- Iveta Laštovicová
ISABEL SANDOVAL
První dětské vzpomínky filipínské režisérky, scenáristky, producentky a herečky Isabel Sandoval, jsou spojené s filmem. Z věku 4 let si vybavuje okouzlení posvátnou atmosférou kinosálu, který navštěvovala pravidelně se svými rodiči. Filmy pro ni měly vždy nádech romantiky a byly prostředkem, jak se na chvíli stát někým jiným a cestovat po světech existujících i smyšlených.
Narodila se a vyrůstala v Cebu, druhém největším městě Filipín. Navštěvovala katolickou filipínskou-čínskou školu, kde byla příkladnou premiantkou. Celé dny dokázala strávit v knihovně ponořená do studia. Na univerzitě se rozhodla pro studium psychologie a obchodu. Ani později neprošla žádnou filmovou školou. Zásadním životním krokem pro ni bylo přestěhování do New Yorku, který podle Isabel Sandoval byl a vždy bude mekkou pro cinefily.
Filmovým vzděláním se tak pro ni staly návštěvy místních kinosálů a filmografie režisérů jako Ingman Bergman, Wong Kar-wai, R. W. Fassbinder nebo Lee Chang-dong. Na filmech od těchto, ale i jiných autorů, se učila jak lze emoce a příběhy předávat divákům. Stejné nutkání o sdílení pociťovala sama u sebe.
Po třech letech v New Yorku a jediné zkušenosti z filmového světa, kdy pracovala jako stážistka v distribuci Focus Features, se rozhodla, že si vyzkouší proces natáčení sama na vlastní kůži. Vrhla se na svůj první krátkometrážní snímek Señorita (2009). Na něm si chtěla ověřit, zda zvládne celou organizaci, a zda bude fungovat její nápad pro celovečerní film, který měla delší dobu v hlavě. To vše potřebovala vědět předtím, než se se štábem vydá na 15 dní natáčet na rodné Filipíny, kde nebude prostor pro zaváhání nebo přílišnou improvizaci. Tak začal po roce natáčení krátkometrážní verze vznikat stejnojmenný celovečerní snímek Señorita (2011), jehož hlavní hrdinkou je Filipínka Donna, trans žena, snažící se opustit kariéru luxusní společnice, zatímco se stará o nezletilého syna své kamarádky. Před ním své výlety za prací do hlavního města kryje zástěrkou o účasti na soutěžích krásy. Současně je velmi činná v probíhající předvolební kampani na nového starostu města, ve které vidí šanci na změnu. Díky své práci ale postupně zjišťuje, jak je celá kampaň zkorumpovaná.
Psaní scénáře začalo pro Isabel Sandoval zamyšlením nad přehnaně sexualizovaným pohledem filipínské společnosti na transgender osoby. Prvním bodem tak bylo rozhodnutí, že se Donna bude živit jako luxusní společnice. Až později přišel nápad, že se stane tak trochu dvojitou agentkou. Bude mít díky své práci moc a své vlivné klienty umět využívat i pro svůj prospěch. Tady se Isabel Sandoval jasně přiznává k inspiraci snímkem Klute (1971). Donna je podobná jeho hrdince Bree (Jane Fonda) a je jako přenesená z roku 1971 do roku 2008, z New Yorku na Filipíny. Obě mají stejné povolání, se kterým se snaží přestat až se finančně zabezpečí. Obě si jsou vědomé své síly a moci, kterou vyzařují.
Snímek se promítal na několika festivalech a zájem o režisérku v rodné zemi i v USA jen potvrdil, že si svou novou, režisérskou kariéru vybrala správně. Filmový debut byl pro Isabel Sandoval životní změnou ještě v jiném ohledu. Díky psaní role Donny si totiž uvědomila něco nad čím už nějakou dobu přemýšlela. Že je transgender. U prvních dvou filmů je tak v titulcích uvedena ještě pod původním jménem Vincent Sandoval.
S tranzicí se rozhodla počkat až po natočení svého druhého celovečerního snímku Apparition (Aparisyon, 2012), do kterého po úspěchu debutu získala známé a talentované filipínské herce (na Filipínách se tentokrát natáčel celý film). Režisérka nás v něm zavádí do odlehlých lesů, kam přichází novicka Lourdes (Jodi Sta. Maria), aby se přidala k osazenstvu místního kláštera. Každodenní pracovní rutinu, modlení a rozjímání však začnou pomalu narušovat události revolučního roku 1971, které se pomalu začnou plížit až k prahu samotného kláštera. Tragická událost na sebe nenechá dlouho čekat. Snímek byl uveden na mnoha festivalech po celém světě a brzy po svém se stal současnou filipínskou filmovou klasikou. Režisérka se ještě jednou vrátila k odkazu na svůj oblíbený film Klute (1971) a to v zatím posledním snímku Lingua Franca (2019), ve kterém je ale znát i velký obdiv režisérky k filmům Christiana Petzolda.
Příběh imigrantky Olivie v průběhu psaní scénáře ovlivnila jak vlastní zkušenost s tranzicí (hlavní hrdinka je transgender a zahrála si ji sama režisérka), tak postupná změna atmosféry vůči imigrantům a menšinám v USA s nástupem Donalda Trumpa do prezidentského křesla. Z romantického filmu o vztahu Olivie s Alexem (Eamon Farren) a poměrně jednoduché zápletky se tak začalo rodit drama. Hlavní hrdinka pracuje jako pečovatelka (Alex je vnukem její klientky Olgy) a její jedinou touhou je sehnat vysněnou zelenou kartu, díky které bude moct konečně žít bez obav. Zprávy o chystaných opatřeních prezidenta Trumpa proti imigrantům jí nedávají spát. Veškeré své úspory vynakládá na připravované dohodnuté manželství. Věci se ale nepříjemné zkomplikují, když dohoda náhle padne a Olivii zkříží cestu Alex. Film vznikl díky produkční společnosti režisérky Avy DuVernay. Premiéru si odbyl na filmovém festivalu v Benátkách, kde se Isabel Sandoval stala první trans režisérkou soutěžící se svým snímkem v hlavní sekci.
V letošním roce se Isabel Sandoval zapojila do projektu Miu Miu Women’s Tale svým desetiminutovým snímkem Shangri-La (2021). V současné dobře už ale pilně pracuje na novém snímku, surrealistickém dramatu Tropical Gothic, který se bude odehrávat v 16. století na Filipínách a hlavním hrdinou bude španělský dobyvatel. Jako inspiraci pro jeho vznik uvádí režisérka klasické snímky Vertigo (1958) a Piano (1993), ale také obrazy P. Bruegela. Obsazení ani datum vydání zatím nebylo oznámeno.
