- Iveta Laštovicová
CATHY YAN
Talentovaná režisérka, scenáristka a producentka Cathy Yan se narodila v Číně, většinu dětství strávila střídavě v Hongkongu a USA. Tam se, ještě před jejím narozením, její otec dostal díky studijnímu vízu, v rámci kterého si dodělával doktorát ze sociologie na Princetonské univerzitě. Za dva roky se k němu připojila i manželka. Malá Cathy Yan tak zůstala několik let sama, v péči svých prarodičů žijících v Šanghaji, než se mohla i ona přestěhovat za rodiči do USA.
Otec byl filmový nadšenec, který přenesl svou lásku k filmu i na dceru. Neváhal se s celou rodinou trmácet hodinu autem, aby našel artové kino, které hrálo vytoužený film. Ve velké oblibě měl především čínské filmy 90. let. Cathy Yan tak v 8 letech viděla film Sbohem, má konkubíno (Ba wang bie ji, 1993). Zážitek z něj jí utkví v hlavě až do dospělosti. Už v té době u sebe nosila kameru, která se stala jejím vizuálním deníkem zachycujícím události běžného života.
Ve 14 letech se přestěhovala společně s rodinou do Hongkongu, kde dokončila střední školu. Její škála zájmu byla tehdy opravdu široká. Od tance, přes módu, hudbu, fotografování, až po politiku, ekonomiku a žurnalistiku. Film ji stále lákal, ale představa stát se profesionální režisérkou pro ni byla nepolapitelná. Hlavní problém viděla ve svém původu a že ve filmové branži nenarážela na mnoho ženských jmen. Ve studiu se tak vydala směrem své druhé vášně a po návratu do USA začala studovat mezinárodní vztahy a žurnalistiku na Princetonské univerzitě.
Během volných letních měsíců pracovala jako stážistka pro Los Angeles Times (konkrétně v kanceláři v Pekingu) a jako reportérka pro The Wall Street Journal. Jako nováček v oboru dostala přiděleno psaní příspěvků na blog, krátkých online zpravodajství a reportáží. Tedy práci ne příliš zajímavou a objevnou. Jediným jejím přínosem byla možnost natáčet i krátká video zpravodajství a dostat se tak k profesionální kameře. Práce ji nakonec zavedla i k psaní reportáží z filmových festivalů a rozhovorů s mladými režiséry, což ji opět dovedlo k úvahám zkusit přeci jenom dráhu režisérky.
Zlomovým momentem se nakonec stala náhodná pomoc kamarádovi s produkcí jeho krátkometrážního filmu pro New York University Tisch School of the Arts, kam se nakonec v roce 2013 přihlásila ke studiu i Cathy Yan. Stále však měla pochybnosti o pozici ženy jako režisérky ve filmovém světě, a tak z praktičnosti dala přednost studiu produkce. Už v úvodním roce studia však natočila svůj první krátkometrážní snímek Last Night o privilegovaném synovi čínského politika, jemuž jedna noc obrátí dosavadní život zcela naruby.
Po tomto pokusu přišly další dva snímky. Down River (2016) o farmáři chovajícím prasata (postava jenž se později promítne i v celovečerním debutu), který se rozhodne navštívit svého úspěšného syna pracujícího v Šanghaji, aby utekl svým problémům doma. A osmnáctiminutový According to My Mother (2016) točící se kolem queer herce Daniela (Daniel K. Isaac) snažícího se prosadit ve své branži. Jenže právě ztratil svou milovanou tetu a útěchu hledá u své křesťansky založené matky. Odlišné povahy a pohled na svět ale mezi nimi vytváří neustálé napětí.
O dva roky později, po pěti letech příprav, vzniká celovečerní debut Dead Pigs (2018). Kompletně financovaný z peněz čínských firem. Sehnat finance pro debutující režisérku totiž nebylo vůbec jednoduché a trvalo několik let. Velmi pomohlo zaštítění projektu jménem slavného čínského režiséra Jia Zhangke. Stejně jako producentská pomoc dvou mladých Číňanek se západním vzděláním, které se nebály pomoct na svět filmu kriticky pohlížejícímu na kapitalismus čínský i americký. Shromáždit finance nebylo jedinou výzvou, kterou musela během natáčení překonat. Problematické bylo celé natáčení v čínském prostředí a finálního střihu se nakonec musela chopila sama ve svém newyorském bytě. I tak je s výslednou podobou spokojená i po letech.
