EDDY

ROZLADĚNÝ REŽISÉRSKÝ KVARTET V JAZZOVÉ EUFORII

The Eddy, seriál z produkce Netflixu, lákal především na jméno Damiena Chazella. Ten se po své sci-fi dramatické odbočce První člověk (2018) vrací k jazzovým rytmům svých předcházejících projektů La La Land (2016) a Whiplash (2014). Chazelle režíroval první dvě epizody celkem 8 dílné limitované série, které sice diktovaly estetiku a směr celému příběhu, ale jinak je The Eddy především dílem scénáristy Jacka Thorna (Skins, Jeho temné esence), ten je hlavním tvůrcem a napsal scénář k jednotlivým epizodám.

André Holland (Moonlight, High Flying Bird) se snaží v srdci multikulturní Paříže nalákat návštěvníky do svého jazzového klubu. Kromě klubu se stará o účinkující kapelu v čele s Joannou Kulig (Studená válka), jejíž křehký hlas je hlavní atrakcí podniku. Jak už to ve fiktivním světě bývá, provozování klubu není žádná procházka zahradou Edenu. Elliot (Holland) se kvůli své horkokrevnosti často pouští do konfliktů se svou kapelou, potýká se s finančními problémy, které kvůli jeho laxnímu přístupu eskalují v několik střetů s lichváři. Do toho vše zkomplikuje přítomnost Elliotovy nezletilé dcery Julie (Amandla Stenberg), která přijíždí z New Yorku žít se svým otcem.

André Holland a Joanna Kulig v seriálu The Eddy, foto: Netflix

Pokud očekáváte románek v barvách pohádkového La La Landu, tak The Eddy možná nebude pro Vás. Vybledlá paleta barev, dlouhé záběry a chvějící se kamera efektivně demonstrují nehostinné podmínky panující v předměstí pařížské metropole, zároveň ale dělají seriál divácky méně přístupný. Předností jsou především samotní herci, ať už známé tváře jako Holland, Kulig a Stenberg, nebo ostatní členové kapely, pro většinu z nich jde o jejich prví role. Ti se v praxi věnují hlavně hudbě a jejich role dodává prostředí klubu autentickou atmosféru, jsou hlavními hvězdami jazzových vystoupení, ale s přehledem zvládají i dramatické role po odložení svých nástrojů. Thorne při psaní scénáře využil svého mezinárodního obsazení, volně přechází mezi angličtinou, francouzštinou a polštinou. Tyto přechody jsou podtržené strukturou jednotlivých epizod, které postupně odhalují pozadí jednotlivých postav. Epizody působí jako krátké filmy vyprávějící své příběhy, přesto ale utvářejí jeden ucelený narativ.

Amandla Stenberg a Elyes Aguis v seriálu The Eddy, foto: Netflix

Hlavní předností kapely je Maja a její hlas. Obdobně je hlavní hvězdou seriálu Joanna Kulig, která ji ztvárnila. Kulig, známá především z filmu Studená válka (2018), kde zpívala polský folklór, dokazuje, že jiný jazyk ani žánr pro ni není překážkou. V kontrastu s ostatními postavami přináší svérázná Maja často chybějící energii. Bohužel prostor, který dostává je omezený a její potenciál není dostatečně realizovaný. Její osobní příběh je zastíněn „subplotem“ o Elliotovi a jeho sporu s lichváři, ten v porovnání působí fádně a nepatřičně. Příjemným překvapením je mladá Amandla Stenberg (Nenávist, kterou jsi probudil, Hunger Games) v roli Julie, která přijíždí za svým otcem. Její příběh dostává na rozdíl od Maji potřebnou péči a dynamika mezi ní a Elliotem je srdcem celého seriálu.

The Eddy trpí hlavně rozdělením příběhu do 8 malých filmů a zaměřováním se na jednotlivé postavy zvlášť. Tato výpravná forma není neobvyklá, ostatně není cizí ani samotnému Thornovi, který ji použil také v seriálu Skins (2007). Tentokrát je ale tento styl nucený a nemístný. Během natáčení se vystřídali celkem 4 režiséři (Damien Chazelle, Houda Benyamina, Laïla Marrakchi a Alan Poul) a nejen, že se každý díl značně liší kvalitou, ale je patrný také rozdílný režisérský styl.