• Iveta Laštovicová

EMMA.

JANE AUSTEN VE STYLOVÉM KABÁTU


Jako diváci jsme s železnou pravidelností zásobování adaptacemi knih Jane Austen. A to především trojicí jejích nejznámějších děl: Pýcha a předsudek, Rozum a cit a Emma. Jádro zůstává, ale pojetí se různí. Ať už jde o to klasičtější, jakým byla například Pýcha a předsudek (Pride & Prejudice) z roku 2005, nebo zcela moderního pojetí z roku 1995 s názvem Bezmocná (Clueless).


Na letošní rok vyšla řada na novou filmovou adaptaci třetího zmíněného díla z výčtu: Emmy. Poslední verzi odlehčenějšího příběhu o mladé, chytré, intrikánské Emmě, která tahá za nitky milostných osudů všech ve svém okolí, jsme dostali v roce 2009 ve stejnojmenné televizní minisérii. Poslední filmové (ne příliš výrazné) zpracování s Gwyneth Paltrow v hlavní roli je z roku 1995.

Mia Goth a Anya Taylor-Joy ve filmu Emma., foto: CinemArt
Mia Goth a Anya Taylor-Joy ve filmu Emma., foto: CinemArt

Podobné adaptace se musí snažit zaujmout buď originálním pojetím nebo zajímavým obsazením, což letošní Emma splňovala už od začátku. Anya Talyor-Joy se zdála jako velmi zajímavou volbou pro hlavní roli Emmy. Že by nám ukázala jinou tvář než jsme zvyklí z jejich vážnějších rolí a především těch hororových? Stejně jako Mia Goth, kterou známe také hlavně z dramatických rolí. Dalším lákadlem byl pak Josh O´Connor (známý především díky seriálu Koruna) jako vikář Elton, který už od traileru sliboval výrazně excentrickou postavu. Otazník tak nejvíce visel nad režisérkou, pro kterou měla být adaptace Emmy debutem a přechodem od režie videoklipů a focení pro módní značky. Často filmy od těchto režisérů bývají vizuálně poutavé, ale nezvládají příběhové tempo nebo hlubší vykreslení postav. Autorkou scénáře však byla ohlášena známá spisovatelka Eleanor Catton, nositelka Man Booker Prize z roku 2013. Kombinace všech zmíněných se velmi vyplatila. Anya Taylor-Joy dodává Emmě ten správný mix drzosti, rozmazlenosti, povýšenosti, křehkosti a nevinnosti. Rozplétání zamotaných vztahů a intrik se ubírá velmi příjemným tempem, bez zádrhelů či naopak zbytečného spěchu. 

Josh O´Connor, Anya Taylor-Joy a Mia Goth ve filmu Emma. , foto: CinemArt

Z filmu je cítit jasná vize a péče, se kterou byl film připravován. Pro diváky, kteří dobře znají předlohu nebo předešlá zpracování je i tak film poutavou podívanou. Z každého záběru je zřejmé, jak se počítalo ve vyprávění nejen s prostředím, ale i kostýmy, které mají v některých scénách důležitost stejnou jako herci. Korespondují s náladou hrdinů, ročním obdobím a prostředím. Zvláště u Emmy je to velmi patrné. V některých scénách jí pomáhají zapadnout mezi ostatní, v jiných záměrně vyčnívá, přesně podle toho, kde ji zrovna režie v příběhu chce mít.

Film dobře pracuje s vývojem hlavní hrdinky (stejně jako v knize) od sebestředné ne příliš sympatické Emmy, která si usmyslí, že po jednom povedeném plánu je ideální dohazovačkou a může se všem ve svém okolí plést do života. Kdežto ona si naopak bude držet všechny náležitě od těla, což se jí málem nevyplatí.  Lehce nevyužitě působí dvojice známých herců, kteří jsou ve filmu především pro divákovo pobavení.


Bill Nighy jako otec Emmy je zredukován na neurotického hypochondra, kterého film odměřuje divákům v pravidelných dávkách. A Josh O´Connor jako vikář Elton ovládá každou ze svých scén, byť jich ve filmu nemá příliš. Jsou to právě jeho momenty, které divákovi uvíznout v hlavě víc, než když se konečně dočkáme na scéně tajemného Franka Churchilla, jehož představitel Callum Turner jako jediný jakoby příliš nezapadal do éry, ve které se Emma. odehrává.