- Iveta Laštovicová
ILDIKÓ ENYEDI
Maďarská režisérka a scenáristka, která v roce 2017 po dlouhých 18 letech překvapila filmový svět s návratem na velká plátna. A to přímo ve velkém stylu, když se svým filmem O těle a duši (Testről és lélekről) vyhrála na festivalu Berlinale Zlatého medvěda za nejlepší film.
Před filmovou režií vystudovala v rodné Budapešti ekonomický obor, ke kterému měl velmi blízko její otec. Za studiem filmu se poté vydala ještě do francouzského Montpellier. Mezi lety 1977 a 1985 patřila k maďarské umělecké skupině Indigo. Pak se jí poštěstilo pracovat ve slavném Béla Balázs Studiu. Jediném nezávislém filmovém studiu ve Východní Evropě do roku 1989, kde natočila několik krátkometrážních filmů. V následujícím roce založila vlastní produkční společnost Three Rabbits Studio, pro kterou pracuje jako scenáristka a režisérka dodnes. Ve zmíněné filmové pauze nezahálela. Točila pro televizi (např. maďarskou verzi i u nás známého seriálu Terapie) a vyučovala film na univerzitě v Budapešti, kde předávala své cenné zkušenosti nastupující mladé generaci filmařů.
V úvodu jsme zmiňovali, že poslední film Ildikó Enyedi vzbudil ve filmových kruzích velký rozruch. Nejinak tomu ale bylo i s jejím celovečerním debutem Mé 20. století (Az én XX. századom, 1989), který si ve stejném roce odnesl Zlatou kameru z festivalu v Cannes. Film působící jako klasický, i když má “teprve” 31 let. Dějově začíná v roce 1880, kdy se v Budapešti narodí dvojčata Lili a Dóra. Po smrti jejich matky jsou nuceny se živit jako prodavačky zápalek. Během jedné chladné noci jsou nejen okradeny, ale i rozděleny a osud je svede dohromady až po dlouhých 20 letech v Orient Expressu, kde zamotají hlavu nejednomu muži. Filmu dominuje polská herečka Dorota Segda, která k dvojroli sester (jejichž rozdílnost ztvárnila dokonale) přidala ve filmu ještě roli jejich matky. Režisérka zajímavě děj doplňuje objevy Thomase Alva Edisona.
Film například natolik zaujal zpěváka a herce Davida Bowieho, že se rozhodl zapojit do produkce režisérčina následujícího filmu Čarostřelec (Bűvös vadász, 1994). Ten stejně jako debut bojoval o hlavní festivalovou cenu, tentokráte v Benátkách. Pod prezidentem poroty Davidem Lynchem svedl souboj s režisérskými jmény jako Oliver Stone, Bigas Luna, James Gray, Peter Jackson, Tsai Ming-liang nebo Jiří Menžel. Ildikó Enyedi prý opravdu věřila, že se svým fantasy snímek plným magie a kouzel uspěje, ale bohužel se tak nestalo. Každopádně po dvou úspěšných filmech dostala nabídky pracovat pro větší studia a s vyšším rozpočtem. Nakonec však zvolila cestu větší tvůrčí svobody a nabídky odmítla.
Úvod třetího filmu Šimon kouzelník (Simon mágus, 1999) nás zavede do potemnělého pokoje, kde muž v noci dostává záhadný telefonát s instrukcemi. Je řeč o vraždě, velkém obnovu peněz a rychlém odjezdu. Až snová sekvence jízdy vlakem nám osvětlí cestu Šimona kouzelníka (Andorai Péter), který se vydává do Paříže pomoct místní policii při vyšetřování vraždy, protože má zvláštní schopnosti. Po příjezdu do Paříže ho ale uchvátí mladá a krásná Jeanne (Julie Delarme). Tu však kvůli řešení případu ztratí z dohledu. Vzpomínka na ni je ale tak silná, že se rozhodne neodjet z města, dokud ji ještě alespoň jednou neuvidí. Jeanne má ale i jiného nápadníka, který se stane Šimonovi sokem nejen v lásce, ale i v jedné sázce.
Scenáristy inspirují ke psaní často velmi zvláštní věci. Ildikó Enyedi přiznává, že myšlenku na námět filmu O těle a duši (Testről és lélekről, 2017) dostala při jedné, zdánlivě obyčejné jarní procházce městem, kdy pozorovala kolemjdoucí a jejich výrazy ve tváři. Přemýšlela nad tím, co ostatní cítí a jestli můžou mít stejné pocity jako ona, i když se v jejich tvářích nezračí vůbec nic. Téma sdílení se rozhodla přenést na papír. Dvě hlavní postavy pak prý během psaní vykrystalizovaly samy. Stejně tak prostředek, kterým chtěla vyjádřit myšlenku. Hlavní postavy totiž sdílejí stejné sny, v nichž se potkávají jako lesní zvěř. A protože spolu pracují netrvá dlouho, aby zjistili, že se vídají i jinde než na pracovišti.
Film působí na první pohled až sterilně a chladně, což koresponduje jak s prostředím jatek, kde se film odehrává, tak s hlavní hrdinkou Márií (Alexandra Borbély), která bojuje se sociálním vyčleněním, fobií z lidského kontaktu a tím, že neumí zpracovat vlastní emoce, a už vůbec ne rodící se lásku ke kolegovi. Film byl nominovaný jako maďarský zástupce v boji o Oscara za Nejlepší zahraniční film. Můžete si ho pustit na Edisonline.
Na další film, zdá se, už nebudeme muset čekat tak dlouho. Ildikó Enyedi dokončuje adaptaci své oblíbené knihy z dospívání od maďarského spisovatele Milána Füsta The Story of My Wife (u nás vyšla pod názvem Miloval jsem svou ženu). Kapitán nákladní lodi Jákob (Gijs Naber) v ní přemítá, zžíraný žárlivostí, nad vztahem ke své ženě Lizzy (Léa Seydoux), která kvůli jeho zaměstnaní často zůstává sama. Milostný trojúhelník doplní francouzský herec Louis Garrel. Bude to prvním anglicky mluveným filmem režisérky. Podle jejích slov ale ve filmu zazní rodná řeč všech zúčastněných herců. S obsazením je autorka velmi spokojená. Léu Seydoux obdivuje nejen kvůli jejím hereckým kvalitám a šarmu, ale také smělosti a odvaze s jakou přistupuje ke každé své roli. Gijs Naber a Louis Garrel jsou prý pak dokonalé protiklady, které se víc než hodí pro potřeby milostného příběhu.
