• Iveta Laštovicová

CLAUDIA LLOSA

V našich pravidelných úterních zastaveních jsme se zatím v Jižní Americe ocitli pouze jednou. A to hned v prvním příspěvku, společně s argentinskou režisérkou Lucretií Martel. Dnes se společně s filmy režisérky, scenáristky a producentky Claudie Llosa, která zatím i přes poměrně krátkou kariéru zanechala už výraznou stopu ve filmovém světě, podíváme do Peru. 

Její kořeny nejsou čistě peruánské, ani čistě umělecké. Její matka je italská umělkyně a otec, krví Peruánec, je zase spíš technicky zaměřený. Umělecký talent ale v rodině koluje i tak silně. Jeden ze strýců je slavný spisovatel Mario Vargas Llosa a druhý filmový režisér Louis Llosa. Sama Claudia Llosa šla za svým snem a vystudovala přímo filmovou režii na univerzitě v Limě. Na konci 90. let se na několik let přestěhovala do Madridu, kde se opět věnovala dalšímu studiu filmu. Během něhož začal vznikat scénář k prvnímu filmu Madeinusa. Claudia Llosa doufala, že její film vznikne i během toho, co se živila v oboru reklamy. Scénáře k Madeinuse získal hlavní cenu za Nezrealizovaný scénář v roce 2003 na Havana Film Festivalu. Což bylo důležité zviditelnění, které vedlo k natočení filmu a posléze jeho uvedení v roce 2006 na festivalu Sundance.


Než se dostaneme k samotnému debutu, zastavme se u toho, jakým způsobem Claudia Llosa svoje filmy připravuje a točí. Pilířem je příprava vizuálního pojetí filmu. Obsahující koncepty rámování, barev a rytmu. Vede si storyboard s jednoduchými náčrty jednotlivých scén, které si sama kreslí. Ze začátku nemyslí vůbec na postavy. Schraňuje všechny fotky a odkazy, které ji inspirovaly při psaní scénáře. V podstatě si vede takový deník (nebo slovník jak ho sama nazývá) procesu vzniku. K němu pak přibude i podrobný popis, jak vést při natáčení herce. Jejím cílem je zachytit co nejlépe atmosféru a myšlenky, které chce do filmu dostat. Něco, co může mít jako záchytný bod při natáčení vždy u sebe. Na place se ale pak nebrání ani improvizaci a do svých dvou prvních filmů obsadila z většiny neherce. 

Natasha Braier a Claudia Llosa při natáčení filmu Mléko strachu (La Teta Asustada, 2009)
Natasha Braier a Claudia Llosa při natáčení filmu Mléko strachu (La Teta Asustada, 2009)

Děj filmu Madeinusa nás zavede do fiktivní izolované vesnice kdesi v peruánských Andách, kde lidé nemají s okolním světem ani telefonické spojení. Blíží se období Velikonoc, které je pro obyvatele posvátným časem. Nesvětí ho ale úplně klasickým způsobem. Ve vesnici totiž koluje pověra, že v čase mezi ukřižováním a vzkříšením Ježíše Krista není nic hříchem a je dovoleno vše, protože Bůh nic nevidí. Do toho posvátného období přijíždí k nelibosti místních cizinec. Mladý fotograf Salvador z Limy. Součástí oslav je i volba nejkrásnější dívky z vesnice, kterou vyhlíží čtrnáctiletá dívka se zvláštním jménem Madeinusa i její sestra Chala. Salvador s sebou přiváží i závan cizího a lákavého velkoměsta, do kterého by Madeinusa ráda odešla.

