- Iveta Laštovicová
KALIFORNSKÝ SEN
SEN, CO JE SPÍŠ POHÁDKA
Po loňské komedii Late Night (s Emmou Thompson v hlavní roli) přichází režisérka Nisha Ganatra v letošním roce se svým dalším filmem. Tentokráte s komedií okořeněnou romantickou linkou, kterou ovšem ve velmi rozvolněné dvouhodinové stopáži divák velmi snadno přehlédne. Stejně jako většinu pokusů o humor (Ice Cube se marně snaží). Byť není prvoplánový, což na druhou stranu oceňujeme. Tím však hned v úvodu narážíme na jeden z hlavních problémů, kterými film oplývá a přebíjí tak téměř veškerá pozitiva, kterými jsou hudba, prostředí, kostýmy a jeden herecký výkon. Podle toho, na co film diváka láká, se totiž bere až moc vážně. Sami tvůrci se netají tím, že jejich cílem bylo natočit film, který se bude nacházet někde mezi snímky Ďábel nosí Pradu (Devil Wears Prada, 2006) a Podnikavá dívka (Working Girl, 1988). A právě déjà vu z prvního zmíněného filmu máme hned od začátku (a to nejen díky dokonalým kostýmům, které by ocenila i Miranda Priestly). Jen chybí tempo, nadsázka, drzost, ostrý humor a především výrazné hlavní postavy. Plus tady se občas přistihneme, že fandíme víc šéfové než asistentce.
Varováním už nám měl být zřejmě pohled na plakáty k filmu a propagaci. Už tady tápeme, kdo má vlastně být cílovou skupinou. Snímek od tvůrců Deník Bridget Jonesové, s hvězdou série Padesát odstínů, který předpokládá znalost seriálu O. C., hudby Sama Cooka a slávy herce Micheala B. Jordana?
Nicméně lehce nastiňme děj. Dakota Johnson hraje Maggie, jejímž snem je stát se producentkou. Zatím ale dělá 24/7 osobní asistentku velké pěvecké hvězdě Grace Davis (Tracee Ellis Ross), kterou obdivuje a čeká na svou velkou příležitost. A tím se dostáváme k dalšímu kameni úrazu Kalifornského snu. Postava Maggie si jen horko těžko získává během filmu sympatie. Když ji manažer (Ice Cube) Grace Davis upřímně (byť trochu drsně) říká, že tím, že chce jako první věc své kariéry hned produkovat song velké Grace Davis a tím se přiživit na její slávě a přeskočit všechnu tvrdou dřinu, kterou si musela projít většina začínajících producentů, tak mu divák musí jednoduše dát za pravdu.
U postavy Maggie totiž vůbec netušíme, kde se krom její lásky k hudbě vzala ambice stát se zrovna producentkou. I doporučení, že by si měla najít vlastní klienty, si Maggie přebere po svém a vrhne se na prvního koho si vzpomene (moc lidí kolem sebe nemá a poslouchá jen starou ověřenou hudbu). Tím je mladý David (Kelvin Harrison Jr.), kterého Maggie náhodně potkává v obchodě a který shodou okolností má talent, umí zpívat a i když žije v dokonalém přepychovém domě, nemá zatím zkušeného a kvalitního producenta a svou hudbu nahrává pouze s pomocí přátel. Tento poněkud zarážející fakt vysvětlí finální dějový zvrat, který celý film Kalifornský sen hází spíše do žánru pohádky. A tak je asi i nejlepší k celému filmu přistupovat.
Z daleka nejzajímavější postavou celého filmu je více než Maggie její šéfová Grace Davis a to i po herecké stránce (Tracee Ellis Ross si svou roli užívá a to i po pěvecké stránce, k potěšení své matky Dianě Ross). Žena, která stojí oběma nohama na zemi a tvrdě na své kariéře pracuje už od svých 18 let a v branži se vyzná velmi dobře. V polovině filmu přijde nejsilnější scéna a je právě její. Divák si po ní možná řekne, že by filmu víc slušelo zaměření na její život a kariéru. Boj v branži, která je více méně mužským prostředím. Tlak, který se stupňuje s přibývajícími roky. Grace Davis není žádnou krutou šéfovou, jen osamělou slavnou ženou, která pevně střeží svoje soukromí a stále u sebe nechává bydlet svou bývalou asistentku (druhý zdroj prázdného humoru). Ožehavým tématům se film zásadně vyhýbá. Což je na škodu, když už dává postavě Grace Davis tolik prostoru.
