- Iveta Laštovicová
HAIFAA AL-MANSOUR
Vyrůstala ve státě, kde byla kina od roku 1983 do roku 2018 zakázaná. A teprve od stejného roku tam můžou jezdit i ženy na kole. I přesto, jako vůbec první žena, natočila ve své rodné zemi v roce 2012 celovečerní film. Jediný do té doby, který kompletně celý vznikl v Saudské Arábii.
Haifaa Al-Mansour pochází z dvanácti dětí. Její otec byl básník. U nich doma vládla uvolněnější atmosféra než v ulicích tehdejšího Hofufu. A právě otec ji seznámil s filmem a videokazetami, na kterých byly filmy s Jackie Chanem, kterého si malá Haifaa zamilovala. Jejich půjčování nebylo ale jen tak. Jako žena neměla do půjčovny videokazet přístup a tak prý vždy čekala venku, zahalená v abáje, dokud jí někdo z obsluhy nepřinesl katalog filmů, podle nichž si vybrala.
Stejně tak ji otec seznámil i s hudbou, která u nich doma hrála téměř nonstop a kvůli které se Haifaa cítila ve škole a mezi vrstevníky jako vyvrhel. Její otec byl i ten, kdo ji podporoval, aby odešla studovat do Káhiry komparativní literaturu na Americkou univerzitu, i přesto, že se rodina musela hodně uskromnit. Filmové vzdělání si později doplnila na univerzitě v Sydney. Svou filmovou kariéru začala jako mnoho ostatních, krátkometrážními filmy: Who? (1997), The Bitter Journey (2000), The Only Way Out (2001). Už tehdy se setkala s negativními ohlasy ve své zemi, nejen kvůli tématům, které se vybírala, ale už jen proto, že se jako žena rozhodla točit.
Během natáčení svého celovečerního debutu Wadjda (2012) musela překonat spoustu překážek. Nejen těch kreativních a praktických, které zná každý debutující režisér či režisérka, ale i takových, které s sebou přineslo rozhodnutí točit film v Saudské Arábii. Dlouhých 5 let trvalo Haifě Al-Mansour sehnat peníze na svůj snímek. Jedním z hlavních problému bylo právě to, že trvala kvůli autentičnosti na natáčení v Saudské Arábii. V zemi, kde v té době filmový průmysl v podstatě neexistoval a šance získat pro film distribuci byla téměř nulová. Většina filmařů v zemi se z tohoto důvodu specializuje na televizní produkci. Co bylo ale pro začínající režisérku během natáčení nejvíc frustrující, že se při natáčení mimo interiéry nesměla pohybovat mezi muži. Tudíž musela instrukce štábu i hercům tlumočit přes vysílačky sedící schovaná v dodávce před monitorem, na které sledovala co se na place děje. Dalším úskalím byla jazyková bariéra mezi místními herci a neherci a zahraničním německým štábem.
Inspirací pro desetiletou hlavní hrdinku Wadjdu, která touží po nablýskaném zeleném kole, aby mohla porazit svého stejně starého souseda v závodě, byla režisérčina vlastní neteř. Bystrá a nebojácná Wadjda tak na cestě za splněním svého snu kličkuje mezi pravidly své země, dívčí školy i rodiny. Urputnost jakou jsi jde za svým cílem, i přes všechny překážky, stejně jako závěrečná dojemná scéna filmu, byla pro mnoho diváků i kritiků jasným odkazem na nutnou empancipaci arabských žen. Byť sama režisérka žádné zaměření na palčivý problém žen v rodné zemi původně neplánovala. Chtěla jen ukázat svou rodnou zemi tak, jak ji zná ona sama. Film měl tak velký úspěch, že si odnesl napříč světovými filmový festivaly několik desítek cen.
Režisérka, která sama psala dějiny, se rozhodla svůj druhý film věnovat autorce, která byla ve své době také revoluční svou tvorbou, i svým životem: Mary Shelley (2017). Haifaa Al-Mansour posunula svoje hranice o krok dál, když si zároveň vyzkoušela anglicky mluvený film a natáčení ve Velké Británii, kdy za sebou měla poprvé velký a zkušený štáb. Nemusela se hlavně ohlížet na možnou cenzuru a pracovat s profesionálními herci. Kariéru Elle Fanning hrající spisovatelku Mary Shelley prý režisérka sledovala už od její role v Super 8 (2011), takže byla nadšená, že mladá herečka kývla na účast ve filmu. Snímek samotný se zaměřuje na první lásku Mary Shelley a vztah s Percy Bysshe Shelleym. Vztah vede k jednomu osudovému večeru, kdy spisovatel zadá přítomným hostům na party úkol napsat strašidelnou povídku, z níž nakonec vzejde jedna z nejslavnějších knih – Frankenstein.
Scénář k následujícímu filmu Nappily Ever After (2018) koloval po stolech několika režisérek už od roku 2003, až se konečně dostal k té naší dnešní. Děj této romantické komedie (která je adaptací známé stejnojmenné knihy) se točí kolem vlasů. Violet (Sanaa Lathan) převzala svůj perfekcionismus od matky a obzvlášť si nechává záležet na úpravě svých vlasů. Po sérii událostí se dokonalý život Violet ocitá v ohrožení. Přichází o svého přítele, ale co víc, i o své vlasy. Odlehčený romantický snímek si můžete pustit na Netflix.
S filmem Ideální kandidát (The Pefrect Candidate, 2019) se Haifaa Al-Mansour vrací do své rodné země k tématům, která se zde aktuálně řeší. Chce zase točit o lidech, které zná skrz na skrz a jejich problémy poznala na vlastní kůži. Od doby, co tuto zemi opustila, aby se s rodinou přestěhovala do USA, se mnohé změnilo. Opět si pro svůj film vybírá místní neherce a tentokráte je její film záměrně velmi politický. Mladá lékařka Maryam (Mila Al-Zahrani) z maloměsta kandiduje na post do místní politické scény, aby se donekonečna nepřehlíželo opravení silnice před nemocnicí, kde pracuje, a díky které by konečně mohla záchranka dovést pacienty až ke vchodu. A má to samozřejmě velmi těžké, protože v celé Saudské Arábii je političek jen hrstka. Tudíž ostatní ženy ani nemají žádný příklad, který by mohly následovat.
Film ale ukazuje, že ani jako lékařka nemá Maryam v této zemi na růžích ustláno. Stane se, že pacient nechce být ošetřený od ženy. Maryam nemůže cestovat do zahraničí na potřebnou konferenci, protože její otec není k dispozici, aby jí dal potřebné povolení. Haifaa Al-Mansour ale svůj snímek, stejně jako debutovou Wadjdu, odlehčuje humorem. Maryam se vrhne do politického boje, aniž by věděla, jak se volební kampaň vede. A jako mladý člověk, hledá nápovědu na internetu. Tam najde článek s názvem: 10 kroků, jak vést politickou kampaň a plán je na světě. Z výsledku bude překvapená nejen ona.
