IN A GOOD WAY OR BAD WAY? BITCH, YOU BETTER BE JOKING!
Provokativní Euforie z koprodukce HBO a A24 se po více jak dvouleté pauze vrátila zpět ve své explicitní kráse plné drog, sexu, hlasité hudby a penisů. Pokud bychom první řadu označili jako party odehrávající se ve 2 ráno, ostatně rád tak dělá i samotný autor Euforie Sam Levinson, byla by řada druhá stále trvající party, z které pravděpodobně měli dávno všichni odejít a kdo zůstal, tak nejspíš ztratil veškeré smysly a soudnost.
Třpytící se neonové barvy odrážející se v bledých tvářích našich “hrdinů” jsou minulostí a střídají je odstíny černé a zlaté, které podprahově slibují vyspělost a sofistikovanost. Extravagantní kostýmy tentokrát zůstaly v šatních skříních a na scénu přichází tlumenější designové kousky od světových značek a návrhářů.
Popularita a kritické ohlasy první řady zajistili Euforii silné renomé a Zendaye cenu Emmy (jakožto nejmladší herečce v historii). Řada druhá je ambicióznější, hlasitější a natočena na film místo digitálních kamer. S estetikou se mění i forma vyprávění a epizodní sondy věnující se postupně jednotlivým postavám střídá spletitá mozaika složená z útržků děje, který do sebe ojediněle zapadá. Příběh je pomyslně rozdělen na dva paralelní vesmíry, které oscilují okolo stejné osy a občasně se střetávají.
Na jedné straně zaláskovaná dvojice - závislá Rue (Zendaya) a éterická Jules (Hunter Schafer), ke kterým se přidá nově příchozí nihilista s kytarou v ruce Elliot (Dominic Fike). Na té druhé temperamentní Maddy (Alexa Demie) se svým dvoumetrovým toxickým ex-přítelem Natem Jacobsem (Jacob Elordi), který si za ni najde náhradu v podobě Cassie (Sydney Sweeney). Křivky hyperbolického děje jsou strmé a zatímco s Rue putujeme do temných koutů drogové závislosti, eskalující konflikt mezi Maddy a Cassie nás zásobuje sitcomovým humorem plodícím jedno ikonické meme za druhým.
Místo lineárního děje se nám dostává ambivalentního náhledu do nitra postav, kde se skrývají temná tajemství a nenaplněné touhy vyobrazené precizně stylizovanými montážemi. Společně s námi odehrávanému dramatu přihlíží Lexi (Maude Apatow) - sestra Cassie, která připravuje divadelní představení (které má zjevně stejně absurdní rozpočet jako samotná Euforie) inspirované životy svých blízkých. Výsledné dílo představené ve dvou finálních epizodách je pro ni dlouho odpíraným momentem slávy a pro nás vyvrcholením (doslova) děje, kdy se zinscenovaná divadelní hra prolíná s realitou.
Euforie je jako horská dráha, výšky jsou vysoké a pády strmé, ale po každé kolísající jízdě bychom bez rozvahy nasedli znovu. Přesto ve chvíli, kdy nastane pocit vystřízlivění a naše divácké oko prohlédne skrze psychadelickou fatamorgánu, nacházíme prázdnou kostru, která se opírá pouze o fenomenální herecké výkony a detailně vyšperkovanou produkci. Zůstává pouze několik virálních pasáží nacházejících se v jakémsi vakuu virtuálního světa sociálních sítí, na které brzy všichni zapomeneme.
Mnoho lidí Euforií opovrhuje kvůli nadměrnému užívání návykových látek, sexualizaci teenagerů a snaze šokovat za každou cenu. A ano ve spoustě případů, to tak skutečně je, ale současně je to přesně to, co utváří seriál unikátním a odlišuje jej od ostatních středoškolských dramat. Navíc nejde o bourání žádných hranic nebo tabu, nýbrž o přizpůsobení rétoriky mládeži, která je svědkem násilí, předávkovaných narkomanů a jiných krutostí společnosti dennodenně prostřednictvím internetu. Je zjevné, že Sam Levinson vytvořil dílo, které rezonuje s širokou veřejností navzdory svým imperfekcím. Jeho jméno je spojené s režií, scénářem i produkcí celého seriálu, což nám také rád připomíná v závěrečných titulcích, a jeho samotná pokřivenost a egocentrismus dodává Euforii její identitu.
Bez opomenutí by neměly zůstat dvě speciální epizody zaměřující se na Rue a Jules odvysílané loni, které stále považuji za to nejlepší, co doposud dokázal tvůrčí tým nabídnout. V době uvedení působily jako jakýsi restart - nádech a výdech ukazují verzi Euforie bez silného make-upu a prudkých pohybů kamer. O drogové závislosti, sexualitě a genderové identitě vypráví s patřičnou hloubkou a vážností a potenciál epizodního vyprávění je plně využit. Pochopitelně obě epizody fungují primárně jako epilogy k energetické první sérii, bez jejíž existence by naprosto ztratily svůj smysl, ale jsou ukázkou potenciálu, který bohužel zůstal v druhé sérii zcela opomenut a nevyužit.
