• Iveta Laštovicová

MARYAM TOUZANI

Před vypuknutím 75. ročníku filmového festivalu Cannes, který začíná zrovna dnes, vám ještě stihneme představit jednu z režisérek, která zde představí svou novinku nazvanou The Blue Caftan. A to v rámci soutěžní sekce Un Certain Regard, kde se její snímek potká například s čerstvými filmy režisérek Emily Atef a Agnieszky Smoczynsky. Tyto dvě talentované režisérky jsme vám představovali v minulých článcích rubriky V režii žen.


Není to však zdaleka první účast marocké režisérky, scenáristky a herečky Maryam Touzani na červeném koberci canneského festivalu. V roce 2019 ve stejné sekci představila svůj celovečerní debut Adam (2019), který přinesl začínající režisérce kýžené uznání, byť si žádnou cenu neodnesl. Její jméno se však dostalo do povědomí a debut doputoval až do výběru nominovaných filmů na Nejlepší cizojazyčný snímek na Oscarech. U nás se tento film dostal k divákům pouze prostřednictvím filmového festivalu v Karlových Varech.


Jeho ústředními tématy jsou ženská solidarita a pomoc bližnímu. Hrdinka, vdova Abla (Lubna Azabal), v něm vede malé pekařství v největším marockém městě Casablance, kde žije společně se svou osmiletou dcerou. Každodenní rutinu naruší až mladá Samia (Nassrine Erradi). Ta se u jejich dveří objeví naprosto zoufalá. Utekla ze své rodné vesnice do města, aby našla přístřeší výměnou za práci. Problém je v tom, že je v pokročilém stupni těhotenství a sama. Taková žena v marocké společnosti nemá na růžích ustláno. Ví to i samotná Abla a proto se nejprve zdráhá Samie pomoc. Nakonec ale svolí a i přes počáteční odstup se mezi nimi postupně začne rodit přátelství a ženy jsou si vzájemnou oporou v těžkých časech.

Nassrine Erradi jako Samia a Lubna Azabal jako Abla ve filmu Adam (2019); foto: KVIFF

Začínající režisérku k napsání scénáře dovedla téměř na chlup stejná událost, které byla svědkem poté, co se ze studií na vysoké škole v Londýně vrátila zpět do Maroka. Mladá vystrašená těhotná dívka hledala útočiště u jejích rodičů do doby než porodí a bude moct dát dítě k adopci, což pro ni bylo jediné východisko z tíživé situace.

Dívka měla štěstí, že narazila na rodinu, která ji u sebe nechala, protože v podobných případech bylo v Maroku časté i to, že ženy v podobných situacích byly nucené porodit na ulici bez jakékoliv lékařské nebo jiné pomoci a celá společnost se k nim obrátila zády. Mít dítě mimo manželství bylo nezákonné. Maryam Touzani byla příběhem mladé dívky natolik pohnuta, že se ho rozhodla vyprávět skrze svůj debutový film, jehož estetiku podle režisérky inspirovaly obrazy Caravaggia, Vermeera nebo Georges de la Toura.


Příběh se omezuje na minimum postav a divák ho sleduje oknem vedoucím do malého pekařství, takže má pocit, že je hlavním hrdinkám neustále na blízku. Pro režisérku tak prý bylo největší výzvou udržet divákovu pozornost a předat mu vývoj svých postav na omezeném prostoru pekárny. I díky tomu se nakonec rozhodla upustit od obsazení postavy Samii neherečkou (byť hledala takovou, která bude mít podobnou životní zkušenost jako její postava), protože se bála, že nezvládne předat jemné nuance emocí, které budou stěžejní pro vývoj filmu a jeho pochopení diváky.


V jejím debutu se promítají i dokumentaristické začátky, které mají kořeny ve studiu žurnalistiky. Tu odjela Maryam Touzani studovat do už zmíněného Londýna. I po návratu se držela nějaký čas v tomto oboru a pracovala jako novinářka. Zaměřovala se hlavně na kinematografii Magrebu. Brzy však přišla na to, že chce sama světu vyprávět vlastní příběhy.


V roce 2008 natočila dokumentární film pro první oslavu Mezinárodního dne žen v Maroku, která byla v zemi velkou revolucí. Její dokument z roku 2014 Sous Ma Peau Vieille získal velkou pozornost, poodhalil totiž realitu prostituce v Maroku. Touzani později dokument proměnila v celovečerní film s názvem Much Loved (Zin li fik, 2015) který vyšel v roce 2015 a režíroval ho její manžel Nabil Ayouch. Ve filmu svého manžela se také objevila poprvé jako herečka, a to hned v hlavní roli jako hrdinka Salima ve snímku Razzia (2017), na jehož scénáři se Maryam Touzani spolupodílela.

Lubna Azabal a Saleh Bakri ve filmu The Blue Caftan (2022); foto: Unifrance

V novince The Blue Caftan (Le bleu du caftan, 2022) nás Maryam Touzani zavede opět do rodného Maroka. Místo pekařství, ale tentokrát poodhalí chod tradičního obchodu s kaftanem, který vede Mina (Lubna Azabal) společně s manželem Halimem (Saleh Bakri). Aby dostáli požadavkům četných zákazníků zaměstnají jako výpomoc talentovaného mladého učně Youssefa. Jeho příchod ale naruší křehkou rovnováhu dlouholetého manželství kryjícího skutečnost, že Halim je gay a své pravé já za pomoci Miny skrývá před marockou společností, ve které je homosexualita nezákonná a hrozí za ni několikaleté vězení. Maryam Touzani má tak se svým novým snímkem možnost uspět vedle sekce Un Certain Regard i v soutěži o tvz. Queer Palm, která je od roku 2010 udělována filmům s LGBTQ+ tématikou.