- Iveta Laštovicová
ELIZA HITTMAN
Americká režisérka a scenáristka Eliza Hittman je stálicí filmového festivalu Sundance. Byl zde uveden její krátkometrážní film Forever’s Gonna Start Tonight (2011), celovečerní debut Skoro jako láska (It Felt Like Love, 2013) a následující film Plážoví povaleči (Beach Rats, 2017), který vyhrál Cenu za nejlepší režii hraného filmu. I nejnovější a v pořadí třetí snímek Never Rarely Sometimes Always se rozhodla představit právě v Park City v Utahu. Během své kariéry si vyzkoušela i režírování seriálů. Například 2 epizody populárního teen seriálu 13 Reasons Why a 2 epizody (u nás ne příliš známého) seriálu High Maintenance.
Aniž by se narodila v Brooklynu do rodiny s uměleckými kořeny (otec byl antropolog a matka sociální pracovnice) už od střední školy tíhla k divadlu a chtěla se stát divadelní režisérkou. Tato láska jí dovedla až ke studiu tohoto oboru na vysoké škole. Ani filmy jí však nebyly cizí. Neváhala jít za školu, aby mohl vidět filmy Hala Hartleyho a Lynne Ramsay na velkém plátně v newyorském filmovém centru Angelika. Tíhla především k filmům z 90. let. Po studiu se snažila prosadit na divadle.
Cesta k úspěchu byla trnitá a Eliza Hittman si během ní uvědomila, že pomalu ale jistě ztrácí zájem o svůj do té doby milovaný obor, ale chce stále režírovat. Proto se rozhodla ještě vystudovat filmy v Kalifornském institutu umění. Zjistila totiž, že ne všechny její zkušenosti z divadelní režie jdou aplikovat na vizuální umělecký směr jakým jsou filmy. Studium dokončila v roce 2010 absolventským filmem Forever’s Gonna Start Tonight o sedmnáctileté emigrantce Sonye, která žije v malém brooklynském bytě společně se svým otcem a kočkami. Když se je ale domácí rozhodne z bytu vyhodit, je Sonya nucena se o věc postarat sama.
Už tady se začalo krystalizovat to, co bude pro filmy Elizy Hittman tak typické. Ve svých filmech se zaměřuje na křehkost a strasti dospívání. Umí v nich skvěle přenést emocionální i sexuální tápání, které toto období doprovázejí. Bere si to nejlepší z podobně tématických filmů z 90. let.
Už s debutovým snímkem Skoro jako láska (It Felt Like Love, 2013) se Eliza Hittman vyšvihla mezi ostře sledované začínající mladé režiséry. Film je příběhem čtrnáctileté nesmělé a zranitelné Lily (Gina Piersanti), která se během léta snaží v sexuálních zkušenostech vyrovnat svým vrstevníkům a zaplete se starším chlapcem aniž by tušila, že sama ještě není psychicky připravená. Eliza Hittman velmi pečlivě pracovala se svými mladými herci na jejich postavách. Měla totiž velké problémy s jejich obsazením, než sehnala ideální kandidáty. Dokonce dělala body double pro Ginu Piersanti v sexuálně explicitních scénách, které se ve filmu objeví. Podle ní je většina teenage filmů točená pro a nebo z mužské perspektivy, a proto se rozhodla natočit film jako je tento.
Hittman dlouho po debutu uvažovala, o čem bude její následující film a co od ní vlastně filmový svět čeká. Netradičně vznikl jako první název filmu – Beach Rats. Potom se rozhodla navázat na téma prvního filmu, ale zprostředkovat mužský pohled. I u druhého filmu bojovala s obsazením hlavní role mladého Frankieho, který se snaží splnit očekávání okolí (rodiny, přátel), byť do něj ne zcela zapadá. Experimentuje jak s drogrami, tak i ve vztazích (s vrstevnicemi či staršími muži). K tomu řeší odcizený vztah ke svému těžce nemocnému otci. Pro řadu herců byl totiž scénář příliš odvážný a nechtěli se nechat zaškatulkovat. Naštěstí však pro Harrise Dickinsona. Ten ve filmu zazářit a odstartoval rolí Frankieho svou slibnou kariéru.
V úvodu zmíněnou novinku Never Rarely Sometimes Always (2020), se kterou bude Eliza Hittman objíždět letošní filmové festivaly připravovala několik let a opět se bude snažit přiblížit strasti dospívání. Tentokrát nás příběh zavede za Autumn a její sestřenicí Skylar kamsi do Pennsylvanie. Odkud se obě vydají na tajnou cestu do New Yorku, aby vyřešily nechtěné těhotenství jedné z nich.
