- Iveta Laštovicová
HALINA REIJN
Před dvěma týdny tato nizozemská divadelní a filmová herečka, scenáristka a režisérka uvedla na texaském filmovém festivale SXSW svůj druhý, velmi očekávaný, hororový snímek Bodies, Bodies, Bodies (2022) z produkce společnosti A24, ve kterém si zahrála řada současných mladých talentovaných hereček jako Maria Bakalova (Boratův navázaný telefilm), Amandla Stenberg (Nenávist, kterou jsi probudil), Rachel Sennott (Šiva Baby) nebo Chase Sui Wonders (Genera+ion).
Halina Reijn má za sebou velmi bohatou hereckou kariéru. O své budoucí profesi měla jasno už od útlého dětství a svůj sen cílevědomě následovala. Během studia na divadelní škole v Maastrichtu měla štěstí, že jedno ze školních představení navštívil i známý castingový režisér a Halinu Reijn doporučil vedoucímu Amsterdamské divadelní společnosti. Začínající herečka se tak připojila k Theatercompagnie a v rámci angažmá si zahrála hlavní role v klasických hrách jako Hamlet, Racek nebo Shopping and Fucking. V roce 2003 přesídlila k Toneelgroep Amsterdam. Na jeho prknech si za roli ve hře Smutek sluší Elektře vysloužila nominaci na prestižní holandské divadelní ocenění Theo d'Or.
Už od počátku své divadelní kariéry se začala objevovat i v rolích seriálových a na filmovém plátně. Například v Hotelu Paraiso (2001) nominovaném na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek režisérky Pauly van der Oest. Ze známějších filmů pak po boku Toma Cruise ve válečném filmu Valkýra (Valkyrie, 2008). Nejzásadnější setkání ale pro její režijní část kariéry bylo na natáčení válečného dramatu Černá kniha (Zwartboek) Paula Verhoevena, kde se poprvé potkala s budoucí představitelkou hlavní hrdinky svého debutu Carice van Houten a od režiséra Verhoevena dostala své první rady, když se mu svěřila o svých plánech začít točit filmy.
Námět na svůj debut získala náhodně díky televizní reportáži o zakázané lásce ve vězení. Program představoval zaměstnankyně z různých profesních pozic, které se v mužském věznici zamilovaly do tamních svěřenců. Halinu Reijn nejvíc zaujala pasáž o psycholožce. Toto téma ji natolik fascinovalo, že se začal rodit scénář k budoucímu filmu. Na něm spolupracovala společně se scenáristkou Esther Gerritsen.
Zkušená psychiatrička Nicoline (Carice van Houten), která čerstvě nastupuje do nového zaměstnání v mužské věznici, naráží během své práce na případ Idrise (Marwan Kenzari), který má na svém kontě sérii znásilnění a za své vzorné chování má být poprvé po letech propuštěn. Nicoline mu ale jeho příkladnou nápravu nevěří. Na pravidelných schůzkách oba navzájem testují jeden druhého a začne se mezi nimi rodit zvláštní vztah plný manipulace i vášně.
Pro Carice van Houten bylo přijetí hlavní role výzvou, protože postava Nicoline je zároveň velmi zranitelná, ale na druhou stranu i velmi silná osobnost. Obě se s režisérkou shodly, že chtějí po zkušenostech ve filmech točených z ryze mužské perspektivy konečně ukázat divákům perspektivu ženskou, zaměřenou na sexualitu. Erotický thriller, kterému se buď většina mužských režisérů vyhýbá nebo v něm často spadnou do hlubin klišé a sexismu, pojmout zcela jinak.
I přesto byl důležitou inspirací pro debutující režisérku film mužského kolegy Michaela Hanekeho Pianistka (La Pianiste, 2001) s Isabelle Huppert v hlavní roli.
I její postava se zmítá v chaosu vlastní sexuality a emocí. V tom, co je správné a kde se nachází pomyslná hranice, která určuje, co je ještě normální a co ne . V Instinktu (Instinct, 2019) chtěla Halina Reijn ukázat i důležitost rozdílu mezi fantaziemi, které nutně nemusí být totožné s tím, co chce člověk ve skutečnosti. S postavou sériového násilníka dobře věděla, že se bude pohybovat na hraně, a proto se snažila vyhnout jakékoliv glorifikaci násilí a ze svého filmu vyřadila kompletně ženskou nahotu.
Tématem kontroverzní debut byl promítán mimo jiné na filmovém festivalu v Locarnu a Torontu a stal se nizozemským zástupcem v boji o Oscara za Nejlepší cizojazyční film.
I s druhým filmem Bodies, Bodies, Bodies (2022) pokračuje Halina Reijn ve výběru žánru, který pro ženské režisérky není úplně typický, byť už jsme v rubrice V režii žen několik zástupkyň hororového žánru měli (např. Karyn Kusama, Nia DaCosta nebo Julia Ducournau). Scénář prošel od první verze z roku 2018 rukama několika scenáristů a původně ho měla točit americká režisérka s oblibou v hororech Chloe Okuno, která nakonec uvedla na letošním SXSW svou mysteriózní novinku Watcher (2022) s Maikou Monroe a Karlem Gusmanem v hlavních rolích.
Projekt Bodies, Bodies, Bodies tak nakonec přistál na stole Haliny Reijn. Ta nás v komediálně laděném hororu zavádí za skupinou sedmi znuděných dvacátníků, kteří se před přicházejícím hurikánem ukryjí v honosném domě jednoho z nich s plánem řádění živlu přečkat uspořádáním party. Uvolněnou atmosféru ale brzy vystřídá napětí mezi všemi zúčastněnými, které vygraduje v průběhu hry na vraždu. Mimo hereckých jmen zmíněných v úvodu článku se jako člen skupiny objeví Lee Pace, Pete Davidson a Myha'la Herrold.
