• Lukáš Bejček

DUNA

CYNICKÁ VIZUALIZACE SCI-FI OPUSU FRANKA HERBERTA


Duna nabyla statusu jednoho z nejočekávanějších filmů záhy po oznámení příprav nové adaptace ikonického sci-fi díla Franka Herberta. Denis Villeneuve, režisér a scenárista kanadského původu známý svými krimi thrillery Zmizení (2013) a Sicario: Nájemný vrah (2015), se po posledních dvou sci-fi snímcích Příchozí (2016) s Amy Adams a pokračování kultovního Blade Runnera (1982) etabloval do role perfektního kandidáta na zfilmování knižního opusu, jehož kultovní renomé přesahuje i ta největší filmová plátna. Po obsazení lamače srdcí Timothée Chalameta do role hlavního protagonisty začali film s napětím vyhlížet nejen fanoušci předlohy. S přidáním Rebeccy Ferguson a Oscara Isaaca doplněných o věhlasná herecká jména od Charlotte Rampling s Chenem Changem až po Zendayu očekávání rostlo a nyní po několika odkladech Duna konečně vstupuje do kin — do těch českých 21. října 2021.

Timothée Chalamet ve filmu Duna (2021), foto: Vertical Ent.
Timothée Chalamet ve filmu Duna (2021), foto: Vertical Ent.

Černý obraz se pozvolna přelívá v písčitou krajinu na jejímž obzoru se třpytí vzduchem unášené koření — melanž, jedna z nejcennějších komodit vesmíru. „Má planeta je tak krásná, když je slunce nízko,“ vítá nás Chani (Zendaya) na své rodné planetě Arrakis a my se postupně začínáme seznamovat s novými světy a spletitými mocenskými boji mezi rodem Atreidů a krutými Harkonneny. Každá z ústředních postav je představena v precizně vystavěných scénách, které jasně definují jejich role v komplikovaném příběhu a snaží se nezbytnou expozici maskovat pulzujícím tempem.


Po úvodu základních dějových linek tempo zpomaluje a Duna začíná odhalovat svou velkolepost v dechberoucích záběrech na impozantní scenérie. Sluneční paprsky vrhají dlouhé stíny napříč interiérem připomínajícím majestátní chrámy dávných civilizací. Na obdiv jsou dány architektonické skvosty z udusané hlíny na planetě Arrakis, kam byl rod Atreidů vyslán dohlížet na těžbu melanž. Sídlo Harkonnenů je kontrastně zasazeno do deštěm zužovaných betonových prostor v drsném brutalistickém stylu. Obdobně monumentální jsou i mezigalaktická vesmírná plavidla. Seznamujeme se se světem, po kterém kráčí nadpřirozené bytosti, přesto okolní kulisy zůstávají ukotveny v realitě a funkčnosti. Samotná velikost ve snaze zanechat v divácích epický dojem částečně upozaďuje jednotlivé postavy, tlačí je do rohů velkých síní a sálů s jejichž zdmi splývají. Mnohdy působí jako figurky mistrovsky rozehrané šachové partie, které selhávají zaplnit obklopující volný prostor.

Timothée Chalamet a Rebecca Ferguson ve filmu Duna (2021), foto: Vertical Ent.
Timothée Chalamet a Rebecca Ferguson ve filmu Duna (2021), foto: Vertical Ent.

Film štědře rozděluje svou bezmála tříhodinovou stopáž mezi četný herecký ansámbl, z čehož největší díl připadne Paulovi (Chalamet) a Jessice (Ferguson). Vzájemná dynamika mezi dospívajícím synem a matkou vnáší do vyprahlé pouště nezbytně nutné emoce. Paul je vykreslen jako sebejistý dospívající muž, skeptický k ideálům, které zastávají jeho rodiče, zříkává se způsobu života svých předků i proroctví, které ho označuje za jakéhosi spasitele. Timothée Chalamet je se svým mladistvým zevnějškem perfektním ztělesněním Paula a jeho drobná postava je v naprosté opozici maskulinních vzorů ve svém okolí, které představují Duncan Idaho (Momoa), Gurney Halleck (Brolin) a otec vévoda Leto Atraides (Isaac).


Je především synem Jessicy, jejíž role matky, manželky a členky sesterstva Bene Gesserit dává prostor Rebecce Ferguson ztvárnit jednu z nejkomplikovanějších postav filmu. Věří ve svého syna, je upřímná, ale zároveň manipulativní a plná nejistot. Paul je morálním katalyzátorem celého příběhu a vzhlíží k Fremenům — místním obyvatelům, kteří žijí v harmonii s pouští. Navzdory svému přesvědčení je poměrně pasivním účastníkem děje, který se pohybuje v mantinelech vytvořených lidmi kolem něj.

Zendaya a Timothée Chalamet ve filmu Duna (2021), foto: Vertical Ent.
Zendaya a Timothée Chalamet ve filmu Duna (2021), foto: Vertical Ent.

Dokázal Denis Villeneuve uspět, tam kde osobití předchůdci David Lynch a Alejandro Jodorowsky selhali? Ano a ne. Uspěl ve snaze přivést koherentní verzi Duny (alespoň její části, jde totiž pouze o první díl dvoudílného příběhu) na velké plátno, ale selhává ve vytvoření vzrušujícího a pohlcujícího filmového zážitku. Většina fandů knižní předlohy má již svou vysněnou verzi ve vlastní hlavě a Villeneuve nás nechává nahlédnout do té své. Ta je krásná na pohled, plná obdivuhodných záběrů a kulis, které budou jistě studovat generace budoucích filmařů, ale postrádá srdce. Z kritiky kolonialismu, konzumní společnosti a imperialismu zůstávají pouze matné náznaky a pesimismus. Výsledkem je interpretovaná vize autora, který vsadil vše na přislíbené pokračování, ale jeho karty jsou prázdné.