top of page
  • Lukáš Bejček

ADA

MYSTERIÓZNÍ ISLANDSKÁ BALADA


Úvodní plíživé záběry na nespoutanou zasněženou krajinu islandského venkova jsou předzvěstí slibného celovečerního debutu Valdimara Jóhannssona. Islandský rodák vypráví příběh bezdětného manželského páru žijícího na odlehlé farmě, který je ukotven v realitě a snaží se jej zkombinovat s několika surrealistickými prvky. Nepřímo tak navazuje na nedávné snímky Slunovrat (2019), Chata (2019) či Přicházejí v noci (2017), které místo klasických lekavých scén zaujímají formu osobních dramat zahalených do mysteriózní atmosféry.

Noomi Rapace ve filmu Ada (2021), foto: Artcam FIlms
Noomi Rapace ve filmu Ada (2021), foto: Artcam FIlms

Jóhannsson při psaní scénáře spojil síly s islandským básníkem a scenáristou Sjónem, který se podílel také na scénáři k očekávánému filmu Roberta Eggerse The Northman. Autoři snímek inspirovaný islandskými lidovými povídkami dělí do několika kapitol, které působí lehce nepatřičně, neboť nikterak neohraničují děj ani nenabývají jiného hlubšího významu. Ada je jakousi vizuální básní o partnerském vztahu Maríi a Ingvara, jimž vdechla život dvojice herců Noomi Rapace a Hilmir Snaer Gudnason. Ti jsou ve scénáři s omezeným množstvím dialogů odkázáni na předávání emocí primárně skrze své kamenné tváře. Manželé se vyrovnávají s bolestivou ztrátou a pro zaplnění prázdnoty ve svém životě jsou ochotni udělat takřka cokoliv, ať už sebevíc zvráceného. Stávají se tak opatrovníky nevídaného stvoření, které jim nadělila sama příroda. María i Ingvar jsou si vědomi pomíjivosti jejich nově vzniklé tříčlenné rodiny, jejichž soužití je zdrojem několika humorných scén plných absurdity.

Björn Hlynur Haraldsson a Noomi Rapace ve filmu Ada (2021), foto: Artcam FIlms
Björn Hlynur Haraldsson a Noomi Rapace ve filmu Ada (2021), foto: Artcam FIlms

Ada nejvíce trpí z žánrové nesourodosti, se kterou Jóhannsson příběh vypráví. Hororové elementy jsou negovány úsměvnými chvilkami a rodinné drama, které je jádrem příběhu, je slabou podporou pro surrealistické prvky, jejichž novota rychle odeznívá. Potenciál, s kterým nás film přivítá v úvodních scénách, zůstává nenaplněn a finální twist, spíše než úžas, vyvolává frustraci. Většina příběhových oblouků postupně vyšumí a silné zakončení filmu nám klade otázku, kde byl celou dobu „tento“ film, zatímco jsme sledovali fádní život manželského páru a jejich nové ratolesti.

bottom of page