• Iveta Laštovicová

CHINONYE CHUKWU

Naše dnešní žena je příkladem houževnatosti a cílevědomosti, kterou neodradila ani mnohá odmítnutí, aby nakonec se svým druhým filmem pokořila další z nelichotivých prvenství, jenž jsou stále stínem v historii mnoha filmových festivalů i filmových cen. Svým aktuálně chystaným snímkem se rozhodla připomenout krutý, ale důležitý moment afroamerické historie, stejně jako my jejím profilem připomínáme, že měsíc únor je tzv. Black History Month, který od roku 1970 každoročně připomíná boj Afroameričanů za rovnoprávnost a jejich přínos americké kultuře a politice.

Její rodnou zemí je Nigérie. Většinu života však prožila v USA. Když jí byl jeden rok, její rodina se přestěhovala za prací do Oklahomy. O pět let později přesídlili už na stálo do Fairbanksu na Aljašce. Dospívání na aljašském maloměstě ale pro mladou Chinonye Chukwu nebylo vůbec lehké. Všude vyčnívala. Často byla jedinou černoškou ve třídě a vůbec první Nigerijkou, se kterou se kdy její spolužáci setkali. Nesvědčilo jí ani tamní depresivní počasí. Utíkala se tak velmi často k četbě a na tréninky vzpěračského týmu, kam se osmělila přihlásit. Nepatřičně se ale cítila i v rodné Nigérii, kterou společně s rodinou často navštěvovala. 


Už v té době si ale uvědomovala, že se chce stát režisérkou. Svoje sny prý snila ve filmových scénách. Neustále u sebe nosila zápisník, kam si poznamenávala nápady na filmy nebo hudební videa. Psaní ji pomáhalo ventilovat pocity osamělosti, díky kterým se často uzavírala do své vlastní fantazie. Se svým snem o budoucím povolání se nakonec odvážila svěřit své učitelce angličtiny, která jí podpořila, aby šla za svým snem.

Kameraman Eric Branco a režisérka Chinonye Chukwu běhen natáčení filmu Clemency (2019), foto: Neon
Kameraman Eric Branco a režisérka Chinonye Chukwu běhen natáčení filmu Clemency (2019), foto: Neon

Chinonye Chukwu se tak přihlásila na DePauw univerzitu v Indianě, kde získala velkorysé stipendium. Jejím hlavním oborem byla angličtina se zaměřením na scenáristiku. Pocit vyloučenosti ji však neopustil ani tady, byť si tentokráte našla i několik přátel. Během závěrečného ročníku natočila svůj první krátkometrážní dokumentární snímek o zkušenostech afroamerických studentek s univerzitním prostředím, který skvěle zachytil problematiku jejich zaškatulkování a zobecňovaní pohledu na ně. 


Pochopila, že pro splnění svého snu musí změnit svůj přístup. Uvědomila si, že může být vzorem pro ostatní dívky, které se v jejím věku cítily stejně a nemusely, protože jen neměly ten správný vzor. Zapsala se na filmovou školu Temple ve Filadelfii. V průběhu natočila 3 krátkometrážní snímky, jejichž témata se točila kolem kulturních rozdílů. Během studia také začala učit na státní škole, což pro ni bylo důležitou životní zkušeností, která ji bude provázet až do současnosti. Momentálně učí filmovou produkci na univerzitě Wright State v Daytonu, ve státě Ohio.

Jibreel Mawry v krátkometrážním snímku A Long Walk (2013), foto: www.shortoftheweek.com
Jibreel Mawry v krátkometrážním snímku A Long Walk (2013), foto: www.shortoftheweek.com

Pomalu začal vznikat její debutový snímek AlaskaLand (2013) o navzájem odcizené dvojici sourozenců s nigerijskými kořeny rozdělených tragickou nehodou. On zůstal na Aljašce a ona se vrátila zpět do Nigérie. Teď se po několika letech snaží k sobě najít znovu cestu.


Už podle synopse je jasné, že režisérka čerpala ze své životní zkušenosti a snažila se pro diváky zachytit jaké to pro ni bylo být Nigerijkou na Aljašce a zdůraznit kulturní rozdíly. Zatímco s herci strávila nad scénářem měsíc a půl, samotné natáčení ve Fairbanksu probíhalo překotně během dvou týdnů, kvůli kterým si Chinonye Chukwu musela vzít pracovní volno.

