- Iveta Laštovicová
ALICE ROHRWACHER
Italská režisérka a scenáristka, na jejíž příjmení už jste, pokud se zajímáte o filmy nebo nás sledujete od samého začátku, jistě narazili. Buď v souvislosti s naší dnešní ženou nebo s její sestrou Albou. Ta je známá herečka, která si mimo jiné zahrála i ve dvou filmech své mladší sestry Alice – Zázraky (2014) a Šťastný Lazzaro (2018). Jejich spolupráce na place je prý idylická, takže se třeba do budoucna můžeme těšit na další společný film.
Než se zájem Alice Rohrwacher stočil k filmu, zabývala se hudbou, divadlem a studovala klasickou literaturu na univerzitě v Turíně. Od práce asistentky v divadle přešla postupně ke střihu a točení dokumentárních filmů. Její filmová kariéra začala v roce 2005. Během následujících 3 let jich v jednom období stihla jako pomocná režisérka nebo střihačka pracovat na pěti dokumentech. Její vlastní filmy jsou vícevrstevnaté, plné symboliky, řešící rodinné vztahy, dospívání, spjatost člověka s přírodou. Objevuje se v nich ale i kritika společnosti, ať už z pohledu sociálního, politického nebo náboženského. Svými filmy ráda pokládá otázky, aniž by ale divákovi snadno poskytovala odpovědi.
Debutový snímek Corpo Celeste (2011) divákovi nabízí zasněnou až mysteriózní, chladnou atmosféru (díky kameramance Hélène Louvart, která spolupracovala s Alice Rohrwacher na zatím všech jejích filmech), a zmíněnou kritiku katolické morálky v příběhu třináctileté Marty. Ta se společně se svou matkou vrací po deseti letech ve Švýcarsku do rodné Itálie. Matka je zaneprázdněná prací a tak Marta hledá útočiště v místním kostele, který je jejím jediným místem socializace. Brzy však prohlédne přetvářku, která se za jeho zdmi skrývá. Alice Rohrwacher sice vyrůstala v katolické Itálii, ale nikdy se jí nedostalo náboženského vzdělání. Kvůli natáčení však docházela na lekce katechismu.
Název filmu neodkazuje na nic biblického, ale na sbírku esejí italské autorky Anny Marie Ortese. Nejobtížnějším úkolem bylo najít představitelku hlavní role, která bude vyzařovat odlišnost jakou ve filmu vyzařuje hrdinka Marta. Režisérka nakonec Yle Vianello našla v horské vesnici nedaleko města Pistoia. Pro mladinkou Yle, která nikdy nenavštěvovala klasickou školu a nikdy nebyla ve velkém městě, bylo natáčení velkým dobrodružstvím. Další přišlo nejen pro ni, ale i pro režisérku, když byl film nominován na několik cen napříč evropskými filmový festivaly.
I druhý celovečerní snímek Zázraky (Le meraviglie, 2014) zachycuje období dospívání. Je podle slov samotné režisérky inspirovaný jejím vlastním dětstvím, kdy rodičům pomáhala na rodinné farmě s včelařením. Není v něm prý však nic autobiografického, byť by se tak mohlo zdát, protože příběh sledujeme očima mladé Gelsominy, která žije s rodiči na italském venkově. Má na starost své 3 sestry a pomáhá otci při včelaření. Lyrický film, který se v určité své části zcela promění, když je rodina zapojena do soutěže o nejlepší domácí produkt. Dcera totiž vidí vítězství v této soutěži jako jediné východisko pro svou rodinu. Film si odnesl v roce 2014 Velkou cenu z festivalu v Cannes a vy si ho můžete pustit na Aerovod.
Třetí film Alice Rohrwacher Štastný Lazzaro (Lazzaro felice, 2018) se stal filmovým zjevením roku 2018. Příběh forestogumpovského prosťáčka Lazzara (Adriano Tardiolo) a jeho rodné malé italské vesničky vykořisťované bohatou rodinou balancuje na hraně magického realismu a poskytuje divákovi až spirituální zážitek, který se slovy jen těžko přenáší. Režisérka v něm naráží na problém moderního otroctví, a že každý člověk hledá štěstí někde jinde a v něčem jiném. Pro hlavního hrdinu Lazzara to znamená upřednostňovat štěstí ostatních před tím svým. Dostává se tak občas do velmi znepokojujících situací. Film oceněný na filmové festivalu v Cannes cenou za Nejlepší scénář si můžete pustit na Aerovod.
