- Iveta Laštovicová
MARIA SCHRADER
Na úspěšnou kariéru divadelní herečky navázala během tří dekád téměř pěti desítkami filmových rolí. Objevila se před kamerou velkých režisérských jmen jakými jsou Margarethe von Trotta, Peter Greenaway, Doris Dörrie nebo Agnieszka Holland. Její zájem se ale postupně začal stáčet směrem k psaní scénářů a režii.
Německá herečka, režisérka a scenáristka se narodila do umělecké rodiny (otec sochař, matka malířka) v Hannoveru. Pro hereckou kariéru se rozhodla velmi brzy. V 15 letech si odbyla svůj debut na prknech, která znamenají svět, a to ve hře světoznámého dramatika Augusta Strindberga Otec. Už o pár let později se stala součástí divadelního souboru Staatstheater Hannover. Herecké vzdělání získala ve vídeňském Max Reinhardt Seminar, jímž prošly špičky jako Hedy Lamarr, Marlene Dietrich, Max Schreck nebo Conrad Veidt. U rodičů měla plnou podporu, byť se přihlášením připravila o možnost ukončit střední školu maturitou. Svoji budoucnost viděla jasně a o tom, že má talent nebylo pochyb. Už v té době totiž hrála v divadlech ve Vídni, Benátkách nebo Římě. Domovskou základnou se jí ale brzy stal Berlín.
Před filmovou kamerou se poprvé objevila v roce 1988 v debutu svého manžela Dani Levyho s názvem RobbyKallePaul, ke kterému pomáhala psát scénář. Plodná manželská režisérsko-herecká spolupráce trvala dalších šest snímků. Ve třech případech se Maria Schrader postarala nejen o hlavní roli, ale stala se i oficiální spoluautorkou scénáře.
Průlom ve filmové herecké kariéře nicméně přišel až v roce 1994 s hlavní rolí v melancholické komedii Nobody Loves Me (Keiner liebt mich), za kterou byla oceněna několika cenami. Největší slávu získala jako tvář židovské lesbičky Felice, která se stala členkou odboje proti Třetí říši a zároveň se zapletla s Lily, ženou nacistického důstojníka, ve snímku Aimee a Jaguár (Aimée & Jaguar, 1999). Obě představitelky hlavní dvojice si odnesly Stříbrného medvěda za nejlepší ženský herecký výkon z festivalu Berlinale. O pracovní nabídky díky tomu neměla nouzi. Role si ale začala vybírat o to obezřetněji a její pohled se čím dál víc stáčel k režisérskému křeslu. Zvláště potom, co se stala spolurežisérkou snímku The Giraffe (Meschugge, 1998) z období 2. světové války, při jehož natáčení si vyzkoušela nabyté znalosti a zkušenosti.
V roce 2007 světu na filmovém festivalu v Římě představila svůj debut Love Life (Liebesleben) o milostném románku mezi mladou ženou a o poznání starším mužem. Ya’ ara (Neta Garti) žije ve šťastném manželství, v krásném jeruzalémském bytě, má úspěšnou kariéru. To vše se začne hroutit po setkání s přítelem (Rade Šerbedžija) jejího otce, který v ní vzbudí zatím nepoznanou vášeň. Ta začne brzy přerůstat v posedlost. Film je adaptací bestselleru izraelské spisovatelky Zeruyi Shalev, se kterou se režisérka seznámila na jejím knižním turné po Švýcarsku a natáčel se kompletně v Izraeli.
Devítiletou pauzu mezi debutem a druhým celovečerním filmem vyplnila spoustou herecké práce. V roce 2011 se například představila ve snímku odehrávajícím se během okupace Lvova režisérky Agnieszky Holland V temnotě (W ciemności).
Svůj druhý snímek Před ranními červánky (Vor der Morgenröte, 2016) věnovala slavnému spisovateli Stefanu Zweigovi. Konkrétně části jeho života, kdy po nástupu Hitlera k moci putoval z rodného Rakouska do Londýna, anglického Bathu, New Yorku, aby nakonec zakotvil v brazilském městě Petrópolis, které se v té době stalo útočištěm mnoha německých uprchlíků. Dojemný snímek kladoucí si spoustu nelehkých otázek se dostal do užšího výběru nominací Akademie na nejlepší Zahraniční film.
I čtyřdílná minisérie Neortodoxní (Unorthodox, 2020) je natočena podle knižní předlohy, tentokráte životního příběhu Deborah Feldman. K seriálu se Maria Schrader dostala přes producentku Annu Winger, s níž se poznala na natáčení seriálu Deutschland 83. Té se líbily oba režisérčiny předešlé snímky a nabídla jí zfilmování zmíněné knihy.
Ve 4 dílech sledujeme dojemný příběh Ester Shapiro (Shira Haas), která se z života v zaranžovaném manželství svázaném tradicemi rozhodne z newyorské ultraortodoxní židovské komunity uprchnout do Berlína a začít nový, svobodnější život. Netuší, že zbavit se minulosti nebude tak snadné jak si myslela. Anně Winberg se k projektu podařilo přilákat slibného partnera, společnost Netflix, díky kterému bylo sice postaráno ve velké míře o finance, ale na dokončení scénáře, obsazení herců, hledání lokací a vůbec najmutí kompletního týmu měli tvůrci jen necelý rok. Maria Schrader se okamžitě vydala do newyorského Williamsburgu, kde se film odehrává, na obhlídku. Před zahájením natáčení se jí tak podařilo navštívit i několik místních rodin a získat osobnější pohled na fungování komunity, která žije více méně ve vlastním světě. Seriál vzbudil velkou nejen diváckou odezvu, která vyústila v několik nominací a jedno vítězství na výročním udílení cen Emmy. Maria Schrader se stala první německou režisérkou, která jednu z těchto cen získala.
Po vážném tématu a žánru dramatu se Maria Schrader v letošním roce obrátila směrem k romantické komedii. První verze scénáře přitom vznikla už před sérii Neortodoxní. Stejně jako u předešlých filmů hlavní myšlenku převzala z knižní předlohy, povídky spisovatelky Emmy Braslavsky. Maren Eggert si ve filmu I’m Your Man (Ich bin dein Mensch, 2021) zahrála workoholickou akademičku Almu, která se dobrovolně (aby získala peníze na svůj vlastní výzkum) stane součástí nezvyklé studie obnášející třítýdenní život s humanoidním robotem Tomem (Dan Stevens), který má splnit všechny její přání.
Snímek se točil během pandemie, v srpnu a září roku 2020 v Berlíně (jen závěrečná scéna se točila v Dánsku). To znamenalo spoustu nepříjemností nad rámec klasických problémů, která doprovází běžné natáčení. Štáb sice směl točit ve slavném Pergamonském muzeu, kde hlavní hrdinka pracuje, ne však už v apartmánech, která si pro natáčení vybral.
Největší výzvou ale bylo sehnat perfektního představitele androida Toma. Režisérka chtěla někoho výrazného, vzhledem připomínajícího Kena od Barbie. Zároveň herce, který nebude v Německu moc známý. Nakonec ho našla v Danu Stevensovi, který měl i nezbytnou výhodu, že jako Angličan umí plynně německy. Snad se budeme moct o správnosti výběru přesvědčit brzy i my na některém z českých filmových festivalů nebo v běžné distribuci.