Film odmítly všechny festivaly, na které je mladá režisérka přihlásila. Nenechala se však zlomit. Podle ní jsou nejdůležitějšími vlastnostmi režiséra trpělivost a flexibilita, kdy je kvůli nedostatku času nebo lepšímu vyznění často těsně před natáčením nucený přepsat scénu, nebo ji zcela vynechat. Stejně tak musí správný režisér umět přijímat i odmítnutí ze strany investorů, herců a festivalů. Po debutu natočila dva náročnější krátké filmy. Jeden o dynamice vztahu lesbického páru Bottom (2013), a druhý A Long Walk (2014) o chlapci, který je otcem veřejně zostuzen kvůli tomu, že se obléká do ženského oblečení.

Alfre Woodard ve filmu Clemency (2019), foto: Neon
Alfre Woodard ve filmu Clemency (2019), foto: Neon

Už od roku 2011 se ale pomalu začíná rodit snímek, který konečně Chinonye Chukwu přinese kýžený úspěch. V té době se poprvé v novinách dočetla o Troyi Davisovi a jeho případu, a to přesně den po jeho popravě. Troy Davis byl odsouzen za vraždu v roce 1991 k smrti. Celou dobu hlásal svoji nevinnu. Nebyly proti němu nalezeny žádné přímé důkazy, které by ho s vraždou pojily a 9 svědků na základě jejichž výpovědí byl odsouzen odvolalo postupně svoje slova. Spousta lidí po celém světě protestovala proti jeho popravě.  Na režisérku jeho případ velice zapůsobil a začala si klást různé otázky. Například, jak taková poprava probíhá a jak působí na lidi, jejichž prací je jejich organizace a provedení. Se zaujetím četla výpovědi dozorců a zaměstnanců vězení, kteří sami kritizovali jak soudní, tak i vězeňský systém. Vedla rozhovory se soudci, právníky, i odsouzenými.


Mezitím stále učila na univerzitě, a protože nechtěla podcenit přípravu začala se věnovat dobrovolnické práci v ženské věznici v Ohiu. Vyslechla si spoustu životních příběhů a přišlo jí líto, že by padly v zapomnění. Rozhodla se založit ve zmíněné věznici filmový program pro odsouzené a jejich příběhy jim tak pomoct zachytit.

Pomalu se začal rýsovat snímek Clemency (2019). Hlavní hrdinkou je Bernadine Williams (Alfre Woodard), vrchní dozorkyně ve věznici. Náplní její práce, která velmi ovlivňuje její osobní život, je mimo jiné organizovat výkony trestů smrti. Až s posledním odsouzeným Anthony Woodsem (Aldis Hodge) si Bernadine naplno uvědomí, o co kvůli své práci všechno přichází a jaké stopy v ní zanechává. O morálním dilematu nemluvě. Chinonye Chukwu byla velmi vděčná, že do svého filmu sehnala tak zkušené herce jako Alfre Woodard a Aldise Hodge. I tak ale měla velké problémy na svůj snímek sehnat finance. Clemency nakonec natočila během 17 dní ve vězení ve východní části Los Angeles a získala za něj jako vůbec první černoška Velkou cenu poroty za nejlepší hraný film na festivalu Sundance. 

Aldis Hedge ve snímku Clemency (2019), foto: Neon
Aldis Hedge ve snímku Clemency (2019), foto: Neon

Dalším chystaným snímkem do filmografie Chinonye Chukwu měl být příběh založený na memoárech vydaných v roce 1992 pod názvem A Taste of Power, jejichž autorkou je aktivistka, první a jediná ženská vůdkyně Black Panther Party, Elaine Brown

Aktuálně ale režisérka pracuje na zfilmování brutálního případu únosu a  zlynčování čtrnáctiletého Emmetta Tilla, který se stal v USA v roce 1955 (naposledy jsme mohli připomenutí vidět v seriálu HBO Lovecraftova země). Zaměří se v něm ale i na život jeho matky Mamie Till Mobley, která byla až do své smrti nebojácnou a neúnavnou aktivistkou.