- Iveta Laštovicová
JESSICA HAUSNER
Za režisérkou a scenáristkou tohoto úterý se vydáme do sousedního Rakouska. Když se podrobněji podíváme na její dosavadní filmografii, naskočí nám hned několik zajímavých vzorců. Asi nejočividnějším z nich je pravidelnost, s jakou Jessica Hausner svoje filmy vydává. Téměř dokonale dodržuje rozmezí 5 let.
Další pozoruhodností její kariéry jsou premiérová uvádění jejích filmů. Jessica Hausner se totiž stala stálicí sekce Un Certain Regard filmového festivalu v Cannes (sama se v roce 2016stala porotkyní této sekce), kde byl uveden jak její debut Lovely Rita (2001), tak následující filmy Hotel (2004) a Šílená láska (2014). Výjimkou jsou pouze snímky Lurdy (2009) a zatím poslední, v letošním roce uvedený snímek Little Joe. Zvláště u něj to Jessicu Hausner nemusí vůbec mrzet, protože byl rovnou vybrán do hlavní prestižní soutěže festivalu Cannes a odnesl si Cenu pro nejlepší herečku (Emily Beecham). Filmy Jessicy Hausner jsou na první pohled pomalu plynoucí, žánrově nevyhraněné, ale vždy s překvapivým vývojem a se specifickou hudební nebo taneční scénou.
Dalších spojujících znaků si můžeme všimnout v samotných filmech. Všechny sjednocuje hlavní ženská hrdinka, stojící v ústředí dění. Hrdinka působící na první pohled chladně, rezervovaně, až upjatě. Skrývá své emoce, které bublají pod povrchem. I přesto, nebo možná právě proto si k ní divák dokáže najít cestu. Určitá chladnost je vlastní ve většině případů i ostatním postavám a vůbec celkové atmosféře filmů. A nemusí jít jen o příběh z prostředí laboratoře, jakým je poslední snímek Little Joe (2019), ve kterém hlavní hrdinka Alice (Emily Beecham) snaží, společně se svým týmem, vypěstovat rostlinu jež bude lidem přinášet radost. A to doslovně. Jak to ale bývá, experiment se vymkne kontrole a ovlivní životy nejen zaměstnanců laboratoře.
Tím se dostáváme k dalšímu společnému jmenovali filmů Jessicy Hausner a tím je kritika. Ve zmíněném Little Joe (2019) jde o poměrně jasnou a neskrývanou kritiku farmaceutických gigantů a moderní společnosti, která je na ní často závislá. Ve snímku Lurdy (Lourdes, 2009) můžeme jasně vycítit kritiku vůči zaslepenosti víry, v příběhu Christine (Sylvie Testud) trpící roztroušenou sklerózou, kvůli které je upoutaná na invalidní vozík. Společně se skupinou lidí podobně stižených osudem se vydává do poutního místa Lurdy, které je pro věřící místem zázraků. Jeden takový se přihodí i samotné Christine.
Zdá se, že Jessica Hausner se nebojí podrobit jakýkoliv filmový žánr. V Lovery Rita (2001) je to drama o nástrahách dospívání. Ve snímku Hotel (2004) koketuje s hororem a atmosférou, za kterou by se nemusel stydět ani David Lynch. V Lásce šílené (L´Amour fou, 2014) si vyzkoušela kostýmní historické drama a v posledním Little Joe (2019) prvky sci-fi.
Poslední dnešní zajímavostí (byť by se jich našlo rozhodně ještě víc) je, že se Jessica Hausner nebojí točit filmy v různých jazycích. Právě naopak jí to prý dodává potřebný odstup a lepší vcítění se do kůže diváka. Už si tak vyzkoušela mimo rodnou němčinu také natáčení v angličtině a francouzštině. Můžeme se tedy těšit, čím nás v dalším snímku Jessica Hausner překvapí a jakým žánrem a tématem obohatí svou filmografii.
