- Iveta Laštovicová
ANDREA ARNOLD
Britská režisérka Andrea Arnold natočila film o pomstě, adaptaci klasického literárního díla, příběh o dospívání, road movie, čtyři epizody queer seriálu Transparent a celou druhou sérii populárního seriálu HBO Sedmilhářky. Ke všem svým filmům bez výjimky napsala i scénáře. Tři z jejích filmů získaly Cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes a její třetí krátkometrážní film v pořadí získal Oscara.
Už jako desetileté dítě začala psát vlastní hry, a to i během několik let, kdy se kolem svých 18 let stala součástí televizní show No.73. Tato zkušenost ji dovedla k myšlence, že by své příběhy mohla lidem zprostředkovat pomocí filmového jazyka. Rozhodla se proto vystudovat film. Po dokončení studií na American Film Institute of Los Angeles se vrátila zpět do Velké Británie. Krátce na to natočila svůj první krátkometrážní film Milk (1998), ve kterém se matka vypořádává se ztrátou svého dítěte. Po něm přišel v roce 2001 desetiminutový Dog.
S v pořadí třetím filmem Vosa (Wasp, 2003) slavila nemalý úspěch, když s ním v roce 2005 vyhrála Oscara za Krátkometrážní hraný film. Svobodná matka Zoe (Natalie Press) s touhou alespoň malého útěku od každodenního života v něm nechává své čtyři malé děti čekat před barem, zatímco tráví večer s Davem, její dávnou láskou. Film byl volně inspirovaný jejím vlastním dětstvím. Matka ji měla v 16 letech a na výchovu svých 4 dětí pak zůstala sama.
Andrea Arnold velmi brzy našla svůj vlastní styl. Sociální dramata soustředěná na hlavní postavu (ženu), čemuž upravuje i způsob natáčení a volí (portrétní) formát 4:3, který soustředí scény na postavy a jejich emoce, nikoli na okolí. Dalším prvkem je pak použití hudby. Andrea Arnold bere hudbu jako důležitou součást vyprávění, která dokáže vyjádřit víc než dialogy a prohloubit emoce, a proto klade velký důraz na výběr do jednotlivých scén.
Debut Red Road (2006) o Jackie, která pracuje jako operátorka kamerového systému dohlížejícího na bezpečnost ve městě Glasgow. Při jedné své službě zahlédne skrze kamery muže spojeného s její minulostí. Začne být posedlá jeho sledováním a mezitím plánuje pomstu za to, co jí kdysi způsobil. Film je natočený stylem inspirovaným Dogma 95, používá pouze přirozené světlo a ruční kameru. Je výsledkem projektu nazvaném Advance Party, za kterým stojí Lars von Trier, Gillian Berrie, Lone Scherfing a Anders Thomas Jensen. Ve zkratce, tři začínající režiséři měli za úkol natočit film se stejnými postavami a herci. Red Road byl prvním z nich. Od kritiků i diváků dostal nálepku výborného thrilleru, z čehož byla sama Andrea Arnold překvapená, protože údajně skrze žánry takovýmto způsobem nepřemýšlí a nebyl to tudíž její záměr.
Po úspěchu s filmem Red Road, se mohla pustit do většího sousta jménem Fish Tank (2009), který byl velkým průlomem v její kariéře. Kartu vsadila na neherečku Katie Jarvis, která s přehledem zvládla roli patnáctileté dospívající Mii, která hledá sama sebe a touží po úniku z prostředí, ve kterém žije a především po vřelém opětovaném vztahu, který jí chybí ze strany její matky. Upne se tak na přítele (Michael Fassbender) své matky. Ten jí jako jeden z mála věnuje pozornost, což zamotá nejen vztahy v domácnosti, ale uštědří ještě lehce naivní Mie tvrdou životní lekci.
Bouřlivé výšiny (Wuthering Heights, 2011) jsou důkaz, že ještě než přišla Greta Gerwig se svou zaktualizovanou osvěžující adaptací Malých žen (Little Women, 2019), byla tu v roce 2011 Andrea Arnold, která zariskovala a natočila vlastní syrovou verzi tohoto notoricky známého příběhu, který jde až na dřeň základních emocí jakými jsou vášeň, láska a bolest, a jehož atmosféru perfektně dotváří všudypřítomná mlhavá blata.
Všechny dosavadní filmy se odehrávaly v její domovské Británii. Dělnickou třídu vyměnila ve svém posledním snímku American Honey (2016) za americkou krajinu, nekonečné dálnice, motely a příběh tzv. mag crew – skupiny mladých lidí, outsiderů, kteří jezdí v minibusu po předměstích USA a prodávají předplatné magazínu různě tématicky zaměřených. Osmnáctiletá Star se k jedné konkrétní skupině přidává v touze po úniku před dosavadním životem.
Jak bylo řečeno v úvodu, Andrea Arnold si vyzkoušela (jako poslední dobou většina známých režisérů a režisérek) práci na televizních seriálech. Nejdříve to bylo režírování několika dílů oceňovaného queer seriálu Transparent a seriálu I Love Dick. Pak přišla nabídka HBO na režírování celé druhé série populárních Sedmilhářek (Big Little Lies).
První série končí s dějem knihy, jejíž je adaptací, takže druhá série nabízela spoustu možností jak vést příběh pětice žen dál. Od Andrey Arnold se očekávalo hodně. O to větší rozpaky přineslo samotné uvedení 2. série. Především nekoherentnost a zvláštní střih některých scén vyvolávalo spoustu otázek. Nedlouho poté přišly první informace o rozčarování režisérky nad jejím působením, ztrátě autorské volnosti a přizvání režiséra první série Jeana-Marc Vallée, který měl natočený materiál sestříhat tak, aby byl víc podobný stylu jeho první série. HBO se ozvalo zpět s tím, že režisérce nikdy nebylo slíbeno, že bude mít vládu nad finální verzí své práce, což je podle nich běžná praxe. Pravda bude zřejmě někde mezi. Věříme, že tato zkušenost Andreu Arnold neodradí a brzy se dočkáme nového filmu.
