MALÁ LEŽ

KONTRAST KULTUR NAPŘÍČ GENERACEMI

Čínsko-americká režisérka, scenáristka a producent Lulu Wang, narozena v Pekingu do rodiny diplomata a kulturní kritičky, prožila své dětství v Číně v přítomnosti své babičky, kterou byla nucena opustit, když její rodina emigrovala do Spojených států. Tato životní zkušenost, stejně jako pozdější nemoc její babičky společně inspirovaly Malou lež, kde se studentka Billi vrací ze Spojených států zpět do Číny.

Billi a její rodina, foto: Aerofilms s.r.o.

Pro herečku Awkwafinu (Debbie a její parťačky, Šíleně bohatí Asiati), která ztvárnila hlavní roli mladé Billi, jde o jednu z prvních dramatických rolí, kde dostala příležitost plně ukázat svůj herecký um. Ani pro ni jakožto Američanku s čínskými kořeny nebyl příběh filmu cizí. Rodina Billi má pocit, že jejich dcera prožívá v New Yorku svůj americký sen, ta ale zápasí se svým místem v americké společnosti a krátce po zamítnutí Guggenheimovo stipendia (stipendium každoročně udělováno těm kteří předvedli výjimečnou schopnost tvořivého bádání nebo výjimečnou uměleckou kreativitu) se dozvídá, že její babičce zbývají poslední měsíce života.

Rodina se rozhodně babičce Nai Nai její diagnózu zatajit a zinscenují rychlou svatbu Billiina bratrance, která je jen záminkou, aby její příbuzní z celého světa naposledy mohli Nai Nai navštívit a rozloučit se s ní. Pro čínskou větev rodiny jde o dobrý skutek, který umožní Nai Nai prožít poslední dny šťastně a v přítomnosti těch nejbližších, pro Billi jde o lež, která je v rozporu s jejím vlastním přesvědčením.

Tematická pochmurnost samotného příběhu z filmu nedělá truchlivé drama, situace ve filmu vyvolávají nespočet komediálních momentů, ať už se jedná o samotnou Nai Nai, která se místo odpočinku vměšuje do organizování svatby, či interakce novomanželů, kteří se sotva poznali. Stejně tak Awkwafina využívá svých zkušeností z předcházejících komediálních rolí a absurdita vznikajících okolností dává příběhu spád a nadhled. Kontrast západních a východních kultur nemá za následek pouze vznikající konflikty, ale také spoustu úsměvných chvil. Lulu Wang míchá vtip a humor s lehkostí a z celého filmu vyzařuje autentičnost jak postav, tak prostředí.

Babička Nai Nai a Billi, foto: Aerofilms s.r.o.

Atmosféru v kombinaci s hudbou, kterou složil Alex Weston, navozuje práce s kamerou Anny Franquesy Solano, která střídá statické a dynamické záběry a vytváří tak poutavou obrazovou řeč. Jazyk filmu volně přechází mezi standardní čínštinou a angličtinou, tato jazyková bariéra podtrhává bariéru kulturní podobně jako rozdílnost zakořeněných zvyklostí, ať už jde o stolování, pohostinství nebo názor na onu lež a její morální dopad. Billi se necítí být dostatečně Američankou pro život v New Yorku, podobně jako se cítí částečně odcizená od své vlastní rodiny a kultury.

Autorka Lulu Wang se v rozhovoru pro Variety zmínila, že sama se svým místem ve společnosti bojovala: „Vždy jsem cítila rozdíl ve svém vztahu k mé rodině oproti mému vztahu s mými spolužáky, kolegy a světem, ve kterém se nacházím. To je přirozeným břemenem imigrantů, kteří se ocitají na krajích dvou kultur.“, její zkušenost je to, co dělá The Farewell výjimečným. Americká a čínská společnost jsou možná fundamentálně odlišné, ale stejně jako správnost oné lži není nic černobílé. Film je hlavně o rodině a o tom, že láska v ní zůstává stejná napříč společenskými zvyklostmi nezávisle na našem náhledu na svět a jeho fungování. Billi se sice přijela rozloučit se svou babičkou, ale během své návštěvy nachází cestu zpět ke zbytku své vlastní rodiny.