Dead Pigs je podle režisérky velmi osobní film reflektující překotnou změnu a modernizaci Číny, ve kterém se promítly všechny její dosavadní vášně – žurnalistika, tanec, hudba a film. Právě z novinového článku získala námět pro svou satirickou komedii, která nešetří ani temnými momenty. Jednalo se o šokující případ z roku 2013, kdy se na hladině čínské řeky Chunag-pchu (protékající Šanghají) náhle objevilo na 16 000 těl mrtvých prasat. Tato ústřední situace ve filmu propojuje život 5 postav (smolařský farmář chovající prasata, majitelka kosmetického salónu bojující proti zbourání svého rodného domu, nesmělý mladík pracující v restauraci, neúspěšný architekt z USA snažící se prosadit v bizarním oboru a rezervovaná bohatá dívka, jenž způsobila dopravní nehodu), které nemají zdánlivě nic společného. Skládačku jednotlivých vztahů si divák dává postupně dohromady. Na první pohled však všechny spojuje osamělost, tak typická pro člověka žijícího v moderní době.
Že hned v debutu našla Cathy Yan vlastní, velmi originální styl si všimli jak diváci, tak porotci festivalu Sundance, kde měl snímek premiéru a získal hlavní cenu (je s podivem, že distributora našel až letos, 3 roky po svém prvním uvedení). Talent neušel pozornosti ani studiu Warner Bros., které hned vzápětí učinilo mladé režisérce nabídku režírovat chystaný příběh komiksové antihrdinky Harley Quinn, jejíž popularita prudce vzrostla po uvedení snímku Sebevražedný oddíl (Suicide Squad) do kin v roce 2016.
Cathy Yan se zprvu obávala tak velkého projektu, ale po setkání se scénáristkou Christinou Hodson a představitelkou hlavní role Margot Robbie, při kterém našly společnou vizi, se uklidnila a souhlasila. Vyprávění příběhu pod názvem Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harly Quinn) (Birds of Prey (And the Fantambulou Emancipation of One Harley Quinn), 2020) pojmula hravě a roztěkaně, přesně tak, aby odpovídalo charakteru hlavní hrdinky Harley Quinn (Margot Robbie). Slavné komiksové město Gotham v něm není žádným temným místem, byť se v něm pohybují kriminálníci nejhrubšího zrna jako například Roman Sionis (Ewan McGregor), který Harley Quinn usiluje o život poté, co po rozchodu s Jokerem ztratila veškerou ochranu.
Výzvou bylo pro režisérku množství postav zapletených v hlavní lince příběhu. Stejně jako ve svém debutu se snažila neupozadit žádnou z nich. Proto z něj přenesla i osvědčenou metodu. Každý z herců dostal týden až dva vlastního natáčecího času a práci na postavě. Jako by se točily jednotlivé krátkometrážní filmy s jejich postavou v centru. Až v poslední fázi přišly na řadu hromadné scény. Důležitost byla kladena i na choreografii bojových scén a jejich realističnost vzhledem k fyzickým konstitucím jednotlivých herců a hereček. Bojové scény mají vypadat víc takticky než silově, jako v režisérčiných oblíbených filmech s Jackie Chanem.
Snímek byl emancipací nejen Harley Quinn a ostatních ženských postav, ale i naší dnešní režisérky. Vyzkoušela si náročnou práci na velkorozpočtovém filmu, i tvrdá vyjednávání se studiem o finální podobě své práce, aby zjistila, že ve filmovém světě obstojí a její rozhodnutí bylo správné. Dál se chce věnovat natáčení menších filmů.
Už v loňském roce oznámila, že pracuje na adaptaci povídkové sbírky Sour Heart, americké spisovatelky (s čínskými kořeny) Jenny Zhang z roku 2017. Kniha je příběhem čínských emigrantů v New Yorku a pro režisérku to bude velmi osobní téma, se kterým chce dál pracovat. Na začátku toho měsíce bylo navíc oznámeno, že se Cathy Yan vrhne ještě na adaptaci povídkové sci-fi romance The Freshening z pera Rachel Khong, publikované v roce 2018 v The Paris Review.
