LUCIDNÍ ROZKLAD DUŠE
U filmů Charlieho Kaufmana se často ztrácíme, blouzníme v nich a tápeme. Jeho poslední film I’m Thinking of Ending Things – u nás pod názvem Asi to ukončím – není výjimkou. Scenárista filmů jako Adaptace (2002), V kůži Johna Malkoviche (1999) nebo Věčný svit neposkvrněné mysli (2004) často nechává interpretaci svých filmů na samotných divácích. U jeho režijních počinů Synecdoche, New York (2008) a animované Anomalise (2015) dává přednost životům obyčejných lidí a strastí běžného života, a tak jest i tentokrát. Na poklidný výlet, který se postupně začne měnit v noční můru, se můžete podívat na Netflix.
Na oko jednoduchá premisa, v níž se mladá žena (Jessie Buckley) vydává s přítelem (Jesse Plemons) za jeho rodiči, se postupně zahaluje do neprůhledné mlhy. Jessie Buckley nám sděluje, co cítí a polemizuje nad smyslem jejich cesty, proč by se měla vydávat poznat rodiče partnera ve vztahu, který nemá budoucnost? „Asi to ukončím?“, praví několikrát ve svém vnitřním dialogu. Chlad ze zasněžené krajiny za okny automobilu sálá dovnitř, je vlezlý a všudypřítomný. Scenérie se během cesty příliš neliší a působí až statickým dojmem. Krátce po příjezdu usedá pár s rodinou (Toni Collette a David Thewlis) ke stolu s prostřenou večeří a atmosféra se mění stejně rychle jako charakteristické rysy jednotlivých aktérů. Že zde něco nehraje je najednou zcela evidentní a význam situací nejasný podobně jako jejich příčiny.
Asi to ukončím vyvolává spoustu otázek s nulovou snahou o jejich zodpovězení. Je příběhem osamělých lidí ztracených v představách a nenaplněných snech bloudících ve své vlastní mysli, a my bloudíme s nimi. Plíživá kamera se pohybuje vypočítavě a postupně odhaluje znepokojivé detaily komorního prostředí, které působí až klaustrofobním dojmem. Jessie Buckley záměrně téměř splývá s okolními kulisy a provází nás většinou filmu, který stojí na schopnosti ústředních herců interpretovat své pocity a myšlenky. Mnohdy dlouho trvající dialog či citace se z jejích úst line s lehkostí a jistotou. Postavy citují významné spisovatele, filmy, kritiky i vědce. Ukazují svůj potenciál, touží ho využít, ale nejsou toho schopni. Charlie Kaufman má rád psychologické hrátky, ve kterých utváří vlastní pravidla. Zda je přijmeme, či zavrhneme je na každém z nás. Stejně jako finální interpretace celého filmu.
