- Iveta Laštovicová
MAÏWENN
Další ze zajímavých žen, které se přes hereckou kariéru dostaly až k režii vlastních filmů je francouzská režisérka, scenáristka a herečka Maïwenn Le Besco, kterou ale častěji můžete potkat ve filmových titulcích pouze jako Maïwenn.
Hereckou kariéru jí nalinkovala její ambiciózní matka, která chtěla svou dceru vídat na plátnech. Maïwenn se tak objevovala v prostředí filmového světa už jako malá holčička (i její mladší dcera Isild Le Besco je herečka a sestra ji obsadila do svého filmu Můj král). Už v sedmi letech se tak objevila například jako dětská verze Isabelle Adjani ve vynikajícím snímku o pomstě od Jeana Beckera Vražedné léto (L’été meurtrier, 1983).
V našich článcích zaměřených na ženy neřešíme jejich partnerské vztahy, protože jejich kariéru nedefinují a nejsou tedy podstatné. U dnešní ženy ale musíme udělat výjimku. Jeden vztah obrátil její život i kariéru vzhůru nohama a druhý se stal předlohou filmu dalšího. V pouhých 15 letech se Maïwenn seznámila s režisérem Lucem Bessonem. O rok později se jim narodilo dítě. Na dlouhé roky tak přerušila svoji hereckou kariéru a objevila se pouze ve vedlejších rolích v jeho dvou dnes už slavných filmech Leon (Léon, 1994) a Pátý element (The Fifth Element, 1997).
Málokdo si prý podle ní tehdy spojil jejich vztah a s dějem filmu, inspirace je očividná. Po rozchodu, v pouhých 20 letech, se vrací z USA zpět do Francie a chce znovu nastartovat hereckou kariéru. Živí se stand-up vystoupením se svou one woman show inspirovanou jejím dětstvím a matkou, která ji nutila do herectví. Stejné téma i zážitky pak zúročí ve svém prvním krátkometrážním snímku I´m an actrice (2004), stejně jako zkušenosti z mnoha natáčení. Je tak i připravená na rozdílný přístup k ženám a mužům ve filmové branži, jehož existenci v mnoha rozhovorech potvrzuje a kritizuje dodnes. Při představeních si jí všimlo několik režisérů, kteří ji pak obsadili do svých filmů. Nejzajímavější role si ale pro sebe připravila sama ve svých vlastních filmech.
Hned její první celovečerní film Vše je odpuštěno (Tout est pardonné, 2007) se dostal do výběru Quinzaine des Réalisateurs filmového festivalu Cannes a získal Césara ze nejlepší filmový debut. Třicátníci Victor (Paul Blain) a Anette (Marie-Christine Friedrich) bydlí společně se svou malou dcerkou Pamelou ve Vídni. Mladá rodina bojuje s Victorovou drogovou závislostí a Anette bláhově věří, že se vše obrátí k lepšímu až rodina přesídlí zpět do Paříže. Ve Francii ale Victor naopak zabředne ještě víc do svého problému a rodina se rozpadá. Film se k pak hrdinům vrací až po 11 letech, kdy se Pamela (Constance Rousseau) rozhodne se svým ztraceným otcem setkat.
Sama o sobě říká, že neumí točit jiné filmy než takové, ve kterých se odráží skutečné příběhy, jsou pro ni určitým smyslem osobní a nechává v nich kus srdce. Zároveň ráda prokládá dramatické a vážné scény humornými dialogy, což dělá velmi citlivě, takže konkrétní scény nevyzní nevhodně nebo křečovitě. Ve filmovém debutu Odpusť (2006) si zahrála i hlavní roli těhotné herečky Violette. Ta se po sezení se svou psycholožkou rozhodne vypořádat s komplikovanými vztahy v rodině a přitom vše natočí na kameru. Postupně ale odkrývá věci o kterých neměla ani tušení.
S polodokumentárním stylem Maiwenn koketuje i v následujících dvou filmech Herečky na scénu! (Le bal des actrices, 2009) a Polisse (2011). V první zmíněném se režisérka rozhodne natočit dokument o různých typech hereček. Sleduje je s kamerou během jejich běžných činností, práce, v radostných i vypjatých situacích.
Filmové kritiky a festival v Cannes zaujaly především její poslední dva filmy. Oba se objevily v hlavní soutěži a první z nich získal i Cenu poroty. Je jím film Polisse (2011), který přibližuje práci pařížského oddělení, které se zaměřuje na trestnou činnosti na mladistvých a dětech. Maïwenn zde hraje fotografku, která je k partě přidělena a má zachytit jejich práci pro nadřízené. Stejně jako ona jsme pozorovatelé těžkých, vypjatých, ale i humorných situací. Jako divák máme ale oproti ní možnost nakouknout jak do jejího vlastního soukromí, tak do soukromí policistů. Dozvídáme se jak náročná práce ovlivňuje jejich osobní život. Pro scénář se staly předlohou reálné policejní případy.
Film Můj král (Mon roi, 2015) je výsledek 10 let trvající práce na scénáři a inspirace divokým vztahem Maïwenn s jejím druhým manželem. Film začíná nehodou na lyžích, kterou si schválně způsobí hlavní hrdinka, protože už neví kudy kam. Společně se rekonvalescencí těla pak vzpomíná zpětně na svůj toxických vztah s manželem, který obrátil její život na ruby. Na zamilovanost, kterou prožili a mateřství, které jí tolik dalo. Uzdravuje se tak nejen fyzicky, ale i duševně. V hlavní rolích se objevila Emmanuelle Bercot (spoupracovala s Maïwenn na scénáři k filmu Polisse a sama také režíruje) a Vincent Cassel, kterého chtěla Maïwenn obsadit do některého ze svých filmů už dřív, ale až s filmem Můj král přišla ta správná příležitost.
Nový chystaný a v pořadí pátým snímkem DNA (ADN) se bude točit opět kolem ženy mající silné pouto ke svému dědečkovi z Alžírska. Ten ji kdysi zachránil před její vlastní rodinou. Po jeho smrti prožívá krizi, kterou ještě víc prohloubí napětí, když musí částečně obnovit zpřetrhané vztahy s rodinou. Do filmu jsou obsazeni Fanny Ardant, Louis Garrel a Marine Valach.