Madeinusa (2006)
Madeinusa (2006)

Film byl v době svého uvedení, jak vyzdvihován (jeden z nejoceňovanějších peruánksých filmů), tak ho provázela i kontroverze (vzhledem k vývoji děje a že film pohlíží na místní z pohledu kolonialismu). Celý film se natáčel ve vesnici Canrey Chico. Místní byli nadšeni, že si můžou zahrát ve filmu, takže Claudia Llosa neměla problém sehnat potřebný komparz a ve vesnici byla vítána. Štáb platil lidem nikoli v penězích, ale v hmotných věcech, které byly ve vesnici potřeba (od hrnců po léky). Že se štáb s obyvateli velmi sblížil svědčí i to, že Claudia Llosa uspořádala premiéru svého filmu v místním kostele pro celou vesnici, než s ním začala objíždět festivaly a sbírat jednu cenu za druhou. Z amatérské herečky Magaly Solier se stala hvězda. Claudia Llosa ji také obsadila do svého následujícího (a neméně kontroverzního) filmu.

Mléko strachu (La teta asustada, 2009)
Mléko strachu (La teta asustada, 2009)

Mléko strachu (La Teta Asustada, 2009) vypráví o mladé Faustě, která žije skrze vzpomínky své matky. Vzpomínky kruté a bolestivé, které Faustu drží ve strachu z okolního světa a především ze znásilnění, jehož obětí se kdysi dávno její matka stala. Věří, že trauma se na Faustu přeneslo pomocí mateřského mléka. Proto, když její matka náhle umírá, pro Faustu se hroutí svět. Nejen, že musí vyřešit pohřeb, pomoct chystat svatbu své marnivé sestřenice, ale především začít fungovat ve společnosti. Aby si vydělala potřebné peníze na pohřeb a převoz své matky do její rodné vesnice, nechává se Fausta zaměstnat jako hospodyně v domě majetné umělkyně. Svoji úzkost ventiluje pomocí písniček, které neujdou pozornosti paní domu.

Loxoro (2012)
Loxoro (2012)

Původním záměrem filmu bylo pro režisérku poukázat na krutou historii Peru 80. let. Nechtěla ale točit historický film, ale přinést svůj pohled a pohled současným peruánských žen, které žijí denně ve strachu a se vzpomínkou na minulost. Název a ústřední téma Mléko strachu pak vzniklo po přečtení knihy americké antropoložky Kimberly Theidon, která přišla se zmíněnou teorií, o které se ve filmu mluví. Film získal Zlatého medvěda na festivalu Berlinale a nominaci na Nejlepší zahraniční film na Oscarech. Claudia Llosa si tak během pár let vybudovala jméno a filmový svět s očekáváním vyhlížel její další filmy.


V roce 2012 uvádí v soutěžní sekci Berlinale krátkometrážní film Loxoro, který je pohledem do komunity transexuálů v Limě. Makuti, žena ve středním věku, v něm marně pátrá po své devatenáctileté dceři Mie, která odešla z domova, aby se živila svým tělem na ulici. Název snímku odkazuje na jazyk, jímž se mluví právě v trans komunitě v ulicích peruánského hlavního města – Lóxoro nebo také Hungaró, jak ho komunita sama nazývá. 

Aloft (2014)
Aloft (2014)

S  Aloft (2014) si Claudia Llosa vyzkoušela svůj první anglicky mluvený film a rovnou hvězdně obsazený. Prozkoumává v něm téma vztahu matky a dítěte, stejně jako víry a odpuštění. Nanu (Jennifer Connelly) a jejího syna Ivana (Cillian Murphy) kdysi rozdělila tragická událost, po které se ho zřekla. Z ní je úspěšná léčitelka a z něj sokolník, který má už svou vlastní rodinu, ale stále žije se starým šrámem. Po 20 letech se znovu setkávají s pomocí francouzské filmařky Jannii (Mélanie Laurent), která přijíždí o úspěšné léčitelce natočit dokument. Atmosféru filmu a vztah mezi oběma doplňuje nehostinná příroda za polárním kruhem, která ale v sobě skrývá kus jemnosti a krásy. Právě díky tomu bude na natáčení filmu Claudia Llosa dlouho vzpomínat. Práce v extrémních podmínkách, se zvířaty i dětskými herci byla opravdu náročným úkolem. Natáčení probíhalo během zimy v kanadské Manitobě.