavní roli profesorky Nathalie Chazeaux. Což se jí prý u jiných filmů nikdy nestalo. Obsazovalo se vždy až před natáčením filmu. Každopádně Isabelle Huppert souhlasila. Stejně jako režisérčina matka, jejíž život byl velkou inspirací. Ta měla překvapivě jediný problém s převedením části svého života na plátno. A to, že chtěla, aby její dcera přejmenovala filmovou kočku a dala jí smyšlené jméno. Její skutečná kočičí přítelkyně si prý zaslouží soukromí a neuvedení jejího pravého jména. Pro režisérku samotnou má kočka ve filmu spíš symbolický charakter, který lépe vykresluje přechod hlavní hrdinky do další fáze. Film totiž vypráví o profesorce jejíž život prochází mnoha změnami po tom, co zjistí, že ji podvádí manžel. Děti jsou už ve věku, kdy se stěhují z domova. K tomu náhle onemocní její matka. I stabilní práce, kterou Nathalie miluje, je náhle v ohrožení. Film Začít znovu je především o svobodě, emancipaci a hledání vlastní cesty. Pustit si ho můžete na Edisonline.

Maya (2018)
Maya (2018)

Dalším hrdinou, který musí zpracovat velkou životní změnu je Gabriel (Roman Kolinka) z filmu Maya (2018). Setkáváme se s ním potom, co byl osvobozen jako rukojmí ze spárů ISIS, společně se svým novinářským kolegou. Gabriel necítí žádnou euforii z propuštění a ví, že vrátit se do zaběhlého života bude problém. To, že ho média vidí jako hrdinu, když jednoho z týmu stále drží únosci, je pro něj velmi těžké. Po pár týden se tak vydává na “očistnou” cestu do Indie. Země, kde se svou matkou strávil část svého dětství. Ve městě Goa má dokonce svého kmotra s jehož osmnáctiletou dcerou Mayou (Aarshi Banerjee) se velmi sblíží. Jak jsme již zmínili, režisérka má s místem natáčení vždy specifický vztah. U tohoto filmu se rozhodla jít netypickou cestou. Nejdřív natáček v Indii, pak se vrátit do Francie a pak opět dotočit zbytek v Indii. To by samozřejmě nešlo s rozpočtem malého nezávislého filmu provést s celým týmem a tak se zpět do Indie vydala už jen s kameramankou Hélène Louvart. O zvuk se postarala sama a herec Roman Kolinka získal na čas kromě hereckého postu ještě post nosiče zavazadel.


Chystaným a velmi očekáváním projektem, který by se měl na plátna dostat v roce 2021 je Bergman Island. První anglicky mluvený, v němž si hlavní roli zahrají Mia WasikowskiTim Roth, Vicky Krieps a Anders Danielsen. První dva zmínění si v něm zahrají filmařský manželský pár, který se vydá načerpat inspiraci na švédský ostrov Fårö. Stejně jako to kdysi udělal režisér Ingmar Bergman. Společně tu chtějí napsat scénář pro svůj další film. Postupem času ale začíná mizet hranice mezi scénářem a realitou.