- Iveta Laštovicová
CRYSTAL MOSELLE
Ve své kariéře spoléhá americká režisérka a scenáristka na náhodu a intuici. Hlavním rukopisem její práce je cit pro autentičnost. Představitele/postavy svých filmů se snaží poznat do morku kosti, aby je mohla pro diváky dostatečně komplexně vykreslit. Balancování mezi dokumentem a fikcí je poloha, která jí svědčí nejvíc.
Narodila se v San Franciscu, ale vyrůstala v Marin Country v Kalifornii, v prostředí, ve kterém otec hudebník a matka módní návrhářka plně podporovali kreativitu a volnost. Ne už tak zodpovědnost a tlak na vlastní cílevědomý vývoj. Tomu se naučila, až když se ve 20 letech na vlastní pěst přestěhovala do vysněného New Yorku. O něm a umělecké kariéře snila už od střední školy, během které zrežírovala a napsala několik her. Už tehdy byla zaujatá vypravěčskými možnosti filmu. Nebylo tedy divu, že se rozhodla v New Yorku vystudovat film na School of Visual Arts. Škola samotná jí prý žádné velké příležitosti nepřinesla. Všechny k ní přišly dílem náhody přes známé a přátele a díky vlastní intuici. Jedna cenná zkušenost však přeci. Během studia se podílela na natáčení dokumentu o spisovateli, herci a performerovi Tayloru Meadovi – Excavating Taylor Mead (2005). Jedné ze superstar Andy Warhola, v jehož filmech se objevil. V roce 2003 si ale např. zahrál i ve filmu Kafe a cigára (Coffee and Cigarettes) Jima Jarmusche. Ten byl také hlavním iniciátorem vzniku zmíněného dokumentu.
Po škole začala pomáhat svému kamarádovi při foceních a pomalu přešla k natáčení pro módní značky a reklamám (např. pro MAC nebo Garnier), kterým se věnovala několik let. Klíčovou událostí v jejím životě bylo setkání s bratry Angulovými, které náhodně potkala na ulici v New Yorku.
Šestice nepřehlédnutelných postav v oblecích a černých brýlích jakoby vypadla z filmu Gauneři (Reservoir Dogs, 1991). Jak raritní setkání to bylo zjistila až později, když se od bratrů dozvěděla víc o jejich životě v izolaci. Bratři vyrůstali (společně se svou sestrou, která se v dokumentu neobjeví) v jednom obyčejném newyorském bytě. O jejich vzdělání se starala matka. Jediný klíč ke dveřím od bytu měl otec a bratři tak dlouhých 14 let neopustili jeho stěny. Život venku znali jen z filmů. Dlouhé chvíle v bytě si krátili nejen jejich sledováním, ale i vlastním přehráváním. Precizně provedené kostýmy a rekvizity z prostředků co dům dal okouzlili díky Crystal Moselle i diváky dokumentu The Wolfpack (2015). Režisérka bratry sledovala a scházela se s nimi 5 let, během kterých vznikající dokument financovala z vlastních peněz našetřených z natáčení reklam.
Crystal Moselle se na svém debutu naučila mnohé a zjistila, že je jí bližší zachycení a předávání reálných příběhu, než těch fiktivních. Také jak důležité jsou pro filmaře trpělivost a odhodlání. Dlouho totiž nemohla sehnat pro svůj debut střihače. Sama bez zkušeností je vybírala podle filmů, které měli za sebou. První přišlo odmítnutí z nedostatku času, další střihač ji oznámil, že se z materiálu co natočila nedá udělat pořádný dokument, dalšímu se nelíbilo téma. Mladá režisérka už propadala zoufalství, že roky úsilí přijdou nazmar. Producent ji stále podporoval, aby nevěšela hlavu a zkusila jednoduše oslovit dalšího člověka. Nakonec se odhodlala přece jen nabídnout práci Enat Sidi, ke které vzhlížela a vůbec nedoufala, že by chtěla pracovat na debutu jakým byl The Wolfpack. Opak byl pravdou, protože se obě ženy okamžitě dohodly. Dokončený dokument se dostal na několik festivalů a vzbudil velký ohlas. Na festivalu Sundace získal Velkou cenu poroty pro nejlepší dokument. Pro začínající režisérku se tím otevřely nové možnosti. Například natočit krátký film pro sérii Miu Miu Women Tales.
Představitelky svého příspěvku potkala podobně jako bratry Angulovy zcela náhodně, když ji u jedné newyorské stanice upoutala vášnivě diskutující dvojice dívek se skateboardy. Byly jimi Rachelle Vinberg a Nina Moran. Společně se pobavily o těžkostech prosazení dívek v muži dominující subkultuře skateboardingu. Předaly si kontakty s případnou budoucí spoluprací. Ve stejnou dobu dostala Crystal Moselle zmíněnou nabídku od Miu Miu, a tak vznikl třináctiminutový snímek That One Day (2016).
Oběma stranám přišlo škoda téma nerozvinout dál. Cystal Moselle se tedy rozhodla v projektu s dívkami pokračovat a natočit celovečerní film Skate Kitchen (2018). Název odkazuje na stejnojmennou skupinu žen v New Yorku, jež spojuje vášeň pro skateboarding a zkušenost s poznámkami mužských kolegů o tom, že ženy patří do kuchyně a ne do skateparku.
Na scénáři spolupracovala s obsazenými neherci, což filmu přidalo na autentičnosti. Rachelle Vinberg i Nina Moran byly velmi otevřené, co se týče sdílení vlastních zkušeností a problémů, které dívky v jejich věku řeší. Vznikl tak velmi civilní a citlivě podaný příběh Camille (Rachelle Vinberg), která se i přes odpor své matky nehodlá vzdát své vášně. Díky sociálním sítím se dá dohromady s partou podobně smýšlejících dívek.
Téměř jediným člověkem s hereckou zkušeností na place byl Jaden Smith. Ten se k filmu dostal přes Rachelle Vinberg, se kterou se seznámil už dřív přes Instagram. Zahrál si Devona, předmět milostného zájmu Camille. Režisérka pro něj měla před natáčením jednu jedinou podmínku, že se musí účastnit všech společných stmelovacích aktivit, díky kterým chtěla přenést na plátnu tu správnou energii a zároveň jimi pomoct k lepší adaptaci zúčastněným nehercům.
Po úspěchu Skate Kitchen u diváků i kritiků, se režisérce okamžitě ozvalo HBO s nabídkou rozpracovat film na seriál. Crystal Moselle ji uvítala, protože viděla sama další potenciál a byla ráda, že bude moct s dívkami znovu spolupracovat. Šestidílný seriál Betty (2020) není ale klasickým pokračováním, protože příběh Camille (Rachell Vinberg) a její setkání s ostatními dívkami vypráví jinak a tentokrát dává dostatek prostoru pozadí každé z nich. Stejně jako ulicím New Yorku (jen minimum scén se točilo v interiérech). Seriál byl po diváckém úspěchu prodloužen na další sérii, která se natáčela loni během pandemie a byla výzvou pro štáb i představitelky hlavních postav. Jak vše dopadlo a kam nás příběhy Indigo, Camille, Kurt, Janay a Honeybear zavedou tentokrát zjistíme na HBO už příští měsíc.
